Klíčové body
- Čína dosáhla rekordního obchodního přebytku 1,2 bilionu dolarů
- Vývoz do USA prudce klesl, růst táhly ostatní regiony
- High-tech a zelené technologie výrazně posílily export
- Přebytek zvyšuje globální obchodní napětí a politické tlaky
Tento výsledek přišel v období pokračující obchodní konfrontace se Spojenými státy a navzdory clům zavedeným administrativou prezidenta Donalda Trumpa. Rekordní přebytek představuje meziroční nárůst o 20 % oproti roku 2024 a potvrzuje, že čínská ekonomika dokázala reagovat na omezení přístupu na americký trh zásadní změnou exportní strategie.
Obchodní přebytek, tedy rozdíl mezi hodnotou vývozu a dovozu, se stal jedním z klíčových ukazatelů odolnosti čínského hospodářství. Zatímco dříve byly Spojené státy největším jednotlivým odbytištěm čínského zboží, v roce 2025 došlo k výraznému odklonu od amerických spotřebitelů směrem k jiným částem světa. Tento posun měl zásadní dopad nejen na strukturu čínského zahraničního obchodu, ale i na globální obchodní vztahy.
Propad vývozu do USA a změna geografické struktury obchodu
Vývoz Číny do Spojených států v roce 2025 meziročně klesl o 19,5 %, což potvrzuje rozsah obchodního napětí mezi dvěma největšími ekonomikami světa. Cla, která byla během roku postupně zvyšována, vedla ke zdražení čínského zboží na americkém trhu a urychlila snahy čínských firem hledat alternativní odběratele.

Namísto celkového poklesu vývozu se však Číně podařilo výrazně rozšířit export na jiné globální trhy. Hodnota zboží vyvezeného do Afriky vzrostla meziročně o 26,5 %, do zemí Sdružení národů jihovýchodní Asie o 14 %, do Evropské unie o 9 % a do Latinské Ameriky o 8 %. Tento vývoj ukazuje, že čínské společnosti dokázaly využít zkušeností z první obchodní války během Trumpova prvního prezidentského období a přizpůsobit své dodavatelské řetězce i obchodní strategie novým podmínkám.
Podle čínských představitelů je tato schopnost adaptace důkazem toho, že země dokáže „pokračovat vpřed“ i ve „složitém a náročném vnějším prostředí“. Silný výkon exportu je v Číně prezentován jako potvrzení ekonomické odolnosti a efektivity státní i podnikové strategie.
Role high-tech odvětví a průmyslových exportů
Významnou roli v rekordním obchodním přebytku sehrála struktura samotného vývozu. High-tech produkty, mezi něž patří špičkové obráběcí stroje a průmyslové roboty, zaznamenaly meziroční růst o 13 %. Ještě dynamičtější byl vývoj v oblasti takzvaných zelených technologií.
Vývoz elektrických vozidel, lithiových baterií a fotovoltaických produktů, včetně solárních panelů, vzrostl meziročně o 27 %. Právě tato odvětví jsou často zmiňována jako klíčové pilíře čínské průmyslové strategie a zároveň jako zdroj obav u obchodních partnerů, kteří se obávají zaplavení svých trhů levnějšími čínskými výrobky.
Silný růst těchto segmentů přispěl k tomu, že Čína dokázala kompenzovat ztráty na americkém trhu a zároveň dále posilovat svůj globální ekonomický vliv. Zároveň však tento vývoj vyvolal třenice s hlavními obchodními partnery, kteří upozorňují na možné nekalé obchodní praktiky, tlak na domácí výrobce a dopady na zaměstnanost i ekonomickou bezpečnost.
Mezinárodní napětí, cla a výhled do budoucna
Rostoucí obchodní přebytek Číny se stal politickým tématem nejen ve Spojených státech, ale i v Evropě. Během návštěvy Pekingu označil francouzský prezident Emmanuel Macron obchodní nerovnováhu mezi Francií a Čínou za neudržitelnou a připojil se k dalším evropským lídrům, kteří vyzývají Peking ke zvýšení domácí spotřeby a omezení závislosti na exportu.
Silný vývoz však Číně v roce 2025 dodal dostatek sebedůvěry, aby mohla během několikaměsíčních jednání se Spojenými státy vystupovat jako rovnocenný partner. Tato jednání vyvrcholila v říjnu setkáním Donalda Trumpa s čínským vůdcem Si Ťin-pchingem, po němž bylo dohodnuto obchodní příměří, které snížilo nové clo na čínské zboží na 20 %. Předtím se clo krátkodobě vyšplhalo až na 145 %.

Příměří zůstává v platnosti, i když Trump následně oznámil zavedení nového 25% cla na země obchodující s Íránem, což by mohlo mít dopad i na Čínu jako významného ekonomického partnera Teheránu. Vývozci proto zůstávají připraveni na další možné třenice, zejména vzhledem k tomu, že cílem americké administrativy je snížení závislosti na Číně a návrat výroby do USA.
Do budoucna se analytici ptají, zda Čína dokáže udržet současné tempo vývozu, zejména v situaci, kdy stále více zemí hledá způsoby, jak chránit své domácí trhy před tím, co označují jako čínskou průmyslovou nadbytečnou kapacitu. Závislost na exportu navíc úzce souvisí s vnitřními problémy čínské ekonomiky, především s pokračující krizí v sektoru nemovitostí, která tlumí domácí poptávku.
Čínské úřady se proto snaží oživit spotřebu a dosáhnout dlouhodobého modelu růstu, v němž by rozsáhlý výrobní sektor byl poháněn silnou poptávkou jak na domácím, tak na zahraničním trhu. Zda se tento cíl podaří naplnit, zůstává jednou z klíčových otázek pro další vývoj globální ekonomiky.



























