Indie letos zažívá jeden z nejaktivnějších trhů primárních veřejných nabídek na světě a podle analytiků jde o trend, který se teprve rozbíhá. Zatímco zahraniční investoři v roce 2025 zůstávají čistými prodejci indických akcií, globální firmy se ve velkém hrnou k tomu, aby své místní pobočky uvedly na tamní burzu. Důvod je jednoduchý: indický akciový trh nabízí výrazně vyšší ocenění než jejich domácí trhy. Fenomén „oceňovací arbitráže“ tak láká mezinárodní společnosti, které chtějí odemknout skrytý hodnotový potenciál svých indických operací. Zájem potvrzuje například zpráva, že indická stáčírna Coca-Coly zvažuje v příštím roce IPO v hodnotě kolem 1 miliardy dolarů. Podobně indická divize jihokorejské společnosti CJ Darcl Logistics již podala potřebné dokumenty a investiční banky očekávají, že jejich příklad budou následovat další globální firmy. Podle odborníků nejde o krátkodobý trend, ale o systematickou snahu firem využít prémiových valuací indického trhu. Akshay Gupta z Prime Securities připomíná, že firmy dnes dělají aktivní kroky ke zvýšení ocenění. Jako příklad uvádí německý Siemens, který rozdělil své indické podnikání a v březnu 2025 uvedl na burzu svou energetickou divizi Siemens Energy India. Zatímco globální mateřská společnost Siemens Energy se obchoduje na úrovni zhruba 60násobku zisků, její indická verze se obchoduje za úplně jinou cenu – na 117násobku. Rozdíl v ocenění je dramatický a ukazuje sílu indického trhu. Podobné efekty se objevují i u dalších společností. LG Electronics India, která vstoupila na burzu nedávno, má tržní hodnotu 1,13 bilionu rupií, tedy 12,6 miliardy dolarů. Její mateřská společnost je přitom oceněna jen na 10,1 miliardy dolarů. A to přesto, že indická jednotka generuje přibližně jen desetinu zisku mateřské firmy. Zásadní rozdíl je ve valuaci: indická pobočka se obchoduje s forwardovým P/E kolem 58, zatímco korejská mateřská jen s P/E 9. Zdroj: Getty Images Čím je způsoben tento obrovský rozdíl?Dheeraj Agrawal z Ambit Investment Managers vysvětluje, že indické pobočky globálních firem rostou mnohem rychleji – často dvouciferným tempem. Oproti tomu mateřské firmy dosahují zpravidla jen nízkých jednociferných růstů. A indický trh ocenění růstu miluje. Stejný trend vidíme i v USA, kde investoři rovněž přeplácejí firmy s nadprůměrným růstem. Agrawal ale varuje, že tato „růstová prémie“ může být jen krátkodobou bublinou, která se časem vyrovná. Dalším důvodem, proč jsou indické pobočky tak atraktivní, je podle Gupty lepší správa a řízení nadnárodních společností. Ty přinášejí kvalitnější reporting, profesionální management a silnější procesy – což je v Indii vnímáno jako velká konkurenční výhoda. Neméně důležitým faktorem je enormní domácí likvidita. Jak uvádí Hari Shyamsunder z Templeton Global Investments, indický kapitálový trh prošel v posledních letech velkým posunem. Popularita systematických investičních plánů (SIP) výrazně vzrostla a retailoví investoři stále více upřednostňují investice do akcií před tradičními spořicími účty. Podíl podílových fondů na finančních úsporách domácností vyskočil z 0,9 % v roce 2011 na 6 % v roce 2023. Situace se ještě více mění díky rostoucímu počtu investorů z menších měst a vyššímu zapojení žen. Toto široké rozšíření retailových investic vytváří robustní likvidní základnu, která umožňuje hladké provedení velkých IPO. V říjnu se například během pětidenního okna podařilo plně upsat dvě velká IPO – Tata Capital a LG Electronics India – v celkové výši kolem 3 miliard dolarů. Tento hlad po IPO poskytuje globálním firmám nejen možnost získat kapitál, ale také výhodně zpeněžit část svého vlastnictví. Většina prostředků získaných prostřednictvím IPO v roce 2025 totiž pocházela z prodeje stávajících podílů, nikoliv z emise nových akcií. Firmy tak mohou uvolnit hodnotu, aniž by se zřekly kontroly nad indickými operacemi – většina nadnárodních společností po IPO stále drží přibližně 75 % akcií svých indických dceřiných podniků. Zdroj: Bloomberg To, že investoři považují indické pobočky za atraktivní i po uvedení na burzu, navíc zvyšuje i hodnotu mateřských společností. Podle Bhaveshe Shaha z Equirus Capital tak indické IPO pomáhají mateřským firmám nejen získat prostředky, ale také podpořit jejich vlastní burzovní ocenění. Kritici tvrdí, že nabídky na prodej akcií jsou způsobem, jak globální firmy přesouvají riziko na domácí investory. Odborníci však upozorňují, že dlouhodobě může tento trend přilákat více přímých zahraničních investic, protože dokládá hloubku a sofistikovanost indického kapitálového trhu. Právě tato likvidita a schopnost rychle absorbovat nové emise činí z Indie jedno z nejatraktivnějších IPO prostředí na světě.