Místo klasických daní zavádí systém, kdy vláda získává 15 % podíl na příjmech nebo vlastnictví strategických firem, pokud jim umožní pokračovat v obchodu, který by jinak byl zakázán. Tento přístup, připomínající sofistikované vydírání, se ukázal naplno u společností Nvidia , AMD , Intel a MP Materials .Co začalo jako striktní exportní omezení čipů směrem do Číny, se během několika měsíců proměnilo v obchodní mechanismus, jehož výsledkem je obrovský přísun prostředků do americké státní pokladny. Vláda se stala přímým účastníkem tržního dění a zároveň nastavila precedens, který může změnit samotný charakter kapitalismu v USA.Dohody se strategickými firmamiNvidia uzavřela s americkou vládou dohodu, díky níž v roce 2025 prodá do Číny 1,5 milionu čipů H20 a vygeneruje více než 20 miliard dolarů tržeb. Bez této dohody by její příjem z Číny činil nulu, protože export byl původně zakázán. Za uvolnění zákazu si ale vláda nárokuje 15 % zisku. Podobně je na tom i AMD, jejíž čipy MI308 se dostaly pod stejné omezení. Čína přitom tvoří přibližně čtvrtinu příjmů této společnosti, a tak i zde vyústilo řešení v poplatek, který přináší do státní pokladny další miliardu dolarů.Vedle toho Trumpova administrativa prosadila i podíl v těžební společnosti MP Materials, klíčovém dodavateli vzácných zemin potřebných pro výrobu polovodičů. Z pohledu vlády jde o geniální krok: nejen že si bere podíl z prodeje čipů, ale zároveň vlastní část firmy, bez níž by tyto čipy nemohly vůbec vzniknout. Výsledkem je vertikální integrace ve státním podání, která má blízko k monopolní logice Rockefellera, jen v moderní politicko-ekonomické podobě.Politika přetváří byznys na nový zdroj státních příjmůNa celé situaci je patrná jistá dávka cynismu. V dubnu 2025 byl vývoz čipů H20 zcela zakázán, o dva měsíce později už se vyjednávaly licence a brzy poté získala Nvidia povolení po osobním jednání svého šéfa Jensena Huanga s prezidentem Trumpem. Je to ukázkový příklad „umění vyjednávání“, kde přímý politický vliv vytváří hodnotu pro firmu i stát.Investoři i analytici se shodují, že z krátkodobého hlediska jsou na této dohodě spokojeny všechny strany. Nvidia i AMD generují miliardy, které by jinak nezískaly. Vláda inkasuje prostředky bez nutnosti zvyšovat klasické daně. Čína se dostává k čipům, byť v pozměněné podobě, které jí umožní pokračovat v technologickém rozvoji. A trhy reagují pozitivně, protože „85 % něčeho je stále více než 100 % ničeho“.Problémem je, že takový model může postupně přetvořit celý charakter podnikání v USA. Místo aby akcie reflektovaly fundamenty a výkonnost firem, začnou odrážet schopnost managementu vyjednat si s vládou příznivé podmínky. Regulační vztahy tak mohou převážit nad reálnými ekonomickými faktory. Chcete využít této příležitosti?Rizika pro investory a globální dopadyTrumpova „daň“ je prezentována jako chytrá politika, která všechny zúčastněné činí vítězi. Ale právě v tom se skrývá potenciální riziko. Pokud se tento model rozšíří, začne fungovat „zlatá horečka povolení“. Agentury jako EPA, FDA nebo FAA mohou podle stejné logiky začít monetizovat svá rozhodnutí. Brzy by tak mohl vzniknout trh s vládními povoleními, kde se za všechno platí procentuální podíl.Navíc se ukazuje, že podobný přístup inspiruje i další státy. Čína oznámila zavedení 15% poplatků za přístup na trh, Evropa zvažuje regulační podíly a dokonce i Kanada hledá cestu, jak zpoplatnit účast zahraničních firem. Vzniká tak globální precedent, který může změnit podmínky mezinárodního obchodu.Dlouhodobě se zde otevírá zásadní paradox: americká vláda se stává finančně zainteresovanou na úspěchu čínské ekonomiky. Čím více bude Čína potřebovat čipy, tím více bude vydělávat americký státní rozpočet. Pokud se však čínská ekonomika propadne, ztratí tím i USA svůj nový zdroj příjmů. Je to střet zájmů, který může mít geopolitické důsledky.Někteří odborníci na národní bezpečnost upozorňují, že čipy Nvidia a AMD mohou posílit čínské kapacity v oblasti umělé inteligence a nepřímo i vojenskou sílu. Tato varování však ustupují do pozadí před okamžitým přílivem miliard dolarů. Peníze zkrátka hovoří hlasitěji než strategické obavy.Investoři by měli vnímat, že tento nový model je více než jen krátkodobý experiment. Jakmile se ministerstvo financí přesvědčí o jeho účinnosti a ostatní agentury ucítí možnost přivlastnit si podobný zdroj příjmů, návrat k původnímu systému bude prakticky nemožný. Akcie firem jako Nvidia, AMD, Intel či MP Materials se tak mohou stát barometrem politických vztahů spíše než technologických inovací.Zatím trhy oceňují, že firmy vydělávají i přes omezení. Ale skutečná otázka zní, zda se z USA nestává ekonomika, kde hlavní konkurenční výhodou není technologický pokrok, nýbrž schopnost zaplatit vládě mýtné. A v takovém prostředí se vítězi nestávají ti nejlepší, ale ti nejbohatší.