Uzavření Hormuzského průlivu neohrožuje pouze ceny pohonných hmot, ale především dodávky klíčových petrochemikálií, které tvoří 22 % celosvětové nabídky. Výrobci obalů již nyní čelí skokovému zdražení surovin z Číny o zhruba 15 %, což se s mírným zpožděním nevyhnutelně promítne do koncových cen zboží. Přerušení dodávek z Blízkého východu zasáhne globální dodavatelské řetězce v hodnotě 3,8 bilionu dolarů a vyvolá plošnou inflaci u spotřebního zboží.   Neviditelná hrozba pro peněženky spotřebitelů Cena nafty vás možná v noci nebudí ze spaní, když přemýšlíte o inflační vlně, která se na ekonomiku žene v důsledku americko-íránského konfliktu a hrozícího uzavření Hormuzského průlivu. Možná by ale měla. Zatímco ceny na čerpacích stanicích rostou ruku v ruce s tím, jak zdražuje Surová ropa (CL=F) , paralelně se zvyšují i náklady na ropné deriváty. Tyto petrochemické produkty budou mít v konečném důsledku na peněženky spotřebitelů mnohem širší a drtivější dopad než samotné ceny benzínu. Seznam těchto látek zní jako učebnice středoškolské chemie: benzen, butadien, amoniak, styren, nafta a řada dalších vedlejších produktů na bázi ropy. V průmyslovém žargonu se označují jako základní suroviny a jsou naprosto všudypřítomné. Najdete je prakticky ve všem, co denně používáte, od jednorázových nemocničních rukavic až po plastové obaly na těstoviny. Náklady na tyto klíčové chemikálie v současnosti strmě rostou, přestože si toho běžní spotřebitelé ještě nějakou dobu nevšimnou. Kdo už to ale pociťuje velmi palčivě, jsou samotní výrobci. Stanislav Krykun, generální ředitel polské obalové společnosti DST-Pack, vidí tento trend přímo ve výrobních halách. „Naši dodavatelé plastů v Číně nedávno zvýšili ceny zhruba o 15 %. Jako hlavní důvod uvádějí vyšší náklady na suroviny a celkovou nejistotu na trhu,“ vysvětluje Krykun. Jeho továrna dodává obalové materiály firmám po celém světě, a Krykun tak vidí budoucnost koncových cen v přímém přenosu. Většina lidí v tuto chvíli pravděpodobně nemyslí na adventní kalendáře. Krykun se jimi však intenzivně zabývá, protože objednávky na vánoční sezónu roku 2026 se již začínají hromadit. Tyto kalendáře obsahují tvarované plastové vložky, jejichž výroba se nyní nevyhnutelně prodražuje. Staré zakázky sice proběhnou za původní ceny, ale všechny nové objednávky z posledních týdnů jsou již naceňovány podstatně dráž. Blízkovýchodní monopol a dominový efekt Zásadním faktorem je časové zpoždění. Obaly se musí vyrobit, přepravit k výrobci, naplnit produktem a teprve poté distribuovat do maloobchodní sítě. Změny cen se tak na pultech obchodů projeví až s určitým odstupem. Jakmile však toto zpoždění vyprchá, dopad bude plošný a zasáhne prakticky všechna odvětví. Tom Seng, odborný asistent pro energetické finance na Ralph Lowe Energy Institute, zdůrazňuje rozsah problému. „Využití petrochemikálií je neuvěřitelně široké. Bylo by těžké najít něco, co neobsahuje složku na bázi ropy nebo zemního plynu, pokud to není vyrobeno výhradně ze dřeva,“ varuje Seng. Jen v automobilovém průmyslu je objem spotřebovaného plastu podle něj obrovský. Ze 193 aktivních petrochemických komplexů na Blízkém východě se jich zhruba 79 % nachází pouze ve třech zemích: v Saúdské Arábii, Íránu a Kataru. Samotná Saúdská Arábie přitom představuje tři čtvrtiny celkové výrobní kapacity regionu. Státy Rady pro spolupráci v Zálivu společně produkují asi 12 % světových petrochemikálií, což odpovídá 150 milionům tun ročně. Naprostá většina těchto produktů je při exportu kriticky závislá na průjezdu Hormuzským průlivem. Jeff Krimmel, zakladatel energetické poradenské společnosti Krimmel Strategy Group, varuje před nedostatkem a zdražováním, které si najde cestu do textilu, pracích prostředků, potravin i nápojů. Blízkovýchodní ropná pole jsou navíc hlavním zdrojem nafty, za kterou neexistuje adekvátní náhrada. „Nafta je nesmírně důležitá. Jde o bohatší surovinu na bázi kapalin s celou řadou výstupů, které kaskádovitě prostupují celou ekonomikou,“ vysvětluje Krimmel. I kdyby ozbrojený konflikt okamžitě ustal, normalizace nabídky a poptávky zabere spoustu času. Čím déle budou nepřátelské akce trvat, tím více se budou logistické a výrobní problémy kumulovat. Překreslení dodavatelských řetězců a inflační spirála Atsi Sheth, hlavní úvěrová analytička ratingové agentury Moody's Corporation (MCO) , upozorňuje, že současná krize je jen dalším v řadě šoků, kterým petrochemický průmysl v posledních letech čelí. Od pandemie přes válku na Ukrajině až po problémy v Rudém moři. Tím největším otřesem však podle ní bylo masivní navýšení čínské produkce. Globální ropné společnosti vycítily příležitost k vertikální integraci a začaly masivně vyrábět. Tento převis nabídky nad poptávkou vedl agenturu ke snížení ratingu mnoha producentů, protože nadbytek kapacit požíral marže a snižoval schopnost splácet dluhy. Jakmile se však současné zásoby vyčerpají, šok se rychle přehoupne do opačného extrému a inflace začne prudce růst. Tento vývoj se nakonec promítne do spotřebitelské inflace, přičemž nejtvrději zasáhne lidi s nižšími příjmy prostřednictvím dražších potravin a oblečení. Peter Swartz, hlavní vědecký pracovník společnosti Altana, dodává, že trh již nyní do cen započítává nejistotu. Každá firma dnes investuje do diverzifikace dodavatelů, což s sebou nevyhnutelně nese dodatečné náklady. Data společnosti Altana ukazují, že přes Perský záliv proudí základní suroviny v hodnotě 733 miliard dolarů. To zahrnuje 22 % celosvětové nabídky látek jako ethylen, propylen, toluen, metanol či kyselina octová. Tento tok má přímý dopad na navazující zboží v astronomické hodnotě 3,8 bilionu dolarů. Značky se mezitím snaží adaptovat. Kosmetické firmy přecházejí na jednodušší krabičky, výrobci elektroniky omezují vnitřní obalové komponenty. Redukce obalů však není okamžitý proces. Vyžaduje vývoj, testování a schvalovací cykly, které trvají měsíce. Firmy jsou tak často nuceny zadávat další hromadné objednávky za vyšší ceny, zatímco paralelně pracují na levnějších alternativách, aby ochránily své klesající marže.