Očekává se, že americká centrální banka ponechá na svém březnovém zasedání úrokové sazby beze změny kvůli probíhajícímu válečnému konfliktu. Smíšená data z trhu práce a výrazná revize růstu HDP směrem dolů oživují na trzích obavy z obávané stagflace. Růst cen ropy představuje nabídkový šok, který podle analytiků výrazně komplikuje plnění duálního mandátu Fedu.   Noční můra centrálních bankéřů a hrozba stagflace Finanční trhy i makroekonomičtí prognostici se v současnosti široce shodují na tom, že Federální rezervní systém ponechá svou základní úrokovou sazbu beze změny. Toto klíčové rozhodnutí má padnout na závěr dvoudenního zasedání měnového výboru, které končí 18. března. Tvůrci měnové politiky nyní stojí před nesmírně složitým úkolem, kdy musí pečlivě vyhodnocovat drtivé ekonomické dopady probíhajícího válečného konfliktu s Íránem. Od posledního lednového zasedání Federálního výboru pro otevřený trh (FOMC) se geopolitická i ekonomická situace dramaticky změnila. Spojené státy americké vstoupily do přímého válečného konfliktu, což zcela mění dosavadní kalkulace. Výbor na svém předchozím zasedání ponechal cílové pásmo sazby na úrovni 3,5 % až 3,75 %, což následovalo po sérii tří po sobě jdoucích snížení v závěru loňského roku. V současném napjatém prostředí se na stůl vrací obavy z fenoménu, kterého se trhy děsí nejvíce – ze stagflace. Tento toxický ekonomický stav, vyznačující se stagnujícím růstem a přetrvávajícím tlakem na růst cen, začíná nabývat reálných obrysů. Analytici a ekonomové situaci bedlivě sledují a varují před unáhlenými kroky v měnové politice. Ve své analytické zprávě z 12. března označili ekonomové ze společnosti Wells Fargo & Company (WFC) kombinaci vysoké inflace a oslabujícího trhu práce za absolutní „nejhorší noční můru“ měnového výboru. Centrální banka totiž musí neustále žonglovat se svým duálním mandátem, který jí ukládá udržovat cenovou stabilitu a zároveň zajišťovat maximální možnou zaměstnanost. V aktuálních podmínkách se však plnění obou těchto cílů současně jeví jako téměř neřešitelný problém. Trh práce vysílá smíšené signály a ekonomika zpomaluje Makroekonomická data, která mají tvůrci politiky k dispozici, situaci nijak neusnadňují. Úřad pro statistiku trhu práce (BLS) zveřejnil zprávy za leden a únor, které vyslaly vysoce smíšené a matoucí signály. Zatímco první měsíc roku zpočátku naznačoval odolnost, následný vývoj ukázal mnohem křehčí realitu amerického hospodářství. Podle revidovaných údajů americká ekonomika v lednu vytvořila 126 000 nových pracovních míst, což bylo číslo revidované směrem dolů oproti původním, mnohem optimističtějším odhadům. Tento mírný růst byl však okamžitě smazán únorovým vývojem, kdy trh práce zaznamenal odhadovanou ztrátu 92 000 pracovních pozic. Tento ostrý kontrast mezi dvěma měsíci ukazuje na značnou nestabilitu v podnikatelském sektoru. Míra nezaměstnanosti tuto volatilitu přesně kopíruje. V prosinci se nacházela na úrovni 4,4 %, odkud v lednu mírně klesla na 4,3 %. Tento pozitivní vývoj měl však jen velmi krátkého trvání, protože únorová data ukázala návrat nezaměstnanosti zpět na původní hodnotu 4,4 %. Trh práce tak přešlapuje na místě a ztrácí svou dřívější dynamiku. Do tohoto nejistého obrazu zasáhl také Úřad pro ekonomickou analýzu (BEA), který přistoupil k drastické revizi svých odhadů. Růst hrubého domácího produktu za čtvrté čtvrtletí roku 2025 byl snížen na pouhých 0,7 %. Jedná se o propastný rozdíl nejen oproti původnímu odhadu ve výši 1,4 %, ale především jde o tvrdý pád ve srovnání s robustním růstem o 4,4 %, kterého ekonomika dosáhla v předcházejícím čtvrtletí. Ropný šok a nekompromisní tlak na spotřebitelské ceny Při pohledu na inflační data by se mohlo zdát, že situace se mírně uklidňuje, avšak tento pohled je vysoce klamný. Spotřebitelská inflace měřená indexem CPI sice zpomalila z prosincových 2,7 % na 2,4 % v lednu i únoru, což by za normálních okolností mohlo signalizovat stabilizaci cenových hladin. Současné okolnosti jsou však všemu jinému, jen ne normální. Ekonomové a tržní stratégové netrpělivě vyhlížejí březnová data, protože ta dosavadní v sobě vůbec nezahrnují potenciální inflační dopady válečného konfliktu. Zejména chybí reflexe nedávného a prudkého nárůstu nákladů na energetické suroviny. Zvyšující se cena za komodity, jako je ropa (CL=F) , představuje obrovské riziko pro celou ekonomiku. Dražší energie mají tendenci dominovým efektem prostupovat celými globálními dodavatelskými řetězci. Zvýšené náklady na dopravu a výrobu se nakonec nevyhnutelně promítnou do koncových cen širokého spektra zboží a služeb, což může inflaci znovu prudce akcelerovat. Varovným signálem je již nyní jádrový index výdajů na osobní spotřebu (Core PCE), který patří mezi preferovaná měřítka Fedu. Tento klíčový ukazatel v lednu meziročně vzrostl o 3,1 %, čímž se dostal na svou nejvyšší úroveň za více než rok. Profesor ekonomie z Boston College, Brian Bethune, shrnul současné dilema centrální banky velmi výstižně. Upozornil, že navzdory všem událostem od posledního zasedání se základní problém Fedu nijak nezměnil, ba naopak se prohloubil. Podle Bethuneho představují cla i rostoucí ceny ropy klasický nabídkový šok. Jak profesor zdůraznil, nabídkový šok je pro každého centrálního bankéře tou nejhorší možnou variantou vývoje. Vytváří totiž silný tlak na růst inflace a zároveň tlačí zaměstnanost směrem dolů. V takovém prostředí podle něj neexistuje žádná snadná a bezbolestná cesta pro nastavení úrokových sazeb.