Ceny ropy Brent překonaly hranici 107 dolarů za barel v reakci na pokračující uzavření Hormuzského průlivu a přesuny amerických jednotek na Blízký východ. Analytici i centrální bankéři varují před takzvanou destrukcí poptávky, přičemž výpadky dodávek již dosáhly přibližně 500 milionů barelů. Mezinárodní agentura pro energii (IEA) označila současnou situaci za největší energetickou krizi v historii a nevylučuje brzké zavedení přídělových systémů.   Růst cen a pochybnosti o rychlém konci konfliktu Americký prezident Donald Trump sice veřejně deklaruje, že válka s Íránem skončí v řádu několika týdnů, avšak obavy z nevratného poškození globální energetické infrastruktury a následného propadu poptávky na trzích nadále sílí. Během svého středečního devatenáctiminutového projevu šéf Bílého domu uvedl, že konflikt by měl trvat maximálně další dva až tři týdny. Během této doby mají podle jeho slov americké síly zasáhnout Írán „extrémně tvrdě“. Tento časový rámec pouze potvrdil jeho předchozí vyjádření, kdy novinářům sdělil, že válka skončí bez ohledu na to, zda bude dosaženo diplomatické dohody. Ceny černého zlata vystřelily strmě vzhůru ihned poté, co Spojené státy a Izrael zahájily 28. února první údery na íránské cíle. Následné odvetné akce Teheránu napříč Perským zálivem vedly k faktickému uzavření strategicky klíčového Hormuzského průlivu. Odstřižení této kritické námořní trasy způsobilo, že globální benchmark Ropa Brent (BZ=F) během března zdražil o více než 60 %. Tento cenový skok představuje vůbec největší měsíční nárůst od začátku vedení moderních statistik v osmdesátých letech minulého století. Bezprostředně po Trumpově středečním vystoupení trhy reagovaly dalším prudkým růstem. Analytici totiž poukázali na fakt, že na Blízký východ nadále proudí další americké vojenské jednotky a letecká technika, což zpochybňuje prezidentovo tvrzení o blížícím se konci konfliktu. Cena ropy Brent se tak v Londýně vyšplhala o více než 6,5 % a obchodovala se na úrovni 107,79 dolaru za barel. Podobný vývoj zaznamenala i americká lehká Ropa WTI (CL=F) , která si připsala zhruba 6 % a ustálila se těsně nad hranicí 106 dolarů za barel. Fenomén destrukce poptávky a varování expertů Na trzích se tak začíná naplno skloňovat obávaný termín destrukce poptávky. Jde o trvalý pokles zájmu o komoditu, který je vyvolán extrémně vysokými cenami nebo dlouhodobě omezenou nabídkou. Tento jev nutí spotřebitele radikálně omezit spotřebu specifických produktů, jako je benzín, nebo urychleně hledat alternativy v podobě elektrických či úspornějších vozidel. Pokud by konflikt trval déle, hrozí, že se trh z tohoto šoku bude vzpamatovávat velmi obtížně. Investiční banka Goldman Sachs (GS) ve své úterní zprávě varovala, že pokud zůstanou exporty z Blízkého východu omezené po delší dobu, vznikne obrovský potenciál pro cenově tažené snížení poptávky po palivech. To by zasáhlo především velké trhy s flexibilními cenami, jako jsou Spojené státy, a rozvíjející se ekonomiky typu Jihoafrické republiky, Filipín, Malajsie či Vietnamu. Podle banky se již nyní objevují zřetelné kapsy destrukce poptávky, a to zejména v leteckém sektoru a asijském petrochemickém průmyslu. Skeptický pohled na rychlé oživení sdílí i šéfka Evropské centrální banky Christine Lagarde. Ta v nedávném rozhovoru označila tržní očekávání brzkého návratu k normálu za přehnaně optimistická. Podle jejích slov neexistuje způsob, jak by mohly být ztracené dodávky energií ze Zálivu obnoveny v řádu měsíců, přičemž narušení trhu může trvat i roky. Scott Shelton, energetický analytik ze společnosti TP ICAP, navíc odhaduje, že dosavadní ztráty způsobené válkou činí zhruba 500 milionů barelů surové ropy a rafinovaných produktů. Tento výpadek zcela vymazal globální skladovací polštář, který existoval před vypuknutím bojů. Podle profesora geopolitiky Simona Evenetta ze švýcarské IMD Business School nemá americká administrativa žádnou životaschopnou vojenskou strategii, jak trvale neutralizovat íránskou hrozbu. I kdyby se Spojené státy stáhly, Írán může podle něj nadále udržovat pevnou kontrolu nad Hormuzským průlivem. Fyzický nedostatek suroviny by pak nevyhnutelně vedl k dalším masivním cenovým skokům, čímž by se destrukce poptávky stala ekonomickou nutností k vyrovnání tržní nerovnováhy. Vládní intervence a hrozba globálního přídělového systému Někteří odborníci, jako například Chris Metcalfe z investiční firmy IBOSS, se domnívají, že trhy zatím nezažívají skutečnou destrukci, ale spíše krátkodobou modifikaci poptávky hnanou preventivním chováním spotřebitelů. Jako příklad uvádí Spojené státy, kde ceny benzínu krátce překročily hranici 4 dolarů za galon. Takové úrovně sice mění chování řidičů, ale pokud nejsou trvalé, jejich dopad bývá pouze dočasný. Strukturální změny podle něj nastanou až ve chvíli, kdy budou vysoké ceny přetrvávat dlouhodobě. Vlády po celém světě však již začaly aktivně zasahovat do tržních mechanismů, aby zmírnily dopady energetického šoku na své občany. Německo zavedlo nová pravidla, která zakazují čerpacím stanicím zvyšovat ceny paliv více než jednou denně, jelikož některé provozovny měnily ceníky i dvaadvacetkrát za den. Austrálie aktivovala druhý stupeň svého národního plánu palivové bezpečnosti a vyzývá řidiče, aby nakupovali pouze nezbytně nutné množství pohonných hmot. Japonsko pak dočasně uvolnilo ekologické předpisy, aby umožnilo vyšší využití uhelných elektráren. Šéf Mezinárodní agentury pro energii (IEA) Fatih Birol označil současnou situaci za největší energetickou krizi v historii. Agentura již uvolnila rekordních 400 milionů barelů ropy ze svých nouzových zásob a vydala seznam doporučení pro snižování spotřeby. Birol zároveň varoval, že v mnoha zemích může brzy dojít k zavedení plošného přídělového systému. Toni Meadows ze společnosti BRI Wealth Management očekává, že k oznámení těchto radikálních kroků dojde pravděpodobně na konci dvou až třítýdenní lhůty, kterou stanovil Donald Trump. Pokud nedojde k rychlému diplomatickému nebo vojenskému rozuzlení, spotřebitelé se musí připravit na dlouhé fronty u čerpacích stanic, které si udrží přijatelnější ceny. Dlouhodobější narušení dopravy v Hormuzském průlivu by vedlo k trvalé inflaci. Vyšší ceny by následně spustily cyklus destrukce poptávky, který by se zastavil až v momentě, kdy by rostoucí nezaměstnanost a nízké úrokové sazby vytvořily dostatečnou volnou kapacitu pro návrat k ekonomickému růstu. Tento scénář se však podle analytiků v horizontu nejbližších týdnů s jistotou nenaplní.