Studie i zkušenosti z praxe ukazují, že některé běžné návyky mohou postupně oslabovat respekt, který k vám vaši kolegové a tým mají. I když k tomu může docházet neúmyslně, výsledkem je pokles výkonnosti týmu, ztráta angažovanosti a odchod talentovaných lidí. Prvním krokem k nápravě je poznání těchto vzorců chování a práce na jejich změně.Mnoho vedoucích pracovníků, především těch, kteří byli nedávno povýšeni, má problém přejít z role individuálního přispěvatele do role skutečného lídra. Zaměřují se na vlastní výkon, přisvojují si zásluhy a zapomínají, že úspěch celého týmu má vyšší váhu než jejich osobní vítězství. Tato dynamika často vede k mikromanagementu a nedostatku uznání vůči ostatním členům týmu.Koučka pro leadership Emily Walton upozorňuje, že za tímto chováním často stojí nejistota. „Když někdo ještě nezakořenil ve své roli, může mít pocit, že se musí znovu a znovu dokazovat. Jenže vedení není o ‚já‘, ale o ‚my‘. Dobří lídři staví ostatní do popředí a důvěřují jim,“ říká.Podle Waltonové je právě důvěra klíčovým prvkem toho, jak je vedoucí vnímán. Lidé chtějí mít jistotu, že jejich nadřízený je zastane, ať už jsou přítomni nebo ne. Tato důvěra se ale nevytváří rychle – buduje se činy, ne slovy.Konfliktům ani složitým rozhodnutím se nevyhýbámDalším častým problémem je vyhýbání se složitým rozhodnutím nebo konfrontacím. Podle výzkumu organizace Coqual považuje 67 % respondentů „vážnost“ za klíčový atribut leadershipu – tedy schopnost zachovat klid v těžkých situacích, projevit sebedůvěru a říct nepříjemnou pravdu, pokud je to potřeba.Někteří lídři ale místo toho volí taktiku „nestřílejte na posla“. Když je nutné komunikovat špatné zprávy, snaží se přenést odpovědnost jinam, například na „vrchní vedení“ nebo „okolnosti“. V jiných případech se rozhodnutí vůbec neudělá – problém se nechá vyhnít. Typickým příkladem je neřešené nevhodné chování v týmu, které podrývá morálku a výkonnost.„Takové jednání oslabuje vaši autenticitu. Lidé pak ztrácí důvěru – a jakmile ji ztratíte, velmi těžko ji získáte zpět,“ upozorňuje koučka Serena Palmer, která se specializuje na rozvoj vedoucích pracovníků.Být zaneprázdněný ještě neznamená být přínosnýDalším zlozvykem je prezentování neustálé zaneprázdněnosti, aniž by byl vidět konkrétní výstup. Podle expertky na osobní značku Nicole Hart si někteří lídři pěstují image „nepostradatelnosti“, protože si myslí, že to posílí jejich pozici. Ve skutečnosti to však může působit opačně.„Když někdo pořád říká, jak má plný kalendář, ale přitom za ním nejsou výsledky, důvěra v jeho kompetenci klesá. Tým nevidí dopad, vedení nevidí směr,“ vysvětluje Hart. Lidé si začnou myslet, že dotyčný spíš udržuje zdání výkonu, než že by skutečně něco přinášel.Opravdoví lídři umí prioritizovat, delegovat a vytvářet prostor pro práci, která má dopad. Nehoní se za každým úkolem, ale přemýšlí, kde jsou nejvíce potřeba.Síla autenticity a zranitelnostiJedním z nejvíce podceňovaných prvků dobrého vedení je schopnost ukázat lidskost – včetně zranitelnosti, pochybností nebo omylů. Vedoucí, kteří působí vševědoucně, se neomlouvají nebo nejsou schopni přiznat chybu, si často kolem sebe vytvoří bariéru. Tým pak nemá důvěru sdílet otevřeně problémy, protože se obává odsouzení nebo nezájmu.„Když lídr nepřizná vlastní limity, nedává tím ostatním prostor pro růst a otevřenost,“ říká Serena Palmer. Skutečně respektovaní lídři ale dokážou říct: „Tady jsem selhal/a – a tady je, co s tím udělám.“ Tím nejen budují důvěru, ale také inspirují tým k podobné úrovni odpovědnosti.Dalším rizikem je chronická negativita. Pokud lídr neustále upozorňuje na problémy, bez toho, aby přicházel s řešeními, ničí motivaci a chuť přicházet s novými nápady. Negativní přístup totiž zabíjí inovace – a s nimi i výkonnost.Význam leadershipu nelze podcenit. A právě schopnost poznat a odstranit vlastní chybné návyky je často prvním krokem k silnějšímu, důvěryhodnějšímu a efektivnějšímu vedení. Nestačí být zaneprázdněný. Nestačí být vidět. Je třeba být důsledný, odvážný a upřímný – především sám k sobě.