Zbraně pro Rusko, protivládní protesty a jaderná dohoda: Co čeká Írán v roce 2023?

To, co zemi a její zahraniční aktivity čekají, bude mít významné důsledky nejen pro miliony Íránců, ale také pro Ukrajinu, Rusko, velkou část Blízkého východu a zahraniční politiku západních vlád.

Bidenova administrativa přešla od podpory jednání o obnovení íránské jaderné dohody k uvalení dalších sankcí na Teherán a jeho odsouzení za poskytování smrtících zbraní a výcviku ruským jednotkám bojujícím na Ukrajině. Íránské ministerstvo zahraničí popírá, že by vědělo o dodávkách íránských zbraní do Ruska, a to navzdory důkazům o bezpilotních letounech íránské výroby, které pustoší ukrajinská města.

V zemi s 85 miliony obyvatel navíc probíhá protestní hnutí, které je označováno za největší výzvu vládě islámské republiky za poslední desetiletí. Mezitím se její ekonomika řítí do spirály a v současné době obohacuje uran na nejvyšší úroveň v historii – což znamená, že Írán nikdy nebyl blíže k dosažení schopnosti vyrobit jadernou bombu.

„Rok 2023 bude pro Írán klíčový,“ řekl televizi CNBC Ali Vaez, ředitel íránského projektu v neziskové organizaci Crisis Group. „Ekonomika má větší problémy než kdy jindy, společnost je nespokojenější než kdy jindy a země je izolovanější než kdy jindy.“

„Islámská republika je tam, kde byl Sovětský svaz na začátku, nikoli na konci 80. let,“ řekl Vaez. „Je to režim, který ideologicky zkrachoval, je ekonomicky rozbitý a politicky paralyzovaný.“

„Nicméně,“ dodal, „stále má vůli bojovat.“

Chcete využít této příležitosti?

Jaderná dohoda: příliš daleko?

aerial view of city buildings during daytime — Zdroj: Unsplash

Již v roce 2021 řekl šéf jaderného dozoru OSN Rafael Grossi novinářům, že „pouze země vyrábějící bomby“ obohacují uran na íránské úrovni 60 % – to je jen jeden technický krok od stupně čistoty pro zbraně, který je 90 %.

Podle íránské jaderné dohody z roku 2015 – na níž se podílely USA a další mocnosti a která zrušila hospodářské sankce vůči Íránu výměnou za omezení jeho jaderného programu – bylo íránské obohacování uranu omezeno na 3,67 %, což je dostatečné pro civilní jaderný program.

„Vyhlídky na oživení JCPOA jsou pro rok 2023 nejasné,“ uvedl Henry Rome, vedoucí pracovník washingtonského Institutu pro blízkovýchodní politiku, a odkázal na dohodu pod její oficiální zkratkou, která znamená Joint Comprehensive Plan of Action (Společný komplexní akční plán).

Místo toho, aby ji Írán v reakci na zjevnou podporu Ruska a brutální zásahy proti demonstrantům úplně zrušil, „bude pravděpodobně ještě nějakou dobu pokračovat přístup ‚prodloužit a předstírat‘ k jaderné dohodě,“ dodal Rome. Jednání jsou od září na mrtvém bodě.

Trumpova administrativa v roce 2018 stáhla USA z dohody a znovu uvalila na Írán přísné sankce, které poškodily jeho ekonomiku a zároveň podnítily jeho vládu k urychlení vývoje jaderných zbraní. A vyhlídky Bidenovy administrativy na oživení dohody se rychle zmenšují.

Navíc se krátí čas na to, aby se vůbec něco podařilo zachránit – klíčová jaderná omezení v dohodě vyprší koncem roku 2023, kdy začnou platit „ustanovení o vypršení platnosti“.

„Vlastní JCPOA bude v roce 2023 stále více zastarávat,“ řekl Ryan Bohl, vedoucí analytik pro Blízký východ a severní Afriku ve společnosti Rane. A dodal, že „Evropa ani Spojené státy nechtějí nabídnout úlevu od sankcí režimu, který aktivně potlačuje protesty“.

Vyjednavači možná budou muset začít od nuly a západní signatáři dohody budou pravděpodobně chtít nejprve vidět řešení protestního hnutí, tvrdí někteří analytici.

Západ mezitím vyhlašuje nové sankce, zatímco Írán stále pokračuje ve svém jaderném vývoji, čímž se mezi oběma stranami vytváří stále větší propast.

Co bude dál s íránským protestním hnutím?

Celostátní protesty, které začaly v polovině září a rychle se rozšířily do desítek měst po celém Íránu, vyvolala smrt 22leté Mahsy Aminiové, kurdské Íránky, která zemřela ve vazbě poté, co byla zatčena za údajné porušení přísných íránských pravidel o nošení šátků. Nepokoje přerostly v rozsáhlé hnutí požadující odstranění Islámské republiky, íránské tvrdé teokratické vlády.

Po téměř čtyřech měsících a kampani krvavých zásahů a poprav ze strany státu však otázka zůstává: Jak dlouho budou protesty trvat?

„Čtyři síly, které je třeba v roce 2023 sledovat v souvislosti s íránskými protesty, jsou ulice, stávky, sankce a bezpečnostní síly,“ řekl Behnam Ben Taleblu, vedoucí pracovník Nadace na obranu demokracií. Očekává, že v roce 2023 budou trvat protesty proti Islámské republice, přestože vláda má drtivou převahu, pokud jde o použití síly.

„Režim si ponechává všechny nástroje represe a bude je stále více používat,“ řekl, ale dodal, že požadavky Íránců na politickou změnu nevyhnutelně znamenají větší domácí nestabilitu.

Většina íránských analytiků oslovených televizí CNBC očekává, že demonstrace budou v nějaké podobě pokračovat, ale předpovědi ohledně jejich intenzity a účinnosti se liší.

Ačkoli protesty mohou ještě nabrat nečekané obrátky, „demonstranti zatím nezískali značnou a trvalou podporu v klíčových hospodářských sektorech ani nepřilákali zběhy z bezpečnostních služeb,“ poznamenal Rome.

Podle Ryana Bohla z agentury Rane je nejpravděpodobnějším výsledkem, že protesty „budou nakonec potlačeny a rozptýleny“. Druhým výsledkem podle něj je, že se hnutí institucionalizuje, promění se v životaschopné opoziční hnutí a bude schopno vymoci si od režimu ústupky.

Třetím a „nejméně pravděpodobným“ – ale stále ne nemožným – výsledkem v příštím roce je, že „protestní hnutí se vystupňuje a zahrnuje další části íránské společnosti a způsobuje rozkoly uvnitř režimu, které by mohly skutečně ohrozit jeho přežití“, řekl Bohl.

Zbraně pro Rusko

Poslední konflikt mezi Íránem a Západem přišel uprostřed rusko-ukrajinské války v podobě smrtících íránských dronů, které ruské síly použily k útoku na Ukrajinu.

To již vyvolalo další sankce USA a EU vůči Íránu – to však pravděpodobně nezastaví rostoucí spolupráci mezi oběma stále izolovanějšími zeměmi.

„Írán si nemůže dovolit znepřátelit si Rusko,“ řekl Vaez z Crisis Group. „Západ bude muset být kreativní při hledání způsobu“, jak zpomalit a omezit druhy zbraní, které může předat Rusku, řekl – něco, co již probíhá, protože Bidenova administrativa údajně pracuje na tom, aby Íránu přiškrtila přístup k zahraničním komponentům pro zbraně.

Přesto se zdá být pravděpodobné, že „kromě hlubších obchodních vazeb, které by vytvořily „obchodní síť odolnou vůči sankcím“, dojde k rozšíření bezpilotních letounů a raket a k technické spolupráci ve vojenských záležitostech,“ uvedl Bohl.

To bude mít diplomatické náklady, které je Teherán podle všeho ochoten přečkat, ačkoli není jasné, co za to dostane – hotovost, zbraně, technologie nebo jejich kombinaci.

Ať tak či onak, „Írán bude v roce 2023 pravděpodobně pokračovat v tvrdé hře,“ řekl Ben Taleblu a dodal: „Plně očekávám, že Rusko a Írán budou v roce 2023 pokračovat v utužování bezpečnostních, politických a ekonomických vazeb.“

„Politická elita, která je stále tolerantnější k riziku, se může cítit nezastavitelná v zahraničí, zatímco doma čelí výzvám,“ dodal. „Pokud by Írán rozšířil balistické rakety, a to nejen bezpilotní letouny, do Ruska pro použití na Ukrajině, představovalo by to další důkaz tohoto vnímání.“

Rok, který, jak někteří doufali, přinese oživení íránské jaderné dohody a úspěšnou diplomacii se Západem, místo toho přinesl posílení vazeb Íránu s Ruskem a násilné potlačení lidového protestního hnutí vedeného ženami. To, co zemi a její zahraniční aktivity čekají, bude mít významné důsledky nejen pro miliony Íránců, ale také pro Ukrajinu, Rusko, velkou část Blízkého východu a zahraniční politiku západních vlád. Bidenova administrativa přešla od podpory jednání o obnovení íránské jaderné dohody k uvalení dalších sankcí na Teherán a jeho odsouzení za poskytování smrtících zbraní a výcviku ruským jednotkám bojujícím na Ukrajině. Íránské ministerstvo zahraničí popírá, že by vědělo o dodávkách íránských zbraní do Ruska, a to navzdory důkazům o bezpilotních letounech íránské výroby, které pustoší ukrajinská města. V zemi s 85 miliony obyvatel navíc probíhá protestní hnutí, které je označováno za největší výzvu vládě islámské republiky za poslední desetiletí. Mezitím se její ekonomika řítí do spirály a v současné době obohacuje uran na nejvyšší úroveň v historii - což znamená, že Írán nikdy nebyl blíže k dosažení schopnosti vyrobit jadernou bombu. "Rok 2023 bude pro Írán klíčový," řekl televizi CNBC Ali Vaez, ředitel íránského projektu v neziskové organizaci Crisis Group. "Ekonomika má větší problémy než kdy jindy, společnost je nespokojenější než kdy jindy a země je izolovanější než kdy jindy." "Islámská republika je tam, kde byl Sovětský svaz na začátku, nikoli na konci 80. let," řekl Vaez. "Je to režim, který ideologicky zkrachoval, je ekonomicky rozbitý a politicky paralyzovaný." "Nicméně," dodal, "stále má vůli bojovat." Jaderná dohoda: příliš daleko? Zdroj: Unsplash Již v roce 2021 řekl šéf jaderného dozoru OSN Rafael Grossi novinářům, že "pouze země vyrábějící bomby" obohacují uran na íránské úrovni 60 % - to je jen jeden technický krok od stupně čistoty pro zbraně, který je 90 %. Podle íránské jaderné dohody z roku 2015 - na níž se podílely USA a další mocnosti a která zrušila hospodářské sankce vůči Íránu výměnou za omezení jeho jaderného programu - bylo íránské obohacování uranu omezeno na 3,67 %, což je dostatečné pro civilní jaderný program. "Vyhlídky na oživení JCPOA jsou pro rok 2023 nejasné," uvedl Henry Rome, vedoucí pracovník washingtonského Institutu pro blízkovýchodní politiku, a odkázal na dohodu pod její oficiální zkratkou, která znamená Joint Comprehensive Plan of Action (Společný komplexní akční plán). Místo toho, aby ji Írán v reakci na zjevnou podporu Ruska a brutální zásahy proti demonstrantům úplně zrušil, "bude pravděpodobně ještě nějakou dobu pokračovat přístup 'prodloužit a předstírat' k jaderné dohodě," dodal Rome. Jednání jsou od září na mrtvém bodě. Trumpova administrativa v roce 2018 stáhla USA z dohody a znovu uvalila na Írán přísné sankce, které poškodily jeho ekonomiku a zároveň podnítily jeho vládu k urychlení vývoje jaderných zbraní. A vyhlídky Bidenovy administrativy na oživení dohody se rychle zmenšují. Navíc se krátí čas na to, aby se vůbec něco podařilo zachránit - klíčová jaderná omezení v dohodě vyprší koncem roku 2023, kdy začnou platit "ustanovení o vypršení platnosti". "Vlastní JCPOA bude v roce 2023 stále více zastarávat," řekl Ryan Bohl, vedoucí analytik pro Blízký východ a severní Afriku ve společnosti Rane. A dodal, že "Evropa ani Spojené státy nechtějí nabídnout úlevu od sankcí režimu, který aktivně potlačuje protesty". Vyjednavači možná budou muset začít od nuly a západní signatáři dohody budou pravděpodobně chtít nejprve vidět řešení protestního hnutí, tvrdí někteří analytici. Západ mezitím vyhlašuje nové sankce, zatímco Írán stále pokračuje ve svém jaderném vývoji, čímž se mezi oběma stranami vytváří stále větší propast. Co bude dál s íránským protestním hnutím? Zdroj: Getty Images Celostátní protesty, které začaly v polovině září a rychle se rozšířily do desítek měst po celém Íránu, vyvolala smrt 22leté Mahsy Aminiové, kurdské Íránky, která zemřela ve vazbě poté, co byla zatčena za údajné porušení přísných íránských pravidel o nošení šátků. Nepokoje přerostly v rozsáhlé hnutí požadující odstranění Islámské republiky, íránské tvrdé teokratické vlády. Po téměř čtyřech měsících a kampani krvavých zásahů a poprav ze strany státu však otázka zůstává: Jak dlouho budou protesty trvat? "Čtyři síly, které je třeba v roce 2023 sledovat v souvislosti s íránskými protesty, jsou ulice, stávky, sankce a bezpečnostní síly," řekl Behnam Ben Taleblu, vedoucí pracovník Nadace na obranu demokracií. Očekává, že v roce 2023 budou trvat protesty proti Islámské republice, přestože vláda má drtivou převahu, pokud jde o použití síly. "Režim si ponechává všechny nástroje represe a bude je stále více používat," řekl, ale dodal, že požadavky Íránců na politickou změnu nevyhnutelně znamenají větší domácí nestabilitu. Většina íránských analytiků oslovených televizí CNBC očekává, že demonstrace budou v nějaké podobě pokračovat, ale předpovědi ohledně jejich intenzity a účinnosti se liší. Ačkoli protesty mohou ještě nabrat nečekané obrátky, "demonstranti zatím nezískali značnou a trvalou podporu v klíčových hospodářských sektorech ani nepřilákali zběhy z bezpečnostních služeb," poznamenal Rome. Podle Ryana Bohla z agentury Rane je nejpravděpodobnějším výsledkem, že protesty "budou nakonec potlačeny a rozptýleny". Druhým výsledkem podle něj je, že se hnutí institucionalizuje, promění se v životaschopné opoziční hnutí a bude schopno vymoci si od režimu ústupky. Třetím a "nejméně pravděpodobným" - ale stále ne nemožným - výsledkem v příštím roce je, že "protestní hnutí se vystupňuje a zahrnuje další části íránské společnosti a způsobuje rozkoly uvnitř režimu, které by mohly skutečně ohrozit jeho přežití", řekl Bohl. Zbraně pro Rusko Zdroj: Getty Images Poslední konflikt mezi Íránem a Západem přišel uprostřed rusko-ukrajinské války v podobě smrtících íránských dronů, které ruské síly použily k útoku na Ukrajinu. To již vyvolalo další sankce USA a EU vůči Íránu - to však pravděpodobně nezastaví rostoucí spolupráci mezi oběma stále izolovanějšími zeměmi. "Írán si nemůže dovolit znepřátelit si Rusko," řekl Vaez z Crisis Group. "Západ bude muset být kreativní při hledání způsobu", jak zpomalit a omezit druhy zbraní, které může předat Rusku, řekl - něco, co již probíhá, protože Bidenova administrativa údajně pracuje na tom, aby Íránu přiškrtila přístup k zahraničním komponentům pro zbraně. Přesto se zdá být pravděpodobné, že "kromě hlubších obchodních vazeb, které by vytvořily "obchodní síť odolnou vůči sankcím", dojde k rozšíření bezpilotních letounů a raket a k technické spolupráci ve vojenských záležitostech," uvedl Bohl. To bude mít diplomatické náklady, které je Teherán podle všeho ochoten přečkat, ačkoli není jasné, co za to dostane - hotovost, zbraně, technologie nebo jejich kombinaci. Ať tak či onak, "Írán bude v roce 2023 pravděpodobně pokračovat v tvrdé hře," řekl Ben Taleblu a dodal: "Plně očekávám, že Rusko a Írán budou v roce 2023 pokračovat v utužování bezpečnostních, politických a ekonomických vazeb." "Politická elita, která je stále tolerantnější k riziku, se může cítit nezastavitelná v zahraničí, zatímco doma čelí výzvám," dodal. "Pokud by Írán rozšířil balistické rakety, a to nejen bezpilotní letouny, do Ruska pro použití na Ukrajině, představovalo by to další důkaz tohoto vnímání."