Na globálních trzích se děje něco, co by za normálních okolností působilo jako ekonomický paradox. Akcie i zlato – dva tradičně opačně se pohybující aktiva – rostou současně. Tento jev připomíná situaci z přelomu tisíciletí, kdy akciové trhy zažívaly euforii během internetové bubliny, a zároveň období konce 70. let, kdy zlato prudce stoupalo kvůli obavám z inflace. Podle Ruchira Sharmy, předsedy Rockefeller International a investičního ředitele společnosti Breakout Capital, za tímto neobvyklým jevem stojí především přebytečná likvidita v systému. „Akcie oslavují jako v roce 1999 a zlato jako v roce 1979,“ uvedl Sharma v rozhovoru pro CNBC, čímž vystihl absurditu situace, kdy se investoři chovají, jako by ignorovali základní ekonomické cykly. Sharma upozorňuje, že obrovské množství likvidity – tedy volných peněz v oběhu – pohání růst napříč různými segmenty trhu. Investoři hledají výnos prakticky v čemkoli, co se hýbe nahoru, což způsobuje, že rostou nejen riziková aktiva, jako jsou akcie, ale i tradičně defenzivní zlato. „Pět let po masivním navýšení likvidity koluje v peněžních trzích více než 1,5 bilionu dolarů nadbytečných peněz, které se ještě neabsorbovaly,“ vysvětlil Sharma. Tyto přebytečné prostředky podle něj pocházejí ze dvou hlavních zdrojů: ze zbytků pandemických stimulačních opatření a z uvolněných tržních podmínek posledních let. Právě tento přebytek kapitálu se nyní přelévá mezi různými třídami aktiv, což vytváří umělý růst, který není podložen skutečnou poptávkou po zajištění ani ekonomickou expanzí. Likvidita tak podle Sharmy „pohání momentum obchody v různých koutech trhu“ – od technologických akcií přes komodity až po drahé kovy. Zlato pod vlivem přebytečné likvidity Zvlášť nápadný je prudký růst ceny zlata. Tok kapitálu do ETF fondů zaměřených na zlato dosáhl v posledním čtvrtletí rekordních hodnot, což představuje výrazný posun oproti dřívějšímu býčímu trhu, který byl tažen především nákupy centrálních bank. Ty tehdy diverzifikovaly své rezervy mimo americký dolar, částečně v reakci na sankce uvalené na Rusko. Nyní je situace jiná – poptávku po zlatě už netvoří centrální banky, ale především maloobchodní investoři, kteří vidí ve zlatě způsob, jak profitovat z likviditní vlny. Sharma varuje, že zlato se dostalo do „spekulativní horečky poháněné likviditou“, což podle něj znamená, že jeho cena roste z podobných důvodů jako akcie – nikoli kvůli ochraně před rizikem, ale kvůli honbě za ziskem. „Parabolický růst zlata, ke kterému došlo v posledních měsících, není poháněn tradičními investory hledajícími zajištění,“ uvedl Sharma. „Je poháněn stejnou dynamikou retailových investorů, která žene vzhůru i akcie.“ Tím naznačil, že zlato už přestává fungovat jako bezpečný přístav, protože se stává součástí širšího spekulativního trendu. Riziko společného poklesu akcií i zlata Historicky platilo, že když akcie rostou, zlato klesá – a naopak. Zlato totiž tradičně působí jako zajištění proti nejistotě a inflaci, zatímco akcie prosperují v prostředí růstu a optimismu. Současná situace však tuto logiku porušuje, což podle Sharmy vytváří potenciálně nebezpečnou korelaci. Pokud by totiž centrální banky začaly reagovat na znovuobjevující se inflační tlaky a přistoupily k utažení měnové politiky, tedy k odčerpání přebytečné likvidity z trhu, mohly by utrpět obě hlavní třídy aktiv. „Jakmile se inflace znovu projeví, pravděpodobně někdy v příštím roce, centrální banky budou nuceny zvýšit sazby a stáhnout likviditu,“ upozornil Sharma. V takovém scénáři by mohly současně klesnout jak akcie, tak zlato – což by znamenalo zásadní zlom oproti standardní tržní dynamice. Tento vývoj by byl problematický i proto, že by investoři přišli o tradiční diverzifikaci portfolia. Pokud by totiž došlo k poklesu obou hlavních pilířů – akcií i zlata – zůstal by trh bez jasného útočiště. Sharma proto varuje, že dnešní investiční prostředí může být zrádně klidné, ale v sobě skrývá systémové riziko, které může být spuštěno náhlou změnou měnové politiky. Likvidita jako motor i hrozba Ruchir Sharma svým hodnocením shrnuje situaci, kdy peníze přetékající na trh deformují klasické vztahy mezi aktivy. Likvidita, která měla původně podpořit ekonomické oživení po pandemii, se dnes stala hlavním motorem spekulací. Současný růst akcií i zlata není podle něj známkou zdravého trhu, ale spíše symptomem nadbytku hotovosti, která hledá uplatnění bez ohledu na fundamenty. Až tento přebytek peněz začne mizet, trhy pravděpodobně projdou obdobím bolestivé korekce. Zatím však investoři dál sázejí na pokračování tohoto trendu. Zlato i akcie zůstávají poblíž svých maxim a trh se chová, jako by byl rok 1999 a 1979 zároveň – období, která skončila prudkým vystřízlivěním.