Stablecoiny se dlouho pohybovaly v regulační šedé zóně. Někteří emitenti byli transparentní a drželi rezervy v hotovosti či amerických státních dluhopisech, jiní byli méně jasní ohledně toho, co jejich tokeny skutečně kryje. Trh se postupně rozrostl na více než 100 miliard dolarů, což vyvolalo obavy, co by se stalo, kdyby některý z významných stablecoinů nedokázal uspokojit žádosti o zpětný odkup. V červenci loňského roku Kongres schválil zákon o vedení a zavedení národní inovace pro americké stablecoiny, známý jako zákon GENIUS. Ten přinesl první federální rámec pro kryptoměny ve Spojených státech. Jeho podstatou je, že každý vydaný stablecoin vázaný na americký dolar musí být plně kryt skutečným dolarem nebo krátkodobými státními cennými papíry. Emitenti už nemohou používat riziková či nejasná aktiva. Dalším pilířem je povinnost úplné transparentnosti – emitenti musí pravidelně zveřejňovat měsíční zprávy o rezervách, které budou ověřovány nezávislými auditory. Zaveden je také jasný nárok na zpětný odkup v poměru 1:1. Zákon zároveň zakazuje emitentům vyplácet úroky, aby se stablecoiny nepletly s bankovními účty nebo investičními produkty. Paradoxně to ale nebrání kryptoměnovým burzám a platformám, aby stablecoiny využívaly k poskytování „odměn“, což v praxi funguje podobně jako úrok. Vzniká tak prostředí, kde regulace sice přinesla stabilitu, ale zároveň umožnila uživatelům stále získávat výnosy prostřednictvím třetích stran. Dopady na dolar a globální trhy Nová regulace má významný dopad i mimo oblast kryptoměn. Tím, že emitenti stablecoinů musejí držet rezervy především v amerických pokladničních poukázkách, stali se fakticky novým významným kupcem amerického vládního dluhu. Pokaždé, když někdo nakoupí stablecoin za skutečné dolary, jsou tyto prostředky zpravidla investovány právě do těchto krátkodobých cenných papírů. Výsledkem je posílení role amerického dolaru v globálním finančním systému. Stablecoiny vázané na dolar mohou fungovat jako nástroj dolarizace v dalších zemích. Bývalý guvernér čínské centrální banky varoval, že to může urychlit dolarizaci mimo USA, a prezident Evropské centrální banky upozornil, že stablecoiny navázané na dolar mohou oslabit roli eura. Tyto obavy jsou pochopitelné, protože v současnosti je asi 99 % hodnoty stablecoinů v oběhu vázáno právě na dolar. Pro americkou vládu je tato situace výhodná. Stablecoiny vytvářejí stabilní poptávku po státním dluhu a současně upevňují globální dominanci dolaru v digitálním prostředí. Pokud se stablecoiny stanou standardem pro mezinárodní platby či obchodování, posílí tím dlouhodobě vazbu světového finančního systému na Spojené státy. Evropa a rozdílný přístup k výnosům Evropská unie se vydala jinou cestou. Nařízení o trzích s kryptoměnami (MICA) nejenže, podobně jako USA, zakazuje emitentům stablecoinů vyplácet úroky, ale navíc brání i poskytovatelům služeb nabízet jakékoli odměny za jejich držení. Cílem je předejít situaci, kdy by uživatelé začali vybírat prostředky z bank a přesouvat je do stablecoinů kvůli vyšším výnosům. Evropské regulační orgány tak chtějí chránit stabilitu bankovních vkladů. Tento rozdíl v přístupu je klíčový. V USA může uživatel prostřednictvím kryptoměnových platforem získat výnosy odvozené z úroků z amerických státních dluhopisů, což činí stablecoiny atraktivními. V Evropě je podobný model blokován. Výsledkem je, že americký přístup zvyšuje atraktivitu dolaru a prohlubuje rozdíl mezi dolarem a eurem v digitálním prostoru. Evropští představitelé proto prosazují projekty jako digitální euro, které má alespoň částečně konkurovat americké dominanci. Co to znamená pro uživatele Pro běžného investora nebo uživatele kryptoměn mají regulované stablecoiny několik výhod. Především poskytují vyšší bezpečnost – jsou plně kryté a jejich rezervy jsou pravidelně ověřovány. Zákon GENIUS dokonce stanovuje, že v případě krachu emitenta mají držitelé stablecoinů přednostní nárok na aktiva. Uživatelé však musí být obezřetní, pokud stablecoiny drží na burzách nebo v aplikacích. Právě tyto platformy představují největší riziko – mohou zkrachovat nebo selhat při správě fondů. Proto je důležité rozložit stablecoiny na více míst a zajistit si možnost přímého odkupu u emitenta. Dalším faktorem, který ovlivňuje výnosy, je vývoj úrokových sazeb. Pokud Federální rezervní systém sníží sazby, klesnou i výnosy z pokladničních poukázek a tím i atraktivita stablecoinů na platformách. Naopak při vyšších sazbách zůstávají stablecoiny konkurenceschopné vůči bankovním vkladům. To vytváří napětí mezi kryptofinančními službami a tradičními bankami, které musí na vyšší sazby reagovat. V širším kontextu tak stablecoiny představují tichou transformaci finančního systému. Z experimentálního nástroje se stávají pevnou součástí ekonomické infrastruktury. Zákon GENIUS udělal americké stablecoiny „nudnými“ – což ve světě financí znamená bezpečnými a předvídatelnými. Bez dramatických pádů a krizí se mohou stát podobně běžnými jako platební karty nebo fondy peněžního trhu.