Patnáct minut před nečekaným zrušením vojenského úderu na Írán zaznamenaly burzy masivní a nevysvětlitelné objemy obchodů. Prodeje ropných termínových kontraktů dosáhly během jediné minuty odhadované hodnoty 580 milionů dolarů, což jasně ukazuje na únik tajných informací. Zneužívání rozhodnutí o národní bezpečnosti k burzovním spekulacím otevírá zásadní otázku, zda geopolitické kroky neslouží primárně k tržní manipulaci.   Geopolitický šok a nevysvětlitelná tržní anomálie Během uplynulého víkendu se globální trhy připravovaly na nejhorší možný scénář. Donald Trump pohrozil Íránu tvrdou odvetou a stanovil osmačtyřicetihodinové ultimátum na uvolnění klíčového Hormuzského průlivu. Lhůta měla vypršet v pondělí večer washingtonského času. Hrozba byla zcela konkrétní a zahrnovala plány na plošné bombardování íránských elektráren, které dodávají energii tamnímu civilnímu obyvatelstvu. V pondělí ráno v 7:05 však přišel naprostý obrat. Prezident celou vojenskou operaci, která by podle mnoha pozorovatelů představovala masivní válečný zločin, na pět dnů odvolal. Většina analytiků nyní předpokládá, že hrozba úderu je definitivně smetena ze stolu. Jako důvod tohoto náhlého ústupu byly uvedeny údajné produktivní vyjednávání s íránskými představiteli. Tento argument však narazil na tvrdou realitu, když samotní Íránci jakákoliv probíhající jednání kategoricky popřeli. Vznikla tak vysoce znepokojivá situace, kdy se vyjádření fanatického a brutálního íránského režimu jeví jako důvěryhodnější než slova amerického prezidenta. Ať už jde o vědomou lež, nebo o život ve světě iluzí, ani jedna z těchto variant nepřináší trhům žádné uklidnění. Zásadní otázkou však zůstává, kdo mohl tento překvapivý krok předvídat. Odpověď leží v datech z burzovních parketů. Přibližně čtvrt hodiny před oficiálním oznámením začaly neznámé subjekty ve velkém nakupovat akciové futures a naopak se masivně zbavovat ropných kontraktů. Podle stanice CNBC zaznamenaly futures na index S&P 500 e-Mini (ES=F) obchodované na burze CME Group (CME) extrémní a izolovaný skok v objemech. Tato exploze aktivity se odehrála v čase 6:50 newyorského času, kdy je předobchodní fáze typická velmi slabou likviditou a klidným průběhem. Náhlý příliv kapitálu tak okamžitě vyčníval jako jeden z největších objemových momentů celé dosavadní seance. Zcela identický vzorec chování byl ve stejnou dobu zaznamenán i na komoditních trzích, kde se masivně prodávala americká lehká ropa West Texas Intermediate (CL=F) . Tenká hranice mezi burzovní spekulací a vlastizradou Tento ostrý a izolovaný nárůst objemu obchodů je z analytického hlediska naprosto bizarní. V daném okamžiku totiž neexistovaly absolutně žádné veřejně dostupné zprávy, které by mohly takto gigantické transakce vyvolat. Celý příběh by zůstal nepochopitelnou záhadou, nebýt jednoho zcela zřejmého vysvětlení. Někdo z bezprostředního okolí prezidenta přesně věděl, co se chystá, a tyto exkluzivní informace využil k okamžitému zisku. Nejde přitom o první případ, kdy k podobným jevům došlo. Již před předchozími útoky na Írán či Venezuelu byly zaznamenány podezřelé a masivní přesuny kapitálu na predikčním trhu Polymarket. Současné předbíhání americké zahraniční politiky je však svým rozsahem bezprecedentní. Podle odhadů deníku Financial Times dosáhly prodeje ropných futures během jediné magické minuty hodnoty zhruba 580 milionů dolarů, a to do této sumy nejsou započítány nákupy akciových kontraktů. Pokud vedení firmy zneužije důvěrné informace k osobnímu obohacení, hovoříme o nelegálním insider tradingu. Pokud však někdo s přístupem k přísně tajným informacím o národní bezpečnosti zpeněží znalost o tom, zda Spojené státy začnou bombardovat cizí stát, nabízí se mnohem tvrdší termín. Tímto termínem je vlastizrada. Zisk ze státních tajemství je v přímém rozporu se základními principy výkonu veřejné funkce. Úředníci, kterým jsou svěřena klíčová rozhodnutí o národní bezpečnosti, nesmí svou pozici využívat jako nástroj pro osobní obohacení. Finanční operace založené na utajovaných skutečnostech navíc představují obrovské bezpečnostní riziko, protože reálně odhalují strategické záměry zahraničním protivníkům. S mírnou nadsázkou lze říci, že cizí zpravodajské služby už ani nepotřebují korumpovat vládní agenty nebo na ně nasazovat volavky. Zcela postačí, když budou pečlivě analyzovat anomálie na trzích s termínovými kontrakty. Hranice mezi tím, kdy někdo obchoduje na základě státního tajemství, a situací, kdy toto tajemství rovnou prodá nejvyšší nabídce, se stává nebezpečně rozmazanou. Korupce v nejvyšších patrech a hrozba pro národní zájmy Identifikace subjektů, které v pondělí ráno realizovaly tyto obří obchody, by měla být absolutní prioritou. Je klíčové zjistit, zda šlo přímo o osoby s bezpečnostní prověrkou, nebo zda miliardáři a profesionální obchodníci platili zasvěceným jedincům za exkluzivní tipy. Pro ty, kterým uniká ironie, je představa, že by tuto záležitost pečlivě a bez skrupulí vyšetřila současná FBI pod vedením Kashe Patela, pouhým vtipem. Lze však důvodně předpokládat, že jakmile dojde ke změně politických sil a demokraté se vrátí k moci, viníci budou snadno dohledatelní. V takovém případě musí být vůči zodpovědným osobám uplatněna plná síla zákona. Existuje zde však ještě jedna, mnohem temnější a hůře zodpověditelná otázka, která přesahuje samotné finanční trhy. Do jaké míry mohla vidina zisku z insider tradingu reálně ovlivnit samotné politické rozhodnutí? Je nutné se ptát, zda kroky týkající se války a míru neslouží zčásti spíše zájmům tržní manipulace než skutečným národním zájmům. Pokud se někomu zdá taková úvaha nemyslitelná, pravděpodobně nevěnuje dostatečnou pozornost současnému dění v nejvyšších patrech politiky. Z celé situace plyne jedno zásadní a velmi varovné ponaučení. Zkorumpované vládě nelze svěřit ochranu národní bezpečnosti. Současný vládní aparát vykazuje znaky hlubokého morálního úpadku, kde je těžké najít vysoce postaveného úředníka, který by veřejnou funkci vnímal jako vážnou odpovědnost, a nikoliv jen jako příležitost k vlastnímu zviditelnění a hromadění majetku. Hluboce zkorumpované systémy jsou navíc historicky velmi neschopné ve vedení válečných konfliktů, bez ohledu na to, jak moc se zaklínají válečnickým étosem a smrtící silou. Až se bude v budoucnu provádět detailní analýza toho, jak přesně došlo k současnému íránskému debaklu, arogantní ignorance bude jistě hrát prim. Groteskní úplatnost a touha po zisku jí však budou velmi těsně šlapat na paty.