Česká republika se podle nejnovějších dat dlouhodobě řadí mezi země s nejpomalejším rozvojem větrné energetiky v Evropě. Česko patří k nejpomalejším v rozvoji větrné energetiky v Evropě Podíl větrné energie na výrobě elektřiny je kolem jednoho procenta Hlavní bariérou jsou povolovací procesy a odpor části veřejnosti Vláda chystá úpravy akceleračních zón pro rychlejší výstavbu Zatímco většina evropských států v posledních letech výrazně navyšuje instalovaný výkon větrných elektráren a posiluje jejich roli v energetickém mixu, Česko zůstává hluboko pod evropským průměrem. Vyplývá to ze statistik asociace WindEurope i z dat českých oborových svazů. V roce 2025 přibylo v Evropě celkem 19,1 gigawattu větrných elektráren, přičemž Česká republika se na tomto objemu podílela pouhými 13 megawatty, což odpovídá zhruba 0,07 %. Takto nízký přírůstek potvrzuje, že tuzemský rozvoj větrné energie zůstává nejen pomalý, ale v evropském kontextu zcela marginální. Podle dostupných údajů je v Česku v provozu něco přes 200 větrných elektráren s celkovým instalovaným výkonem 372 MW a jejich podíl na výrobě elektřiny se dlouhodobě pohybuje okolo jednoho procenta. Evropa zrychluje, Česko zůstává pozadu Evropský trh s větrnou energií v posledním roce znovu potvrdil, že právě tento zdroj patří mezi klíčové pilíře transformace energetiky. Většinu nových instalací tvořily pevninské větrné elektrárny, které jsou v mnoha zemích považovány za relativně rychle realizovatelný a ekonomicky konkurenceschopný zdroj. Největší nárůst instalovaného výkonu zaznamenalo Německo, kde bylo do sítě připojeno více než 5,7 GW nových větrných elektráren. Následovalo Turecko, Švédsko a Španělsko, tedy státy, které systematicky podporují rozvoj obnovitelných zdrojů a dlouhodobě pracují s jejich integrací do energetických soustav. Výrazným kontrastem vůči české situaci je i vývoj na Ukrajině. Navzdory pokračující válce zde bylo v loňském roce instalováno 325 MW nového větrného výkonu. Podle odborníků tím země posiluje svou energetickou odolnost a snižuje závislost na dovozu energie. Tento fakt zároveň ukazuje, že hlavní bariérou rozvoje větrné energetiky v Česku nejsou technologie ani technické možnosti, ale především domácí podmínky. Na opačném konci žebříčku se nacházejí státy jako Slovensko, Maďarsko či Slovinsko, kde v posledním roce nevznikla žádná nová větrná elektrárna. Česko se tak sice neřadí mezi úplně nejslabší, ale rozdíl oproti většině Evropy zůstává výrazný a dlouhodobý. Podíl větru na výrobě elektřiny zůstává minimální Zaostávání Česka se neprojevuje pouze v tempu výstavby, ale také v podílu větrné energie na celkové výrobě elektřiny. Průměr celé Evropy se pohybuje kolem 20 procent, v rámci Evropské unie přesahuje 19 procent. V České republice však tento podíl dlouhodobě činí zhruba jedno procento, což jasně ukazuje, že vítr hraje v domácí energetice pouze okrajovou roli. Podle zástupců oborových organizací přitom technologie větrných elektráren prošly v posledních letech výrazným vývojem. Současné pevninské turbíny instalované v Evropě mají běžně dvojnásobný až trojnásobný výkon oproti starším generacím a jejich celková výška se pohybuje přibližně mezi 200 a 270 metry. Vyšší stožáry a delší lopatky umožňují efektivnější využití větru a výrazně zvyšují výrobu elektřiny i v oblastech s méně příznivými větrnými podmínkami. Tento technologický posun je patrný i v Česku. Nejstarší tuzemská větrná elektrárna na Hostýně na Kroměřížsku, uvedená do provozu v roce 1993, měla stožár vysoký zhruba 32 metrů, lopatky dlouhé 13 metrů a výkon 225 kW. Oproti tomu elektrárna ve Vrbici na Karlovarsku, zprovozněná v loňském roce, má stožár o výšce 138 metrů, lopatky dlouhé 52 metrů a v nejvyšším bodě dosahuje téměř 190 metrů. Její instalovaný výkon činí 2,35 MW a ročně vyrobí elektřinu pro přibližně 2000 domácností. Povolovací procesy a společenský odpor jako hlavní bariéra Podle odborníků není hlavním problémem české větrné energetiky technická úroveň projektů, ale především zdlouhavé povolovací procesy a silně polarizovaný postoj části veřejnosti a obcí. Výstavba větrných elektráren se často připravuje řadu let a čelí odporu místních samospráv i obyvatel, což výrazně zpomaluje realizaci nových projektů. Příkladem je právě elektrárna ve Vrbici, jejíž příprava trvala téměř deset let. Podle zástupců oboru dnes odpovídá parametrům své doby, zatímco v zahraničí se již běžně staví ještě výkonnější zařízení. Tento rozdíl ilustruje, jak pomalé schvalovací procesy způsobují, že nové projekty v Česku často technologicky zastarávají ještě před uvedením do provozu. Vláda proto v současnosti připravuje úpravu systému akceleračních zón. Tyto zóny mají být administrativně vymezenými oblastmi, kde bude povolování projektů obnovitelných zdrojů, zejména větrných a solárních elektráren, rychlejší a jednodušší než podle standardních pravidel. Cílem je zkrátit přípravu projektů a přiblížit Česko evropskému tempu výstavby. Podle nového ministra životního prostředí Igora Červeného je však současné nastavení akceleračních zón problematické a vyvolává obavy obcí z nekontrolované výstavby. Právě nalezení rovnováhy mezi rychlejším povolováním a zachováním vlivu místních samospráv bude klíčové pro to, zda se Česku podaří dlouhodobé zaostávání ve větrné energetice alespoň částečně dohnat.