Poté, co Fatima Al-Sane přejela po děravé ulici v jedné z nejbohatších petrostátů světa, se připojila k internetovému protestu. Místo toho, aby se obrátila se svými stížnostmi na místní úřad nebo se ohradila proti vládě, vyvěsila zakázanou duhovou vlajku.
Globální symbol práv LGBTQ osob získal širší ohlas během mistrovství světa ve fotbale v Kataru, ale v sousedním konzervativním státě Perského zálivu, Kuvajtu, zaujal neobvyklejší roli. Nepoužívá se k mobilizaci za práva, ale jako návnada pro úřady, aby napravily zemi, která podle občanů jako Al-Sane zaostává, protože někteří politici se místo ekonomiky soustředí na problémy, jako je genderová segregace.
„Byla to v podstatě jen zpráva o krizi priorit, slabém vzdělávání, slabém zdravotnictví a lékařství, žádném rozvoji,“ řekla 42letá Al-Sane, která pracuje ve veřejném sektoru. Obrázek zveřejnila, aby si vystřelila z konzervativních kuvajtských zákonodárců, z nichž někteří v tomto státě s muslimskou většinou zasáhli proti hračkám v barvách duhy a vánočním stromkům.
V regionu, který se předhání ve všem od pořádání světových sportovních akcí a výstavby celých nových měst v poušti až po vyslání mise na Měsíc, Kuvajt vyniká spíše tím, co nedělá.

Kuvajt, kde sídlí nejmocnější volený parlament v Perském zálivu, byl dlouho vydán na milost a nemilost nefunkční politice. V roce 2022 slíbil stále mocnější kuvajtský osmdesátiletý korunní princ, že otřese situací v duchu svého mileniálního saúdského protějšku Mohammeda bin Salmána.
Přesto mnoho Kuvajťanů – z nichž více než polovina je mladší 25 let – tvrdí, že stále čekají. Z nedobrého stavu doma a ztráty vlivu v zahraničí viní politiky, kteří si sami sobě slouží, a sklerotické vedení. A problém není v nedostatku peněz.
Kuvajt je domovem jednoho z největších fondů bohatství na světě, patří k nejméně zadluženým zemím a jeho historicky silný bankovní systém má dostatek likvidity. Podle odhadů ekonomů kuvajtské poradenské společnosti Al Shall vzrostla ekonomika země v roce 2022 díky vysokým cenám ropy o téměř 8 % a v současném fiskálním roce končícím v březnu pravděpodobně vykáže přebytek 23 miliard dolarů.
Reem Al-Eidan, která vede poradenskou firmu zaměřenou na životní koučink podnikatelek, přesto uvedla, že se snaží zajistit investice do projektů, které by pomohly vybudovat neropnou ekonomiku, což je v regionu považováno za klíčové, protože se svět snaží odklonit od fosilních paliv.
„Cítíme závist vůči úspěchu kolem nás,“ řekla Al-Eidan, další Kuvajťanka, která svou frustraci vyjádřila na internetu. „Musíme otevřít dveře globalizaci a investicím.“ Mnoho lidí začíná být netrpělivých, řekla: „Hodně Kuvajťanů mi říká, že chtějí pryč.“

Odvyknout Kuvajtu od ropy, která ho učinila bohatým, je naléhavý úkol, i když těžký, když život většiny občanů zůstává pohodlný, což dává jen málo podnětů k okamžité změně.
Zatímco ostatní státy Perského zálivu vložily miliardy do rozvoje svých neenergetických ekonomik a přijaly zákony na přilákání zahraničních investic, Kuvajt se zaměřil na ochranářská opatření. Diverzifikaci je nakloněna skutečně jen liberálnější menšina a podniky.
„Naši sousedé a bratři jsou kreativní v hledání způsobů, jak udělat své lidi šťastnými, jak ve svých zemích přivítat ostatní a jak oslavovat radost!“ napsal začátkem prosince liberální novinový sloupkař Ahmad al-Sarraf.
Místo toho Kuvajt zavřel své dveře světu, uvedl Al-Sarraf s odkazem na pravidla omezující počet cizinců, kteří mohou pracovat v zemi poháněné pracovní silou emigrantů. „Podařilo se nám z nenávisti k druhým a slabým udělat životní styl.“
S tím, jak se Kuvajt obrací do sebe, ztrácí jeden z nejbližších blízkovýchodních spojenců Washingtonu diplomatickou moc v regionu, kde historicky vyvažoval autokraty a tiše chladil spory mezi nimi.

Od smrti bývalého emíra, dlouholetého diplomata, v roce 2020 se země stáhla na mezinárodní scénu. Její mocnější sousedé z Perského zálivu mezitím na mezinárodní scéně upevnili svůj vliv.
V posledních měsících se Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty zapojily do výměny vězňů v souvislosti s válkou na Ukrajině a posílily svůj vliv na ropný kartel s Ruskem, který je klíčový pro globální dodávky energie. Zejména Rijád se střetl s Washingtonem kvůli ropě.
Někteří Kuvajťané uvádějí jako příčinu stále opatrně otevřeného smýšlení invazi Iráku v roce 1990, která vyvolala válku v Perském zálivu. Vzpomínají na dobu, kdy byla země v oblasti obchodu, kultury a vzdělání na špici před svými regionálními protějšky.
Od té doby, co před rokem převzal většinu vládních pravomocí od svého nemocného 85letého bratra, korunní princ šejk Meshal Al-Ahmad Al-Sabah zrevidoval správní rady státních subjektů – z nichž některé spravují obrovské bohatství země – a zbavil se úředníků spojených s bývalým vedením nebo podezřelých z korupce.
Kuvajt se však odklonil od reforem zaměřených na diverzifikaci ekonomiky. Dlouhodobě prosazované plány stát se do roku 2035 obchodním a podnikatelským centrem s lepšími regionálními a globálními vazbami nepřekročily rámec plánu. V tomto smyslu se nejdemokratičtější stát Perského zálivu stal nejméně progresivním.
Místo toho šejk Mešál dohlíží na výplaty a kompenzace dosahující miliard dolarů pro ty z 1,5 milionu občanů, kteří byli odměněni za svou službu během pandemie a v reakci na vyšší životní náklady. To je z celkového počtu asi 4,5 milionu obyvatel. Z pracujících Kuvajťanů je asi 80 % zaměstnáno státem.

„Sociální systém je jako otec, který utrácí za své děti, ale neočekává, že budou pracovat,“ řekl Hamad Al-Bahar, partner ve fintech startupu a bývalý firemní bankéř, kterému je přes třicet let. Poukázal na snahu Saúdské Arábie pomalu ulevit svým občanům od státní podpory.
Nicméně Al-Bahar uvedl, že věří, že ekonomické reformy přijdou brzy, a stejně jako ostatní zmínil silný finanční systém a ekonomiku. Podnikání se podle něj navzdory problémům daří. „Žiji ve finančním a fyzickém bezpečí,“ řekl Al-Bahar.
V soukromém sektoru nedávné kroky směřující k posílení kontroly otřásly důvěrou mezinárodních investorů a místních podniků, řekl agentuře Bloomberg jeden z vedoucích pracovníků kuvajtské společnosti, který si přál zůstat v anonymitě, aby mohl mluvit otevřeně.
Nová vlna cenových kontrol poškodila podniky, uvedl manažer, a některé nadnárodní společnosti v oblasti spotřebního zboží a dalších odvětvích závislých na dovozu se odvracejí od kuvajtského trhu nebo omezují dodávky a místo toho se zaměřují na jiné regionální trhy.
Pro Saúdskou Arábii, Spojené arabské emiráty a Katar bylo snazší využít své petrodolary k obrovským sázkám. Jejich mladší představitelé jsou hnáni regionální konkurencí a nejsou také omezováni parlamentní politikou a nesouhlasem, který činí Kuvajt jedinečným.
Někteří Kuvajťané říkají, že to je cena, kterou se vyplatí zaplatit v zemi, kde pravděpodobně v dohledné době nedojde k náhlému přechodu k mladším generacím ve vedení. „Kuvajt jde dozadu, s tím nikdo nesouhlasí,“ řekl komentátor sociálních médií Hamad Al-Jasser. To však podle něj neznamená, že jeho sousedé jsou tím správným vzorem k následování. „Za tou betonovou a skleněnou džunglí se ztrácí jejich politická, soudní a sociální identita.“
Chcete využít této příležitosti?
Zanechte svůj telefon a email a budete kontaktováni licencovanými odborníky