Zapomeňte na milé chování. Místo toho udělejte těchto 5 vědecky podložených věcí

Bohužel nejsme vždy odměněni za to, že jsme milí. Jak uvádí Jeffrey Pfeffer ve své nedávné brilantní knize o moci, vřelost a laskavost jsou často interpretovány jako projev slabosti, zejména pokud jste ještě neprokázali své schopnosti. Aby toho nebylo málo, narcističtí a psychopatičtí jedinci se často dostávají na vrchol organizační hierarchie, někdy tak, že využívají poctivosti a čestnosti ostatních lidí a prosazují své vlastní zájmy na úkor systému, podobně jako paraziti.

A přesto z dlouhodobého hlediska naše pověst závisí na tom, jak se chováme k ostatním, zejména když nemáme žádné vnější důvody být milí. Dobré občanské chování v organizaci je klíčovou složkou vašeho pracovního výkonu a to, že se s vámi vyplatí jednat, je silným a stálým prediktorem toho, jak vás hodnotí váš šéf.

Ačkoli jen málo organizací formálně zahrnuje hodnocení naší pověsti kolegy do formálního hodnocení našeho výkonu, bylo by logické tak učinit. Názory, které na nás mají naši kolegové, vytvářejí přesnější obraz o našem profesním já než názory našeho nadřízeného.

Bez ohledu na váš styl a osobnost vždy existují příležitosti, jak zlepšit své chování v práci. Zde je několik jednoduchých, vědecky podložených doporučení:

Více naslouchejte: Jak uvádí nedávný akademický přehled, čím více nasloucháte, tím více vám ostatní důvěřují a mají vás rádi. Více naslouchání také zvyšuje vaši efektivitu jako vedoucího pracovníka a míru, do jaké vás ostatní vnímají jako vedoucího pracovníka. Zlepšení vašich schopností naslouchat je také poměrně snadné: mlčte, věnujte pozornost tomu, co ostatní říkají, opakujte.

Chcete využít této příležitosti?

Učiňte ostatní lepšími: Nejlepší lídři jsou často skvělými kouči, totéž platí pro kolegy a zaměstnance. Pokud se budete snažit pochopit ostatní a uděláte, co můžete, abyste zlepšili jejich výkon a pomohli jim naplnit jejich potenciál, ocení vás a vy nakonec využijete své vlastní vůdčí schopnosti.

Vyhněte se povrchnímu nebo falešnému vcítění: Přestože vlídnost může být velmi účinná, musí být vnímána jako upřímná. Jinými slovy, ať už to myslíte vážně, nebo ne, ostatní vás musí považovat za „autentické“, jinak se vám to vymstí. Musíte předvést poctivý výkon. Jak uvádí Irwin Goffman ve své zásadní eseji na toto téma: „Pokud jste jednomu člověku složili poklonu nebo jste vůči němu použili nějaký výraz zvláštní zdvořilosti, neměli byste stejné chování projevit v jeho přítomnosti vůči žádné jiné osobě.“

Vyhněte se zbytečným hádkám: Možná to zní jako samozřejmost, ale hádky jsou hlavním zdrojem konfliktů na pracovišti a hlavním ničitelem efektivity týmu a týmové spolupráce. Obecně je snazší cítit se v právu než být milý, ale obojí nemusí být neslučitelné. Jak slavně poznamenal Dale Carnegie, „jediný způsob, jak vyhrát hádku, je vyhnout se jí“. Ačkoli zdravá míra konfliktů, stejně jako mírná míra dobře míněných, racionálních hádek, je užitečná, je vhodné vybírat si bitvy moudře.

Buďte tolerantnější: I když je empatie, tedy schopnost vidět věci z pohledu druhých lidí a skutečně se o ně zajímat, často spojována s laskavostí na pracovišti, rozhodně to nestačí. Vezměte v úvahu, že překryv mezi empatií a prosociálním chováním je jen asi 9% a že nemusíte mít k někomu citový vztah, abyste se k němu chovali dobře a projevovali racionální laskavost.

Současné iniciativy v oblasti rozmanitosti, inkluze a sounáležitosti to sice myslí dobře, když po nás chtějí, abychom ostatní nejen tolerovali, ale také přijímali a oslavovali, ale lidé nejsou na rozmanitost předurčeni. Právě proto je mnohem pravděpodobnější, že budeme soucítit s lidmi, kteří mají stejné pohlaví, věk, rasu a národnost. Nejlepší způsob, jak budovat inkluzivní kulturu, je chovat se k ostatním s respektem, zejména když jim nerozumíte nebo s nimi nesouhlasíte. Tento jednoduchý vzorec fungoval po tisíciletí: Možná nejsem schopen milovat svého souseda, ale naštěstí k němu mohu být milý a srdečný, a přesto na něj doma nadávat. Ze stejného důvodu neočekávám, že mě kolegové budou mít opravdu rádi, ale dokud se ke mně chovají slušně, měli by si na mě doma klidně stěžovat, zvlášť když se to nikdy nedozvím.

Výše uvedené faktory nejsou zdaleka proti-intuitivní, ale faktem je, že podle nich žije jen málo lidí, a právě proto jsou jednotlivé body tak účinné. Tlak v práci a v životě v kombinaci s duchem doby, který podporuje sebestředné, až narcistické myšlení, znamená, že příliš mnoho lidí zapomíná, jak důležité je chovat se dobře k ostatním, ačkoli si dokonale uvědomují, jak rádi se k nim ostatní chovají dobře.

Oscar Wilde kdysi poznamenal, že „někteří lidé přinášejí štěstí, kamkoli jdou, jiní, kdykoli jdou“. Rozdíl mezi těmito dvěma typy lidí se do značné míry odvíjí od psychologických vlastností, od emoční stability, EQ, dovedností pro lidi, příjemnosti až po obyčejné způsoby. Záleží také na kontextuálních faktorech, jako je organizační kultura, dynamika týmu a ostatní lidé – což je důvod, proč se stejný jedinec může v některých prostředích chovat příjemně, ale v jiných může být toxický.Bohužel nejsme vždy odměněni za to, že jsme milí. Jak uvádí Jeffrey Pfeffer ve své nedávné brilantní knize o moci, vřelost a laskavost jsou často interpretovány jako projev slabosti, zejména pokud jste ještě neprokázali své schopnosti. Aby toho nebylo málo, narcističtí a psychopatičtí jedinci se často dostávají na vrchol organizační hierarchie, někdy tak, že využívají poctivosti a čestnosti ostatních lidí a prosazují své vlastní zájmy na úkor systému, podobně jako paraziti.Zdroj: UnsplashA přesto z dlouhodobého hlediska naše pověst závisí na tom, jak se chováme k ostatním, zejména když nemáme žádné vnější důvody být milí. Dobré občanské chování v organizaci je klíčovou složkou vašeho pracovního výkonu a to, že se s vámi vyplatí jednat, je silným a stálým prediktorem toho, jak vás hodnotí váš šéf.Ačkoli jen málo organizací formálně zahrnuje hodnocení naší pověsti kolegy do formálního hodnocení našeho výkonu, bylo by logické tak učinit. Názory, které na nás mají naši kolegové, vytvářejí přesnější obraz o našem profesním já než názory našeho nadřízeného.Bez ohledu na váš styl a osobnost vždy existují příležitosti, jak zlepšit své chování v práci. Zde je několik jednoduchých, vědecky podložených doporučení:Více naslouchejte: Jak uvádí nedávný akademický přehled, čím více nasloucháte, tím více vám ostatní důvěřují a mají vás rádi. Více naslouchání také zvyšuje vaši efektivitu jako vedoucího pracovníka a míru, do jaké vás ostatní vnímají jako vedoucího pracovníka. Zlepšení vašich schopností naslouchat je také poměrně snadné: mlčte, věnujte pozornost tomu, co ostatní říkají, opakujte.Chcete využít této příležitosti?Učiňte ostatní lepšími: Nejlepší lídři jsou často skvělými kouči, totéž platí pro kolegy a zaměstnance. Pokud se budete snažit pochopit ostatní a uděláte, co můžete, abyste zlepšili jejich výkon a pomohli jim naplnit jejich potenciál, ocení vás a vy nakonec využijete své vlastní vůdčí schopnosti.Vyhněte se povrchnímu nebo falešnému vcítění: Přestože vlídnost může být velmi účinná, musí být vnímána jako upřímná. Jinými slovy, ať už to myslíte vážně, nebo ne, ostatní vás musí považovat za „autentické“, jinak se vám to vymstí. Musíte předvést poctivý výkon. Jak uvádí Irwin Goffman ve své zásadní eseji na toto téma: „Pokud jste jednomu člověku složili poklonu nebo jste vůči němu použili nějaký výraz zvláštní zdvořilosti, neměli byste stejné chování projevit v jeho přítomnosti vůči žádné jiné osobě.“Zdroj: Unsplash Vyhněte se zbytečným hádkám: Možná to zní jako samozřejmost, ale hádky jsou hlavním zdrojem konfliktů na pracovišti a hlavním ničitelem efektivity týmu a týmové spolupráce. Obecně je snazší cítit se v právu než být milý, ale obojí nemusí být neslučitelné. Jak slavně poznamenal Dale Carnegie, „jediný způsob, jak vyhrát hádku, je vyhnout se jí“. Ačkoli zdravá míra konfliktů, stejně jako mírná míra dobře míněných, racionálních hádek, je užitečná, je vhodné vybírat si bitvy moudře.Buďte tolerantnější: I když je empatie, tedy schopnost vidět věci z pohledu druhých lidí a skutečně se o ně zajímat, často spojována s laskavostí na pracovišti, rozhodně to nestačí. Vezměte v úvahu, že překryv mezi empatií a prosociálním chováním je jen asi 9% a že nemusíte mít k někomu citový vztah, abyste se k němu chovali dobře a projevovali racionální laskavost.Současné iniciativy v oblasti rozmanitosti, inkluze a sounáležitosti to sice myslí dobře, když po nás chtějí, abychom ostatní nejen tolerovali, ale také přijímali a oslavovali, ale lidé nejsou na rozmanitost předurčeni. Právě proto je mnohem pravděpodobnější, že budeme soucítit s lidmi, kteří mají stejné pohlaví, věk, rasu a národnost. Nejlepší způsob, jak budovat inkluzivní kulturu, je chovat se k ostatním s respektem, zejména když jim nerozumíte nebo s nimi nesouhlasíte. Tento jednoduchý vzorec fungoval po tisíciletí: Možná nejsem schopen milovat svého souseda, ale naštěstí k němu mohu být milý a srdečný, a přesto na něj doma nadávat. Ze stejného důvodu neočekávám, že mě kolegové budou mít opravdu rádi, ale dokud se ke mně chovají slušně, měli by si na mě doma klidně stěžovat, zvlášť když se to nikdy nedozvím.Výše uvedené faktory nejsou zdaleka proti-intuitivní, ale faktem je, že podle nich žije jen málo lidí, a právě proto jsou jednotlivé body tak účinné. Tlak v práci a v životě v kombinaci s duchem doby, který podporuje sebestředné, až narcistické myšlení, znamená, že příliš mnoho lidí zapomíná, jak důležité je chovat se dobře k ostatním, ačkoli si dokonale uvědomují, jak rádi se k nim ostatní chovají dobře.