Klíčové body Asijská rozvojová banka radikálně zhoršila výhled hospodářského růstu pro celý region a varuje před inflací přesahující pět procent. Centrální banky od Japonska po Austrálii čelí gigantickému tlaku, přičemž rostoucí náklady na dovoz drtí lokální měny a nutí k intervencím. Vleklá krize neúprosně prohlubuje propast mezi bohatými státy, které masivně dotují energie, a chudšími zeměmi bojujícími s vyčerpáním státních pokladen.   Makroekonomický šok a zhoršené prognózy růstu Asijské ekonomiky svírá rostoucí obava z dalšího ekonomického propadu, jelikož se musí vyrovnávat s neúprosně rostoucími cenami. Stupňující se hrozba vleklého konfliktu na Blízkém východě by podle expertů mohla v celém regionu spustit bezprecedentní růstový šok. Asie se nachází v samotném epicentru obav z globálních ekonomických dopadů této války, a to především kvůli své extrémní závislosti na dodávkách energií z blízkovýchodního regionu. Pokud by došlo k narušení klíčových dopravních tepen, jako je ropa Brent (BZ=F) , následky by byly fatální. Představitelé vládních institucí od Austrálie až po Bangladéš bijí na poplach. Důrazně varují, že raketově rostoucí náklady na dovoz s největší pravděpodobností vytlačí inflaci výrazně nad úroveň původních projekcí, které byly přitom sestaveny teprve před několika týdny. Tento toxický mix geopolitického napětí a narušených dodavatelských řetězců vytváří prostředí, ve kterém je jakékoli ekonomické plánování nesmírně obtížné a plné rizik. Vzhledem k tomu, že je budoucí ekonomická aktivita zahalena hlubokou nejistotou, přistoupila nadnárodní Asijská rozvojová banka (ADB) k razantnímu kroku. Instituce snížila svůj výhled růstu pro rozvojové ekonomiky v regionu ve srovnání s prognózami, které vydala pouhý měsíc zpět. Aktuálně predikuje pro letošní rok expanzi o pouhých 4,7 procenta a pro rok 2027 počítá s růstem 4,8 procenta. Původní odhady přitom pro oba zmíněné roky sebevědomě cílily na hodnotu 5,1 procenta. Základem tohoto pesimistického varování je hrozivá prognóza vývoje spotřebitelských cen. Očekává se, že inflace v letošním roce vystřelí na 5,2 procenta, což představuje dramatický skok oproti loňským 3 procentům. Prezident ADB Masato Kanda situaci bez obalu označil za prohlubující se krizi. Podle jeho slov region nečelí pouze dočasné volatilitě, ale systémovým a dlouhotrvajícím narušením globálních energetických a obchodních sítí. Zdroj: Shutterstock Měnové dilema a razantní zásahy centrálních bank Ekonomové ze soukromého sektoru upozorňují, že i ty nejbohatší země se budou muset naučit mnohem šetrněji nakládat se svými zdroji. V Japonsku, které je největší rozvinutou ekonomikou v regionu, tvůrci měnové politiky minulý týden snížili své prognózy reálného růstu HDP na polovinu. Pro fiskální rok končící v březnu příštího roku tak očekávají růst pouhých 0,5 procenta místo původně plánovaného 1 procenta. Frederic Neumann, hlavní ekonom pro Asii ve společnosti HSBC, konstatoval, že centrální banky napříč celým asijským kontinentem čelí naprosto enormním inflačním šokům. Přestože státní dotace a čerpání devizových rezerv mohou tento problém částečně zmírnit, podle Neumanna jde v této fázi už jen o kosmetické úpravy. Narušení trhů je natolik závažné, že jeho dopady pocítí celý region nejen v oblasti energií, ale i u potravin a dalších klíčových vstupů. Data z trhu hovoří jasně. Jihokorejské dovozní ceny v březnu meziročně vyskočily o propastných 16,1 procenta, což představuje nejrychlejší meziměsíční skok od ledna 1998. Japonsko mezitím minulý týden vynaložilo astronomických 35 miliard dolarů na podporu své měny, kterou je japonský jen (JPY=X) . Rostoucí účty za import totiž vytvářejí na lokální měny neúnosný tlak a hrozí jejich prudkým oslabením. Singapurská centrální banka v dubnu poprvé po čtyřech letech zpřísnila svou měnovou politiku. Australská centrální banka se na svém nadcházejícím zasedání bude rozhodovat, zda přistoupí ke třetímu zvýšení úrokových sazeb v roce 2026. Instituce přitom svádí bolestivý vnitřní boj při hledání rovnováhy mezi rostoucí inflací a viditelně se zhoršujícím ekonomickým výhledem. Neumann dodává, že centrální bankéři se začínají mnohem více obávat rizik spojených s hospodářským růstem, která by mohla mít ještě ničivější dopad než samotný počáteční inflační šok. Zdroj: Burzovnísvět.cz Fiskální obrana a propastný rozdíl mezi státy Tento makroekonomický tlak tvrdě dopadá především na chudší země, které nedisponují dostatečnými finančními polštáři. Jak trefně poznamenal Neumann, čím je stát bohatší, tím snáze může vstoupit na mezinárodní trh a jednoduše přeplatit ostatní zájemce o poslední tanker s palivem, který zrovna potřebuje zakotvit v přístavu. Rozvojové státy takovou výhodu nemají a musí čelit tvrdé realitě. Bangladéšský ministr financí Amir Khasru Mahmud Chowdhury v rozhovoru pro Financial Times přiznal, že výdaje na pohonné hmoty doslova krvácí státní pokladnu. Inflace v zemi se tvrdošíjně drží nad hranicí 8 procent a odmítá klesnout. V Indii sice tamní úředníci sebevědomě tvrdí, že země zůstane nejrychleji rostoucí velkou ekonomikou světa, avšak indická centrální banka již očekává zpomalení růstu na 6,9 procenta pro fiskální rok zahájený 1. dubna, a to z loňských 7,6 procenta. Thajsko, které představuje druhou největší ekonomiku jihovýchodní Asie, kvůli dopadům války seškrtalo svou prognózu růstu pro letošní rok z původního cíle 2 procent na pouhých 1,5 procenta. Bangkok zároveň očekává, že inflace letos dosáhne 3 procent, což je propastný rozdíl oproti dřívějšímu odhadu, který počítal s mizivými 0,3 procenty. Šok z rostoucích cen tak nutí vlády k nestandardním krokům na ochranu spotřebitelů. Japonsko například zavedlo masivní dotace na pohonné hmoty, díky nimž jsou ceny benzínu pouze o zhruba 10 procent vyšší než na začátku konfliktu. Filipíny finančně podporují řidiče veřejných služeb a Vietnam musel sáhnout do nouzového fondu, aby udržel ceny paliv na uzdě. Andrew Tilton, hlavní ekonom Goldman Sachs pro asijsko-pacifický region, upozorňuje, že nyní se hraje o fiskální stabilitu. Zatímco na začátku investoři řešili jen ceny a následně nedostatek zdrojů, dnes je hlavní otázkou, jak dokážou politici vybalancovat smrtící kompromis mezi inflací a ekonomickým růstem.