Čistý vývoz dosáhl 7,56 terawatthodiny , což představuje meziroční zvýšení přibližně o 15 %. Tento obrat přichází po delším období postupného poklesu a je především výsledkem vyšší výroby tuzemských elektráren, která se poprvé od roku 2021 opět zvýšila. Vyplývá to z dat provozovatele přenosové soustavy ČEPS a ze souhrnné zprávy oborového portálu oEnergetice.cz za rok 2025.<!– DIP popup–>Ačkoliv jde o pozitivní změnu oproti předchozím letům, většina odborníků se shoduje, že se pravděpodobně jedná pouze o dočasný výkyv. Strukturální změny v české energetice, zejména plánované odstavování uhelných zdrojů, mohou v relativně krátkém horizontu vést k tomu, že se Česko z vývozce elektřiny stane jejím čistým dovozcem.Vyšší výroba elektřiny jako hlavní důvod obratuKlíčovým faktorem, který umožnil růst exportu, byla vyšší domácí výroba elektřiny. Čistá produkce elektřiny v Česku v loňském roce dosáhla 71,4 TWh, což znamená meziroční nárůst o 3,8 %. Tento růst je významný především proto, že v předchozích letech výroba spíše stagnovala nebo klesala.Podle odborníků sehrála důležitou roli skutečnost, že v tuzemsku je stále v provozu relativně velké množství uhelných elektráren. Instalovaný výkon těchto zdrojů stále převyšuje domácí poptávku, a pokud nedojde k odstavení některého z velkých bloků, vzniká přebytek výroby, který je následně směřován na zahraniční trhy. Jak upozornil zakladatel energetické skupiny Amper Jan Palaščák, každý rok bez uzavření významného uhelného zdroje znamená několik TWh výroby navíc, které tradičně končí právě na exportních trzích.Zároveň však zdůraznil, že ekonomika uhelných zdrojů se rychle zhoršuje, a to zejména kvůli cenám emisních povolenek a měnícím se podmínkám na trhu s elektřinou. Tento faktor bude v dalších letech zásadní pro rozhodování o provozu jednotlivých elektráren.Chcete využít této příležitosti?Kam elektřina z Česka proudila a odkud se dováželaZ hlediska teritoriální struktury vývozu bylo loni největším cílovým trhem Rakousko, kam směřoval čistý vývoz ve výši 8,27 TWh. Na druhém místě se umístilo Slovensko s čistým vývozem 4,36 TWh. Tyto údaje však neznamenají, že by elektřina vždy končila přímo v těchto zemích. Často slouží pouze jako tranzitní uzly, přes které proudí elektřina dále do jiných částí Evropy.Na opačné straně bilance stojí Polsko a Německo. V případě Polska se Česká republika loni stala čistým dovozcem elektřiny, přičemž celková bilance činila 0,88 TWh dovezené elektřiny. Ještě o rok dříve přitom bilance mírně favorizovala export. U Německa je situace dlouhodobě stabilnější – Česko je zde čistým dovozcem už několik let a loni se čistý import zvýšil na 4,2 TWh.Tyto přeshraniční toky odrážejí nejen rozdíly ve výrobě a spotřebě, ale také momentální cenové signály na trzích, dostupnost přenosových kapacit a provozní podmínky jednotlivých soustav.Dočasný návrat k exportu a nejistý výhled do dalších letNavzdory loňskému růstu exportu zůstává dlouhodobý výhled spíše opatrný. Podle dřívější analýzy ministerstva průmyslu a obchodu by se Česká republika mohla stát čistým dovozcem elektřiny již kolem roku 2027. Hlavním důvodem je plánované odstavení uhelných zdrojů, které dnes tvoří významnou část výrobní kapacity.Významnou roli v tomto ohledu hrají i rozhodnutí týkající se konkrétních elektráren. Energetická skupina Sev.en plánuje na přelomu letošního a příštího roku ukončit výrobu v elektrárnách Chvaletice, Počerady a Kladno. Dopady tohoto kroku na stabilitu přenosové soustavy a na schopnost Česka vyvážet elektřinu nyní posuzuje ČEPS. Podle Jana Palaščáka může právě toto rozhodnutí výrazně ovlivnit nejen energetickou bezpečnost, ale i exportní bilanci země.Celkově tak loňský nárůst exportu elektřiny představuje spíše krátkodobou korekci v rámci dlouhodobého trendu, než začátek nové expanzní fáze. Budoucí vývoj bude záviset na kombinaci několika faktorů: tempu odstavování uhelných zdrojů, rozvoji nových výrobních kapacit, vývoji domácí poptávky a také na situaci na evropských energetických trzích. V tomto kontextu lze loňská data vnímat jako připomínku, že česká energetika se nachází v přechodném období, jehož další směr zatím není definitivně určen.