Základem je pochopení toho, co se děje, když se cítíme pod tlakem. V takových chvílích se aktivuje sympatický nervový systém, který spouští takzvanou reakci „bojuj nebo uteč“. Tělo začne uvolňovat adrenalin a glukokortikoidy, což způsobí zvýšenou pozornost, příval energie a připravenost k akci.Tato reakce měla evoluční výhodu v dobách, kdy člověk čelil fyzickému nebezpečí, například útoku divokého zvířete. Dnes se však aktivuje i při situacích, které objektivně nejsou životu nebezpečné – například při náročném pracovním úkolu, konfliktu na schůzce, blížícím se deadlinu nebo zácpě na cestě do kanceláře. Výsledek je ale stejný: zvýšený tep, napjaté svaly a pocit neklidu.Naštěstí má tělo i druhou, „klidovou“ stranu. Jakmile hrozba pomine, měl by se aktivovat parasympatický nervový systém, který navrací organismus do rovnováhy. Snižuje srdeční tep, krevní tlak a navozuje stav uvolnění. Tento stav se někdy označuje jako „odpočívej a tráv“.Klíčovou roli při návratu těla do rovnováhy hraje vagusový nerv, který je hlavní součástí parasympatického systému. Vědec a neurochirurg Kevin Tracey, autor knihy The Great Nerve, ho popisuje jako informační dálnici mezi mozkem a orgány. Vagusový nerv umožňuje mozku sledovat aktuální stav těla a upravovat jeho činnost tak, aby fungovalo efektivně – například zpomalit srdce, pokud není třeba být v pohotovosti.Tento nerv začíná v mozkovém kmeni a vede po obou stranách krku až do oblasti hrudníku a břicha, kde se větví k jednotlivým orgánům. Jeho aktivita, tzv. vagální tonus, je dobrým ukazatelem psychické pohody: vysoký tonus odpovídá klidnému, vyrovnanému stavu, zatímco nízký bývá spojen se stresem, úzkostí či podrážděností.Dobrá zpráva zní, že vagusový nerv lze vědomě stimulovat – a tím aktivně napomoci tomu, aby se tělo vrátilo do stavu klidu.Dech jako nejdostupnější nástrojJedním z nejúčinnějších a zároveň nejdostupnějších způsobů, jak zklidnit nervový systém, je vědomé dýchání. Jde o hluboký nádech za pomoci bránice, při němž se aktivuje právě vagusový nerv. Výsledkem je zpomalení srdečního tepu a přechod těla do režimu regenerace.Tracey doporučuje jednoduchý dechový vzorec: nadechněte se nosem na tři doby a pomalu vydechujte ústy na sedm dob, jako kdybyste sfoukávali svíčku. Tento rytmus – přibližně šest dechů za minutu – optimalizuje srdeční činnost a podporuje přirozenou rovnováhu mezi napětím a uvolněním.Další oblíbenou metodou je takzvané box breathing, které používají i vojáci Navy SEALs: nádech na čtyři doby, zadržení dechu na čtyři, výdech na čtyři a opět zadržení na čtyři. Tento vzorec pomáhá stabilizovat dech a přinést tělu i mysli větší kontrolu.Tracey zdůrazňuje, že každý člověk může reagovat na různé techniky jinak. Doporučuje proto experimentovat, sledovat svou srdeční frekvenci a zjistit, která metoda přináší největší zklidnění. Vhodné je využívat i běžně dostupné aplikace či fitness náramky, které měří variabilitu srdeční frekvence – čím vyšší, tím lépe tělo reaguje na stres.Meditace, pohyb i smysluplnost životaKromě dýchání existují i další nástroje, které mohou vagusový nerv podpořit a posílit naši schopnost zvládat stres. Jedním z nich je meditace. Ačkoliv vědecké důkazy o přímé vazbě na vagální tonus zatím nejsou zcela jednoznačné, pravidelná meditace bývá spojována s nižší klidovou srdeční frekvencí, zlepšenou variabilitou tepu a vyšší odolností vůči stresovým situacím.Tracey s nadsázkou říká, že k meditaci přistupuje jako k „Pascalově sázce“ – i kdyby neměla přímý fyziologický účinek, její přínos na psychiku je nepopiratelný. Stejně uvažuje i o dalších faktorech, které podporují vnitřní rovnováhu: pravidelný pohyb, kvalitní spánek, vyvážená strava, sociální kontakty a smysluplné aktivity.Cílem těchto strategií není být za každou cenu výkonnější, ale žít kvalitněji – s vědomím, že máme nástroje, jak zvládat tlak okolí i vlastní vnitřní neklid.Zpátky za volant svého nervového systémuVe chvílích stresu často cítíme, jako bychom ztratili kontrolu. Tělo reaguje automaticky, emoce přebírají velení a mozek se utápí v obavách. Pochopení toho, co se děje na fyziologické úrovni, a osvojení jednoduchých technik, jako je dýchání, meditace nebo vědomé zklidnění, ale přináší šanci vrátit se do středu dění – jako aktivní řidič, ne jako pasažér.Znalost vlastního těla a vědomá práce s nervovým systémem neznamená, že se stresu zcela vyhneme. Znamená to však, že na něj budeme lépe připraveni – a že se k vnitřní rovnováze dokážeme vracet snadněji a častěji.