Válka mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem vyvolala na trzích obavy z návratu stagflace ve stylu 70. let, historické paralely však narážejí na odlišnou realitu současné ekonomiky. Spojené státy jsou dnes největším světovým producentem ropy, což posiluje americký dolar a na rozdíl od ropného šoku v roce 1973 tlumí raketový růst cen zlata. Podle expertů může současná situace odstartovat dlouhodobý přesun kapitálu od technologických akcií k hmatatelným aktivům, jako jsou energie, měď či ocel.   Návrat historického strašáka a odlišná role komodit Válečný konflikt mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem tvrdě zasáhl globální finanční trhy a vyvolal prudký nárůst cen strategických surovin. Tato eskalace na Blízkém východě okamžitě probudila mezi investory hluboké obavy z možného návratu stagflace, která zdevastovala světovou ekonomiku v sedmdesátých letech minulého století. Toxická kombinace zrychlující inflace a zpomalujícího hospodářského růstu totiž historicky představuje smrtící koktejl pro akciové i dluhopisové trhy. Naposledy jsme podobný synchronizovaný propad obou těchto hlavních tříd aktiv zažili v průběhu roku 2022. Tehdy ruská invaze na Ukrajinu vyhnala ceny černého zlata vysoko nad hranici 120 dolarů za barel a donutila centrální banky k drastickým měnovým restrikcím. Pro investory, kteří se nyní děsí přízraku stagflace a analyzují potenciální dopady na svá portfolia, nabízí pohled do historie několik zásadních odpovědí. Podle podrobné analýzy společnosti Capital Economics se v roce 1973 Index S&P 500 (^GSPC) propadl o více než 40 procent. Tento drtivý pád byl způsoben tím, že se tehdejší ekonomická recese osudově protnula s ropným šokem vyvolaným kartelem OPEC. Výsledkem tohoto makroekonomického otřesu byla takzvaná ztracená dekáda, která přinesla naprostou stagnaci výnosů u akcií společností s velkou tržní kapitalizací. Někteří tržní hráči dnes aktivně kreslí paralely mezi touto temnou érou a současností, aby dokázali predikovat, kam budou trhy směřovat v roce 2026. Při detailnějším pohledu na data však zjistíme, že současná situace vykazuje několik zcela zásadních odlišností. Silný dolar a americká energetická dominance Tou nejvýraznější odchylkou je překvapivé chování tradičních bezpečných přístavů v době geopolitické krize. Současný cenový skok na ropném trhu totiž nepřinesl žádné velkolepé zisky investorům, kteří sázejí na Zlato (GC=F) . V roce 1973 byl raketový růst drahých kovů silně poháněn prudce oslabujícím dolarem, avšak dnešní realita je přesně opačná. Americká měna naopak vůči většině hlavních světových měn výrazně posílila. Julian Howard, vedoucí oddělení multi-asset strategií ve společnosti Gam, v této souvislosti pro CNBC uvedl, že ačkoliv drahé kovy historicky fungují jako skvělé zajištění proti nejistotě, mnoho investorů nebylo připraveno na to, jak negativně budou reagovat na silnější americký dolar. Klíč k tomuto nečekanému obratu leží v naprosto odlišné pozici Spojených států na globálním energetickém trhu. USA jsou dnes největším světovým producentem ropy a zároveň patří mezi její přední exportéry. Díky této strategické transformaci je americká ekonomika mnohem méně zranitelná vůči výpadkům dodávek z Blízkého východu. Podle Howarda tak jakýkoliv cenový šok na trhu s ropou paradoxně zlepšuje směnné relace americké ekonomiky, což tlačí hodnotu dolaru vzhůru a následně sráží ceny drahých kovů. Dalším specifikem sedmdesátých let byl enormní růst akcií menších společností. Podle dat BofA Global Research představovaly takzvané small-caps mezi lety 1975 a 1977 vůbec nejvýkonnější třídu aktiv po tři po sobě jdoucí roky. Howard však důrazně varuje, že tento fenomenální růst přišel až po naprosto brutálním tržním krachu. Očekávat podobnou nadvládu menších firem ve dvacátých letech 21. století by podle něj znamenalo předpokládat fázi oživení po masivním propadu trhů, ke kterému však zatím vůbec nedošlo. Konec papírových iluzí a rotace k fyzické ekonomice Charles-Henry Monchau, investiční ředitel společnosti Syz Group, upozorňuje na další fatální rozdíly oproti minulosti. Sedmdesátá léta se vyznačovala hluboce zakořeněnou inflací, která se držela vysoko nad cílovými hodnotami centrálních bank. Ekonomika trpěla chronickou stagnací růstu a celý rámec hospodářské politiky byl v podstatě rozvrácený. Nic z toho podle něj v dnešní době nepozorujeme. Ve své nedávné zprávě pro klienty Monchau zdůraznil, že ačkoliv se nenacházíme v sedmdesátých letech, můžeme být právě nyní svědky počátku něčeho srovnatelně významného. Podle jeho detailní analýzy nás čeká trvalá změna celého investičního režimu a dlouho odkládané přecenění fyzické ekonomiky, která tvoří základní pilíř všeho ostatního. Trhy by mohly projít masivním přesunem pozornosti od takzvaných papírových aktiv směrem k tvrdým, hmatatelným hodnotám. Hlavními příjemci zisků z této obří rotace kapitálu by se měly stát sektory spojené s fyzickou infrastrukturou. Odliv prostředků od technologických gigantů s obří tržní kapitalizací by mohl dramaticky prospět energetice, těžebnímu průmyslu a zpracování strategických surovin, jako je měď, ocel a další kritické minerály. Navzdory aktuálnímu geopolitickému napětí však ceny energetických surovin prozatím zůstávají pod svými historickými maximy, kterých dosáhly po ruské invazi na Ukrajinu či během krize vyvolané kartelem OPEC. Futures kontrakty na Ropu Brent (BZ=F) zaznamenaly pokles o 0,7 procenta a obchodovaly se na úrovni 99,78 dolaru za barel, přičemž jen o den dříve uzavíraly nad psychologickou hranicí 100 dolarů. Podobný klesající trend následovala i americká Ropa WTI (CL=F) . Její futures kontrakty odepsaly 1,3 procenta a ustálily se na hodnotě 94,42 dolaru za barel, což investorům dává alespoň dočasný prostor pro vyhodnocení dalších kroků v tomto vysoce volatilním prostředí.