Turecké finanční centrum je kvůli odlivu investorů poloprázdné

Istanbulské finanční centrum nabízí 1,4 milionu metrů čtverečních kancelářských ploch a Erdoganovi blízcí jej označují za budoucí finanční centrum v regionu.

Pro kritiky je inaugurace jen další zastávkou prezidentovy kampaně, kterou se snaží zvýšit svou popularitu před volbami, v nichž se 14. května bude ucházet o třetí funkční období.

„IFC vytvoří nový finanční ekosystém,“ řekl Erdogan během slavnostního zahájení. „Zvýší náš potenciál pro přilákání investic tím, že usnadní mezinárodní kapitálové toky.“

Stavba za 3,4 miliardy dolarů se nachází v asijské části Istanbulu, hned naproti vodní cestě, která ji odděluje od starší finanční čtvrti města. I místní finanční instituce se však k přesunu do nového centra stavěly obezřetně. Centrální banka, státní věřitelé a některé regulační orgány patří mezi několik málo nájemců nového finančního centra.

Banky na Wall Street již několik let snižují počet svých istanbulských poboček a zatím se zdá, že se situace nezmění.

„Jak lze vytvořit finanční centrum bez makroekonomické a finanční stability?“ ptá se Oner Guncavdi, ekonom z Istanbulské technické univerzity. Podle něj je otevření „jen předváděcí akcí určenou pro volby“.

Problematická minulost

Projekt měl od svého vzniku v roce 2009 těžké začátky. V roce 2019 musel projekt převzít turecký státní investiční fond poté, co dodavatelé nedokázali zajistit spolehlivé financování výstavby při nezájmu budoucích nájemců.

Nevýrazný zájem o IFC se shoduje s odlivem zahraničních fondů z tureckých aktiv, který nabral na intenzitě poté, co Erdogan v roce 2018 jmenoval svého zetě Berata Albayraka ministrem financí a financí.

Pod Albayrakem Turecko ztížilo obchodování s aktivy v lirách a zajištění proti pohybu měny. Podle oficiálních údajů klesla zahraniční držba lirových dluhopisů z maxima 72 miliard USD v roce 2013 na 1,2 miliardy USD v březnu. Zahraniční vlastnictví akcií se ve stejném období snížilo na 29 % z historického průměru 61 %.

Společnosti jako Morgan Stanley, Citigroup Inc. a JPMorgan Chase & Co. mezitím snížily počet zaměstnanců v Istanbulu nebo zcela uzavřely obchodní či výzkumné jednotky.

Podle vlády přiláká IFC do Turecka do roku 2036 zahraniční investice ve výši 250 miliard dolarů. Centrum bude také „jasným signálem pro světová finanční centra“, že Turecko je na cestě k „ekonomické nezávislosti“.

Neortodoxní politiky

Pod Erdoganovým tlakem prosazují turečtí politici stále neortodoxnější hospodářskou strategii od chvíle, kdy prezident po volbách v roce 2018 konsolidoval veškerou výkonnou moc ve svých rukou. Největším vybočením byla turecká měnová politika: centrální banka v únoru snížila svou základní úrokovou sazbu na 8,5 %, a to navzdory rychle rostoucí inflaci, v souladu s Erdoganovým neortodoxním názorem, že nižší sazby zpomalí růst cen.

Hlavní turecké opoziční strany slibují normalizaci hospodářské politiky, pokud příští měsíc porazí Erdogana. Kemal Kilicdaroglu, hlavní opoziční kandidát ve volbách, který v mnoha průzkumech vede nad Erdoganem, slíbil vrátit sídlo centrální banky do Ankary, hlavního města, a přestat zasahovat do měnové politiky.

Hospodářství Turecka

Turecko je země, která se rozkládá na pomezí Evropy a Asie a leží na křižovatce těchto dvou kontinentů. S přibližně 83 miliony obyvatel má Turecko 19. největší ekonomiku na světě z hlediska nominálního HDP. Turecko je členem skupiny G20 a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

Turecká ekonomika je kombinací tradičního zemědělství i moderního průmyslu, přičemž největší podíl na HDP má sektor služeb. Podle Světové banky tvoří sektor služeb přibližně 62 % tureckého HDP, následuje průmysl s 26 % a zemědělství se 7 %. Turecká ekonomika v posledních letech rychle roste, přičemž průměrné roční tempo růstu se v posledním desetiletí pohybuje kolem 5-7 %.

K hlavním vývozním artiklům Turecka patří textil, oděvy, ocel, chemikálie a automobily. Turecko je také významným producentem zlata a nachází se zde jeden z největších zlatých dolů na světě, zlatý důl Kışladağ. Země má velký domácí trh a díky své strategické poloze na křižovatce Evropy a Asie je důležitým dopravním a logistickým uzlem.

Turecká vláda v posledních letech provádí různé ekonomické reformy s cílem odstranit strukturální nedostatky v hospodářství a zlepšit investiční prostředí. Tyto reformy zahrnují snahy o zvýšení konkurenceschopnosti ekonomiky, zlepšení podnikatelského prostředí a snížení inflace. Turecko také aktivně usiluje o uzavření obchodních dohod s dalšími zeměmi, včetně Evropské unie a Číny.

Istanbulské finanční centrum nabízí 1,4 milionu metrů čtverečních kancelářských ploch a Erdoganovi blízcí jej označují za budoucí finanční centrum v regionu.Pro kritiky je inaugurace jen další zastávkou prezidentovy kampaně, kterou se snaží zvýšit svou popularitu před volbami, v nichž se 14. května bude ucházet o třetí funkční období.„IFC vytvoří nový finanční ekosystém,“ řekl Erdogan během slavnostního zahájení. „Zvýší náš potenciál pro přilákání investic tím, že usnadní mezinárodní kapitálové toky.“Stavba za 3,4 miliardy dolarů se nachází v asijské části Istanbulu, hned naproti vodní cestě, která ji odděluje od starší finanční čtvrti města. I místní finanční instituce se však k přesunu do nového centra stavěly obezřetně. Centrální banka, státní věřitelé a některé regulační orgány patří mezi několik málo nájemců nového finančního centra.Banky na Wall Street již několik let snižují počet svých istanbulských poboček a zatím se zdá, že se situace nezmění.„Jak lze vytvořit finanční centrum bez makroekonomické a finanční stability?“ ptá se Oner Guncavdi, ekonom z Istanbulské technické univerzity. Podle něj je otevření „jen předváděcí akcí určenou pro volby“.Problematická minulostProjekt měl od svého vzniku v roce 2009 těžké začátky. V roce 2019 musel projekt převzít turecký státní investiční fond poté, co dodavatelé nedokázali zajistit spolehlivé financování výstavby při nezájmu budoucích nájemců.Nevýrazný zájem o IFC se shoduje s odlivem zahraničních fondů z tureckých aktiv, který nabral na intenzitě poté, co Erdogan v roce 2018 jmenoval svého zetě Berata Albayraka ministrem financí a financí.Pod Albayrakem Turecko ztížilo obchodování s aktivy v lirách a zajištění proti pohybu měny. Podle oficiálních údajů klesla zahraniční držba lirových dluhopisů z maxima 72 miliard USD v roce 2013 na 1,2 miliardy USD v březnu. Zahraniční vlastnictví akcií se ve stejném období snížilo na 29 % z historického průměru 61 %.Společnosti jako Morgan Stanley, Citigroup Inc. a JPMorgan Chase & Co. mezitím snížily počet zaměstnanců v Istanbulu nebo zcela uzavřely obchodní či výzkumné jednotky.Podle vlády přiláká IFC do Turecka do roku 2036 zahraniční investice ve výši 250 miliard dolarů. Centrum bude také „jasným signálem pro světová finanční centra“, že Turecko je na cestě k „ekonomické nezávislosti“.Neortodoxní politikyPod Erdoganovým tlakem prosazují turečtí politici stále neortodoxnější hospodářskou strategii od chvíle, kdy prezident po volbách v roce 2018 konsolidoval veškerou výkonnou moc ve svých rukou. Největším vybočením byla turecká měnová politika: centrální banka v únoru snížila svou základní úrokovou sazbu na 8,5 %, a to navzdory rychle rostoucí inflaci, v souladu s Erdoganovým neortodoxním názorem, že nižší sazby zpomalí růst cen.Hlavní turecké opoziční strany slibují normalizaci hospodářské politiky, pokud příští měsíc porazí Erdogana. Kemal Kilicdaroglu, hlavní opoziční kandidát ve volbách, který v mnoha průzkumech vede nad Erdoganem, slíbil vrátit sídlo centrální banky do Ankary, hlavního města, a přestat zasahovat do měnové politiky.Hospodářství TureckaTurecko je země, která se rozkládá na pomezí Evropy a Asie a leží na křižovatce těchto dvou kontinentů. S přibližně 83 miliony obyvatel má Turecko 19. největší ekonomiku na světě z hlediska nominálního HDP. Turecko je členem skupiny G20 a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj .Turecká ekonomika je kombinací tradičního zemědělství i moderního průmyslu, přičemž největší podíl na HDP má sektor služeb. Podle Světové banky tvoří sektor služeb přibližně 62 % tureckého HDP, následuje průmysl s 26 % a zemědělství se 7 %. Turecká ekonomika v posledních letech rychle roste, přičemž průměrné roční tempo růstu se v posledním desetiletí pohybuje kolem 5-7 %.K hlavním vývozním artiklům Turecka patří textil, oděvy, ocel, chemikálie a automobily. Turecko je také významným producentem zlata a nachází se zde jeden z největších zlatých dolů na světě, zlatý důl Kışladağ. Země má velký domácí trh a díky své strategické poloze na křižovatce Evropy a Asie je důležitým dopravním a logistickým uzlem.Turecká vláda v posledních letech provádí různé ekonomické reformy s cílem odstranit strukturální nedostatky v hospodářství a zlepšit investiční prostředí. Tyto reformy zahrnují snahy o zvýšení konkurenceschopnosti ekonomiky, zlepšení podnikatelského prostředí a snížení inflace. Turecko také aktivně usiluje o uzavření obchodních dohod s dalšími zeměmi, včetně Evropské unie a Číny.