Kávový gigant přenechává 60% podíl ve svém čínském byznysu investiční firmě Boyu Capital s cílem posílit lokální relevanci. Vedení zavádí nové bonusy a možnost spropitného pro americké zaměstnance, odboráři však krok vnímají s nedůvěrou. Akcie na strategické změny reagovaly jen vlažně, což podtrhuje obavy investorů ohledně nákladů na celkovou restrukturalizaci.   Čínská transformace jako snaha o záchranu tržního podílu Americký kávový řetězec se nachází v kritickém bodě své existence. Ve snaze oživit upadající prodeje a vylepšit pošramocenou pověst u zákazníků i personálu představil management dva zásadní strategické kroky. Společnost Starbucks (SBUX) však na Wall Street s těmito plány narazila na zeď nezájmu. Akcie po čtvrtečním oznámení v prodlouženém obchodování stouply o pouhou desetinu procenta, přičemž během standardní seance dokonce mírně oslabily. Tato vlažná reakce trhu jasně ukazuje, že investoři zůstávají vůči záchranným manévrům vysoce skeptičtí. Zákazníci se v poslední době odvracejí od prémiových kaváren kvůli neustále se zvyšujícím cenám a nevlídnému prostředí některých poboček. Svou přízeň tak stále častěji věnují menším, dravějším konkurentům, a to jak na domácím trhu ve Spojených státech, tak i v zahraničí. Nejvýraznějším zásahem do dosavadní globální strategie je bezesporu uzavření nového společného podniku s investiční společností Boyu Capital. Tato firma, disponující kancelářemi v Číně, Hongkongu a Singapuru, nyní přebírá kontrolní 60% podíl v maloobchodních operacích kávového giganta na čínském trhu. Americká centrála si ponechá pouze menšinový čtyřicetiprocentní podíl, přičemž základy této dohody byly položeny již v průběhu loňského roku. Nově vzniklý společný podnik převezme dohled nad zhruba osmi tisíci stávajícími pobočkami. Dlouhodobé plány jsou však mnohem ambicióznější a počítají s expanzí až na dvacet tisíc provozoven. Podle vyjádření vrcholného managementu má tento krok zásadně prohloubit lokální relevanci značky v regionu, kde kávová kultura historicky nedosahuje takové popularity jako v západním světě a kde se ekonomický růst v poslední době znatelně zpomalil. Generální ředitel mezinárodní divize Brady Brewer během lednového setkání s investory upozornil na obrovský nevyužitý potenciál, když zmínil, že průměrný spotřebitel v Číně vypije pouhé tři šálky kávy ročně. Společnost zde navíc čelí extrémně tvrdé konkurenci ze strany lokálních hráčů, jako je Luckin Coffee (0A6U) . Podle dat agentury FactSet tržby ze srovnatelných prodejen v Číně a širším asijsko-pacifickém regionu po celý rok 2024 klesaly, než se loni konečně odrazily ode dna. Finanční injekce pro personál a boj o kvalitu služeb Druhá část ohlášené restrukturalizace se zaměřuje přímo na srdce každé kavárny – na její zaměstnance. Management sází na to, že vyšší standardy obsluhy a přívětivější atmosféra v provozovnách budou tím správným impulsem pro znovunastartování prodejů. Analytici však vzápětí vznesli oprávněné dotazy ohledně celkových nákladů na tyto revitalizační snahy a vyjádřili pochybnosti, zda dokážou přilákat zpět klíčovou demografickou skupinu mladších spotřebitelů. V rámci nového balíčku odměn začne firma nabízet všem svým americkým pracovníkům možnost týdenního vyplácení mezd. Tím však finanční pobídky nekončí. Byl představen zcela nový bonusový plán pro baristy a vedoucí směn, který jim otevírá cestu k dodatečnému výdělku ve výši až 1 200 dolarů ročně, respektive 300 dolarů za čtvrtletí. Podmínkou je, aby jejich domovská pobočka splnila a překonala specifické cíle v oblasti prodejů, provozu a zákaznického servisu. Další významnou inovací je rozšíření možností, jak mohou spokojení zákazníci personál odměnit. Pracovníci nyní budou moci přijímat spropitné přímo prostřednictvím mobilních objednávek a digitálních plateb, a to včetně nové funkce skenování a platby u pokladny. Tyto pobídky jsou podle oficiálního prohlášení klíčovou součástí širšího plánu na spravedlivější odměňování talentovaných zaměstnanců. Otázkou však zůstává, jak rychle a efektivně se tyto změny propíší do reálného chodu jednotlivých kaváren. Zlepšení pracovních podmínek je sice chvályhodným krokem, ale v kontextu klesající návštěvnosti a tlaku na ziskové marže představuje pro vedení firmy značné finanční břemeno. Zákazníci, kteří se v uplynulých měsících cítili odrazeni vysokými cenami, se totiž nemusí vrátit jen proto, že personál dostane přidáno. Odborové spory a nejistá budoucnost benefitů Zavedení nových benefitů má však jeden podstatný háček, který vrhá stín na celou iniciativu. Zda se těchto výhod dočkají i zaměstnanci sdružení v odborech, zůstává v tuto chvíli vysoce nejisté. Vedení podniku stroze konstatovalo, že čtvrteční program bude v případě zhruba pěti procent amerických poboček s odborovou organizací podléhat kolektivnímu vyjednávání, jak striktně vyžadují federální zákony. Nad rámec tohoto oznámení odmítla korporace poskytnout jakékoliv další podrobnosti, což mezi zaměstnanci vyvolalo další vlnu napětí. Odborová organizace Starbucks Workers United přitom dlouhodobě bojuje za zcela konkrétní a hmatatelné zlepšení pracovních podmínek. Mezi jejich hlavní požadavky patří garance minimálně tří pracovníků na směně v každém okamžiku, nástupní mzda ve výši 17 dolarů za hodinu pro nejhůře placené baristy a výrazně přísnější opatření v oblasti zdraví a bezpečnosti. Vyjednávání mezi odboráři a centrálou se však již půl dekády nese ve znamení neustálých záseků, přerušování a opětovných restartů bez hmatatelného výsledku. V oficiálním prohlášení odbory uvedly, že se stále snaží získat detailnější informace o nově oznámených pobídkách. Zároveň však ostře upozornily na drsnou realitu mnoha svých členů, z nichž někteří jsou nuceni spoléhat na potravinové lístky SNAP a státní zdravotní program Medicaid. Mnozí baristé podle zástupců zaměstnanců často marně bojují o získání dostatečného počtu pracovních hodin, aby vůbec dokázali zaplatit nájem nebo se kvalifikovali pro firemní zdravotní péči. Odbory vnímají aktuální kroky managementu jednoznačně jako vynucenou reakci na jejich organizování a vytrvalé požadavky na vyšší čisté mzdy, které by umožnily důstojnější život. Kritika směřuje především k samotné struktuře odměňování. Odboráři poukazují na fakt, že dosažení slibovaných bonusů a spropitného bude z velké části ležet zcela mimo přímou kontrolu samotných baristů. Systém totiž kriticky spoléhá na ochotu zákazníků dávat dýška a na plnění výkonnostních metrik, které jednostranně určuje a vyhodnocuje výhradně vedení podniku.