Klíčové body Třetí největší indonéská společnost Dian Swastatika Sentosa se obchoduje za 135násobek zisků, čímž její ocenění překonává i nejrychleji rostoucí technologické giganty. Extrémní valuace takzvaných „smažených akcií“ jsou důsledkem umělé likvidity a minimálního podílu volně obchodovatelných cenných papírů, které ovládají místní magnáti. Poskytovatel indexů MSCI varuje před zhoršením statusu Indonésie na hraniční trh, zatímco tamní regulátoři zahajují vyšetřování manipulací s tržními cenami.   Ocenění odtržená od reality a fenomén umělého růstu Indonéská společnost Dian Swastatika Sentosa, která je třetí největší veřejně obchodovanou firmou v zemi, se primárně zaměřuje na těžbu uhlí. Přesto její současné tržní ocenění zrcadlí bezbřehý optimismus, jaký bychom očekávali spíše u dravého startupu ze Silicon Valley. Akcie tohoto těžaře se aktuálně obchodují za 135násobek firemních zisků. Jde o valuaci, kterou by na současném trhu jen stěží obhajovala i ta nejrychleji rostoucí technologická firma. Pro srovnání, společnost Nvidia (NVDA) , jejíž čipy pro umělou inteligenci z ní udělaly absolutního miláčka akciových trhů a katapultovaly její tržní kapitalizaci na 4,6 bilionu dolarů, se obchoduje s poměrem ceny k ziskům (P/E) na úrovni 38. Indonéský uhelný gigant tak technologického lídra v tomto ohledu zcela zastiňuje. Podle hlubší analýzy zdaleka nejde o ojedinělý případ. Dian Swastatika Sentosa je jednou z osmi firem z pětadvaceti největších indonéských veřejně obchodovaných společností, jejichž P/E násobky překračují hranici 100. Mnoho z těchto korporací je úzce napojeno na rozsáhlé konglomeráty, které pevně ovládají nejbohatší indonéští magnáti. Gary Tan, portfolio manažer pro rozvíjející se trhy ve společnosti Allspring Global Investments, situaci hodnotí velmi kriticky. Podle něj je při pohledu na určité valuační metriky zcela zřejmé, že jsou tyto hodnoty naprosto odtržené od tržní reality. Tento fenomén si v místním finančním žargonu vysloužil výstižnou přezdívku „saham gorengan“, což v překladu znamená „smažené akcie“. Extrémně vysoké násobky odrážejí především velmi nízký podíl volně obchodovatelných akcií (free float). V praxi to znamená, že drtivou většinu cenných papírů drží kontrolní akcionář a pro běžné investory zbývá na trhu jen naprosté minimum akcií k nákupu a prodeji. Výsledkem jsou pak divoké a ničím nepodložené výkyvy v tržních cenách. Zdroj: Burzovnísvět.cz Iluze likvidity a varovný prst globálních indexů Tyto anomálie přesně ilustrují strukturální problémy, na které již v lednu upozornil globální poskytovatel indexů, společnost MSCI Inc. (MSCI) . Ta vznesla vážné pochybnosti o celkové investovatelnosti indonéského trhu a otevřeně varovala před možným snížením jeho statusu z kategorie „rozvíjejících se“ (emerging) na „hraniční“ (frontier) trhy. Ve svém varování instituce poukázala především na neprůhlednost akcionářských struktur, obavy z možného koordinovaného obchodního chování a právě na velmi omezené objemy volně obchodovatelných akcií. Ačkoliv vysoké valuace samy o sobě nemusí znamenat nelegální činnost, indonéští regulátoři, analytici i investoři tvrdí, že zasvěcené osoby často drží akcie přes nastrčené subjekty a obchodují mezi sebou. Tímto způsobem se vytváří falešná likvidita a manipuluje se s cenou. Ricky Ho, který v Singapuru řídí fond Four Capital s aktivy ve výši 750 milionů dolarů, podotýká, že tyto konglomerátní tituly dělají z Nvidie opticky velmi levnou záležitost. Upozorňuje, že ačkoliv americké společnosti jako Palantir Technologies (PLTR) nebo automobilka Tesla (TSLA) mají rovněž vysoké valuace, odrážejí na rozdíl od indonéských firem skutečnou likviditu založenou na nezávislém obchodování. Mezi tituly, které vyvolávají největší znepokojení, patří Barito Renewables. Druhá největší indonéská společnost s tržní kapitalizací 45,2 miliardy dolarů a P/E poměrem 358 je kontrolována nejbohatším Indem, Prajogem Pangestuem. S free floatem pouhých 12,6 procenta její akcie od debutu v roce 2023 vzrostly o závratných 679 procent. Firma nicméně trvá na tom, že cenové pohyby jsou čistě výsledkem tržního mechanismu. Podobně je na tom i Dian Swastatika Sentosa, ovládaná rodinou Widjaja v rámci konglomerátu Sinar Mas, s volně obchodovatelným podílem 20 procent. Firma získává zhruba 90 procent příjmů z uhlí, tedy z odvětví s plošně klesajícími P/E násobky. Její aktivity v rychle rostoucích sektorech, jako jsou obnovitelné zdroje či datová centra, tvoří zatím jen zanedbatelnou část byznysu. Zásah regulátorů a opatrnost mezinárodních fondů Telekomunikační společnost Moratel, rovněž ze stáje Sinar Mas, vykazuje P/E násobek 247. Ještě na konci roku 2025, těsně předtím, než varování indexového giganta vyvolalo tržní propad, stál tento ukazatel na absurdní hodnotě 1 021. Indonéská burza se proto v rámci snah o zvýšení transparentnosti rozhodla veřejně jmenovat společnosti s extrémní koncentrací akcionářů. Burza odhalila, že úzká skupina vlastníků kontroluje 97,3 procenta akcií Barito Renewables a 95,76 procenta těžaře Dian Swastatika Sentosa. Jakarta na tyto problémy reagovala oznámením nových opatření. Minimální požadavek na free float byl zdvojnásoben na 15 procent, ačkoliv firmy dostaly na přizpůsobení velkorysou lhůtu tří let. Indonéský úřad pro finanční služby (OJK) současně potvrdil, že vyšetřuje širokou škálu potenciálních tržních pochybení. Úřad se zaměřuje na manipulaci s trhem a praktiky určené k vytvoření klamného zdání obchodní aktivity. Zástupci OJK nicméně zdůraznili, že rozsah vyšetřování přesahuje lidový pojem „smažených akcií“ a zatím nebylo oznámeno žádné konkrétní řízení proti specifickým konglomerátům. Globální portfolio manažeři se těmto titulům s omezeným veřejným podílem raději vyhýbají, což je však luxus, který si nemohou dovolit pasivní investoři kupující celé indexy. Developerská firma Pantai Indah Kapuk Dua, s P/E 131, se hájí tím, že její vykazované zisky plně neodrážejí skutečné prodeje kvůli specifickému účetnictví. Burza i dotčené firmy situaci odmítly dále komentovat. Chiara Salghini ze společnosti Vontobel Asset Management, která aktuálně nedrží žádné indonéské akcie, upozorňuje na dlouhodobý problém trhu. Podle ní několik málo rodin kontroluje celý trh a menšinoví akcionáři tahají za kratší konec. Globální kapitál se podle ní nevrátí, dokud Jakarta výrazně nezvýší transparentnost a nezlepší celkovou likviditu, která je pro zahraniční instituce naprosto klíčová.