2. května – Umírá Leonardo da Vinci, veřejnost získává přístup k GPS

Malíř, filozof, vynálezce vojenské techniky… kde se vlastně vzalo v jednom člověku tolik talentu a odhodlání?

2. května roku 1519 umírá Leonardo da Vinci, italský malíř a vynálezce (* 15. dubna 1452). Tento legendární génius a ztělesnění renesančního člověka zanechal v historii lidstva tak velký odkaz, že se sluší si jej dnes připomenout. Proto se pojďme podívat na jeho životní příběh o něco blíže.

Při pohledu do průřezu historií toho na dnešní den ale připadá samozřejmě ještě o mnoho více:

• 1670 – Založena Společnost Hudsonova zálivu.
• 1808 – Napoleonské války: Obyvatelé Madridu povstali proti francouzským okupantům – počátek španělské války za nezávislost.
• 1815 – Napoleonské války: začalo jedno z posledních střetnutí tohoto konfliktu – bitva u Tolentina.
• 1915 – První světová válka: byla vybojována bitva u Gorlice, v níž německá a rakousko-uherská armáda prolomily frontu s Rusy.
• 1945 – Druhá světová válka: Rudá armáda dobyla Berlín – sovětští vojáci vztyčili rudou vlajku na budově Reichstagu.
• 1955 – Tennessee Williams získal Pulitzerovu cenu za drama Kočka na rozpálené plechové střeše.
• 1997 – Tony Blair se stal po 18 letech prvním labouristickým ministerským předsedou Spojeného království.
• 2011 – V pákistánském Abbottábádu byl zabit Usáma bin Ládin.

A nyní se přesuňme do světa byznysu a ekonomiky:

• 1918 – General Motors získal společnost Chevrolet Motor Company v Delaware.
• 1927 – Společnost Ford Motor Company vyrobila 15miliontý automobil Model T.
• 1968 – Společnost Philips Corporation předvedla první kompaktní audiokazetu.
• 2000 – Prezident Bill Clinton oznámil, že přístup k systému GPS již nebude omezen na Armádu USA.
• 2016 – Technologická společnost Apple vykázala první pokles čtvrtletních tržeb za posledních 13 let.

Italský malíř, kreslíř, sochař, architekt a inženýr, jehož dovednosti a inteligence snad více než u jiných osobností ztělesňovaly ideál renesančního humanismu. Jeho Poslední večeře (1495-98) a Mona Lisa (asi 1503-19) patří k nejpopulárnějším a nejvlivnějším obrazům renesance. Jeho zápisníky prozrazují ducha vědeckého bádání a mechanickou vynalézavost, které o staletí předběhly svou dobu.

Neuvěřitelná sláva, které se Leonardo těšil za svého života a která, filtrována historickou kritikou, zůstala neztenčená až do dnešních dnů, se opírá především o jeho neomezenou touhu po poznání, která řídila veškeré jeho myšlení a jednání. Jako umělec od přírody a nadání považoval své oči za hlavní cestu k poznání; pro Leonarda byl zrak nejvyšším smyslem člověka, protože jen on zprostředkovával fakta zkušenosti bezprostředně, správně a s jistotou. Proto se každý vnímaný jev stal předmětem poznání a saper vedere („umět vidět“) se stalo velkým tématem jeho studií. Svou kreativitu uplatnil ve všech oblastech, v nichž se používá grafické znázornění: byl malířem, sochařem, architektem i inženýrem. Šel však ještě dál. Svůj vynikající intelekt, neobyčejný pozorovací talent a mistrovství v kreslení využíval ke studiu samotné přírody, což byl směr bádání, který umožnil rozkvět jeho dvojího zájmu o umění a vědu.

Da Vinci nezískal žádné formální vzdělání kromě základů čtení, psaní a počítání, ale jeho otec ocenil jeho umělecký talent a asi v 15 letech ho dal do učení k významnému sochaři a malíři Andreovi del Verrocchiovi z Florencie. Přibližně deset let da Vinci zdokonaloval své malířské a sochařské techniky a vzdělával se v mechanickém umění.

Když mu bylo 20 let, v roce 1472, nabídl florentský malířský cech da Vincimu členství, ale on zůstal u Verrocchia až do roku 1478, kdy se stal samostatným mistrem. Kolem roku 1482 začal malovat své první dílo na zakázku, Klanění mudrců, pro florentský klášter San Donato ve Scopetu.

Toto dílo však da Vinci nikdy nedokončil, protože krátce nato přesídlil do Milána, kde pracoval pro vládnoucí klan Sforzů jako inženýr, malíř, architekt, návrhář dvorních slavností a především sochař.

Rodina požádala da Vinciho, aby vytvořil velkolepou 16 stop vysokou jezdeckou sochu z bronzu na počest zakladatele dynastie Francesca Sforzy. Da Vinci na projektu pracoval s přestávkami 12 let a v roce 1493 byl hliněný model připraven k vystavení. Blížící se válka však znamenala, že bronz určený pro sochu bude znovu použit na děla, a hliněný model byl v konfliktu zničen poté, co vládnoucí vévoda Sforza v roce 1499 padl od moci.

Poslední večeře

Ačkoli se dochovalo poměrně málo da Vinciho obrazů a soch – částečně proto, že jeho celková tvorba byla poměrně malá -, dvě z jeho dochovaných děl patří k nejznámějším a nejobdivovanějším obrazům na světě.

Prvním z nich je da Vinciho Poslední večeře, kterou namaloval během svého působení v Miláně, přibližně v letech 1495 až 1498. Poslední večeře byla namalována temperou a olejem na omítce a byla vytvořena pro refektář městského kláštera Santa Maria delle Grazie. Toto dílo, známé také jako „Večeřadlo“, měří asi 15 krát 29 stop a je jedinou dochovanou freskou tohoto umělce. Znázorňuje velikonoční večeři, během níž Ježíš Kristus oslovuje apoštoly a říká: „Jeden z vás mě zradí“.

Jedním z hvězdných rysů obrazu je výrazný emotivní výraz a řeč těla každého z apoštolů. Jeho kompozice, v níž je Ježíš uprostřed apoštolů, ale zároveň od nich izolován, ovlivnila celé generace malířů.

Mona Lisa

Když Milán v roce 1499 obsadili Francouzi a rodina Sforzů uprchla, uprchl i da Vinci, pravděpodobně nejprve do Benátek a poté do Florencie. Tam namaloval sérii portrétů, mezi něž patřila i „La Gioconda“, dílo o rozměrech 21 × 31 palců, které je dnes nejznámější jako „Mona Lisa“. Obraz vznikl přibližně mezi lety 1503 a 1506 a o zobrazené ženě – zejména kvůli jejímu záhadnému lehkému úsměvu – se po staletí spekuluje.