Evropská měna těží z rozdílného přístupu centrálních bank, přičemž agresivní rétorika ECB může výrazně zúžit úrokový diferenciál. Mocenský boj o křeslo šéfa americké centrální banky a nejistota kolem nominace Kevina Warshe vytvářejí tlak na americkou měnu. Trhy s napětím vyhlížejí americko-íránská jednání na pozadí končícího příměří a hrozeb blokády Hormuzského průlivu.   Geopolitika a vyčkávací taktika devizových trhů Začátek obchodního týdne přinesl na devizové trhy mírné technické korekce, avšak celková atmosféra zůstává vysoce napjatá. Měnový pár EUR/USD (EURUSD=X) sice dokázal úspěšně uzavřít cenovou mezeru, která se vytvořila směrem dolů při pondělním otevření trhu, nicméně k dalšímu výraznějšímu růstu se zatím vůbec nemá. Hráči na trhu postrádají jasný fundamentální impuls. Investoři v současné chvíli volí vysoce opatrnou strategii a raději zaujímají defenzivní vyčkávací pozice. Hlavním důvodem této zdrženlivosti je očekávaná účast Íránu na klíčových jednáních se Spojenými státy americkými. Výsledek těchto nadcházejících diplomatických diskusí bude mít pro další směřování globálních trhů a ochotu riskovat naprosto zásadní význam. Časový tlak na dosažení shody se navíc neúprosně zvyšuje, jelikož platnost současného příměří vyprší již 21. dubna. Donald Trump se přitom nechal slyšet, že jakékoliv prodloužení tohoto klidu zbraní je vysoce nepravděpodobné. Tento nekompromisní postoj vnáší na obchodní parkety další vlnu silné nervozity a nutí kapitál k opatrnosti. Šéf Bílého domu navíc přilévá olej do ohně svými ostrými veřejnými prohlášeními. Otevřeně tvrdí, že americké síly nadále blokují strategicky klíčový Hormuzský průliv, kudy proudí obrovské množství globálních surovin. Současně s tím neváhá Teheránu vyhrožovat dalším masivním bombardováním, což geopolitické riziko posouvá na zcela novou úroveň. Mocenský boj o Fed a stín nad americkým dolarem Zatímco geopolitika hýbe globálním sentimentem, američtí investoři se intenzivně připravují na klíčová slyšení Kevina Warshe v Kongresu. Tento nominant na post šéfa americké centrální banky vstupuje do vysoce sledovaného schvalovacího procesu s jasnou vizí o fungování této klíčové instituce. Warsh je pevně přesvědčen, že nezávislost centrální banky leží výhradně v jejích vlastních rukou. Připouští sice, že americký prezident může rozhodnutí Fedu veřejně komentovat, avšak důrazně podotýká, že na samotný chod instituce a její měnověpolitické kroky nesmí mít žádný přímý vliv. Přesto se tento kandidát nachází v extrémně složité a politicky nezáviděníhodné pozici. Část republikánských zákonodárců totiž nemá v úmyslu jeho kandidaturu podpořit. Tato rezistence přichází zejména v době, kdy stále probíhá vyšetřování současného šéfa instituce, Jeroma Powella, což vytváří značné institucionální napětí. Donald Trump v této souvislosti přišel s radikálním slibem a jasným ultimátem. Pohrozil, že pokud nebude nový nominant Kongresem schválen, Powella z Výboru na konci jeho funkčního období 15. května nekompromisně odvolá. Tento tvrdý mocenský boj vrhá na americký dolar velmi temný stín a vyvolává obavy z nestability. Vzniklý institucionální zmatek by mohl vytvořit obrovský tlak na americkou měnu. Situaci navíc komplikuje i obnovení tržních diskusí o možném snížení základní úrokové sazby. Warsh v této souvislosti opakovaně odkazuje na historický odkaz Alana Greenspana a jeho specifický přístup k měnové politice. Greenspan během svého působení v čele Fedu udržoval sazby na stabilní úrovni, zatímco ostatní globální centrální banky je agresivně zvyšovaly. Důvodem tohoto kroku byl masivní růst produktivity, který tehdy odstartovala internetová revoluce. Očekává se, že umělá inteligence by mohla podobně omezit růst cen, což by Fedu umožnilo provádět uvolněnější politiku a dále tak oslabovat dolar. Jestřábí rétorika Evropské centrální banky mění pravidla hry Na druhé straně Atlantiku se však rýsuje zcela odlišný měnověpolitický obrázek, který hraje ve prospěch společné evropské měny. Euro získalo velmi silnou oporu ve vyjádřeních šéfky Evropské centrální banky. Christine Lagardeová vyslala finančním trhům jasný a nekompromisní signál ohledně budoucího vývoje sazeb. Lagardeová důrazně varovala, že ECB bude nucena zvýšit úrokové sazby mnohem výše, než se původně očekávalo, pokud budou evropské vlády ve své fiskální politice příliš štědré. Tento přísný postoj jasně ukazuje na odhodlání frankfurtské instituce bojovat s inflačními tlaky za každou cenu, bez ohledu na politické tlaky. Vlády sice plánují poskytnout domácnostem, které čelí drasticky rostoucím nákladům na energie, velmi významnou finanční pomoc, avšak tento krok má svá obrovská makroekonomická rizika. Podle centrální banky by tato masivní plošná podpora mohla vyhnat inflaci v eurozóně až nad kritickou hranici šesti procent. Takový vývoj by následně donutil Evropskou centrální banku k bezprecedentně agresivnímu zpřísnění její měnové politiky. Zásadní divergence v přístupu obou hlavních centrálních bank tak na devizových trzích vytváří zcela novou dynamiku, která mění dosavadní rozložení sil. Právě toto vynucené agresivní utahování ze strany ECB by fungovalo jako silný katalyzátor pro evropskou měnu. Zásadním způsobem by totiž zúžilo úrokový diferenciál mezi Evropskou centrální bankou a americkým Fedem, což by v konečném důsledku mohlo euro velmi výrazně posílit proti slábnoucímu dolaru.