Místo toho se však ukazuje, že právě Trumpův styl vlády a jeho agresivní celní politika mohou vést ke změně směru v západní politice. Mnozí centristé se díky němu vracejí na výsluní a populisté, kteří jej dříve obdivovali, teď spíše váhají.Tato nečekaná dynamika se odehrává na pozadí celosvětové nespokojenosti s cenami, dostupností bydlení či migrací – tedy s problémy, které populisté často zvedali jako hlavní témata. Trump přitom ještě nedávno vypadal jako předloha pro populistické lídry po celém světě. Jeho nástup ale místo posílení spřízněných politiků často vede k jejich oslabení.Kanada a Carney: vítězství establishmentuJeden z nejpřekvapivějších obratů se odehrál v Kanadě. Mark Carney, bývalý šéf dvou centrálních bank a symbol liberálního establishmentu, se stal premiérem – a to poté, co liberály vytáhl z 25bodového volebního deficitu. Jeho nástup přitom podle odborníků umožnila právě Trumpova konfrontační politika vůči Kanadě.Trump nejenže požadoval, aby se Kanada stala 51. státem USA, ale také uvalil cla, která ohrožují kanadskou ekonomiku. V kontrastu k tomu Carney působí jako rozvážný a předvídatelný lídr. Konzervativní soupeř Pierre Poilievre, který dříve opakoval Trumpovu rétoriku, utrpěl kvůli tomu ztráty. Akademici poukazují na to, že v situaci, kdy kanadská veřejnost sleduje Trumpovu destruktivní agendu, je napodobování jeho stylu politickým rizikem.Carney sám se prezentuje jako obránce národní suverenity proti Trumpově expanzivnímu tlaku: „Amerika chce naši zemi, naši vodu, naši půdu. Ale to se nikdy nestane,“ prohlásil po vítězství.Austrálie, Británie a Evropa: reakce na americký stylPodobný trend lze pozorovat i v jiných západních demokraciích. V Austrálii se premiér Anthony Albanese zdánlivě blížil k porážce, ale jeho pozice se upevnila po Trumpových výrocích a celních opatřeních. Opoziční konzervativci vedení Peterem Duttonem ztratili dech, mimo jiné i kvůli nešikovné kampani. Podpora pro Albaneseho roste navzdory jeho předchozí nepopularitě, což naznačuje, že voličům vadí přímé napojení na americký populismus.V Británii se Keir Starmer, původně slabý premiér, znovu postavil do centra pozornosti díky důrazné opoře Ukrajiny a pevné reakci na Trumpovy poznámky vůči NATO. Ve Francii prezident Emmanuel Macron využívá Trumpovy útoky na evropské spojence k oživení své dlouhodobé snahy o větší evropskou autonomii v oblasti obrany.V Německu sice pravicová AfD posílila, ale nárůst nebyl tak výrazný, jak se očekávalo – navzdory podpoře od JD Vance a Elona Muska. Analytici to přičítají obavám veřejnosti z amerického stylu populismu.Další pravicoví politici, jako Marine Le Pen ve Francii či Nigel Farage ve Velké Británii, rovněž zvažují, jak se od Trumpa distancovat. Farage dokonce omezil podporu Trumpově politice vůči Ukrajině. V Maďarsku klesá podpora Viktora Orbána, přestože patří mezi dlouholeté příznivce MAGA hnutí.Meloni, Asie a Trumpova mezinárodní reputaceVýjimku představuje Giorgia Meloni, italská premiérka, která dokáže Trumpovu blízkost využít ve svůj prospěch. Vystupuje jako most mezi Washingtonem a Evropou, ale zároveň dbá na to, aby nevzbudila negativní ohlas doma. Během své návštěvy Bílého domu působila jako pragmatická politička.Jinde však Trumpova druhá vláda způsobuje napětí. V Asii čelí Japonsko a Jižní Korea klíčovým volbám, jejichž výsledky mohou být ovlivněny celními válkami s USA. Obě země usilují o uzavření rychlých obchodních dohod, aby minimalizovaly dopad Trumpovy politiky. Americký ministr financí Scott Bessent uvedl, že zájem o dohodu je ze strany obou partnerů silný – chtějí totiž dokázat, že jednání s USA nese ovoce.Ale každý takový kompromis je riskantní. Politici neradi před volbami přijímají bolestivé dohody, které by mohly rozzlobit voliče. A rozsah ústupků, které Trump požaduje, by mohl být pro zahraniční vlády politicky neudržitelný.Nestabilní globální rovnováhaTrump se možná prezentuje jako lídr nového směru, ale čím dál víc zemí zpochybňuje výhodnost této cesty. V globálním měřítku Trumpova popularita klesá a jeho agresivní rétorika, izolacionismus a protekcionismus narážejí na limity.Případ premiéra Carneyho v Kanadě ukazuje, že v čase hlubokého zmatku a polarizace mohou voliči dát přednost zkušeným, stabilním lídrům, kteří nevzbuzují kontroverze. Ale zároveň je jasné, že takoví lídři budou pod tlakem – ne kvůli svému stylu, ale kvůli očekávání, že zvládnou napravit škody způsobené americkou politikou.Carney čelí zásadním výzvám: od uklidnění obchodní války s USA přes hledání nových trhů až po řešení domácích krizí, jako je bydlení, zdravotnictví nebo nezaměstnanost. Navíc vládne v menšinovém kabinetu, což znamená závislost na podpoře menších stran. Tato situace je ze své podstaty nestabilní a úspěch není zaručený.Zatím ale platí: čím výbušnější Trump, tím větší prostor pro návrat středu.