Přijmou vás a jste nadšení. Věci jsou nové a příležitosti zdánlivě nekonečné. Ponoříte se do práce a řešíte, co bude dál, a přitom se nadšeně setkáváte s kolegy a vyšším vedením. Váš stůl je plný uvítacích košů a kávy a vaše schránka je plná milých zpráv na přivítanou.
Kéž by výběrové řízení poskytovalo reálný obraz toho, jak to na pracovišti skutečně vypadá. Pokud jste na tom stejně jako Petr, ocitli jste se v situaci, kdy tuto fázi „líbánek“ v organizaci přerušily zdánlivě drobné události, které upoutaly vaši pozornost – ať už šlo o odvolání jiného vedoucího pracovníka, zařazení do řetězce e-mailů, v němž se objevují agresivní výrazy, nebo o pozorování známek extrémního vyhoření u kolegů. Pocit, že dané pracovní místo je „to pravé“, může být umlčen podmínkami, které nebyly zřejmé v průběhu přijímacího procesu.
Tyto drobné příznaky – tzv. varovné signály – se mohou časem stupňovat a nakonec pracovníky odradit. Otázka spočívá v tom, kde je třeba stanovit hranici. Jak přesně zjistit, kdy od příležitosti odstoupit, než se dostanete příliš hluboko?
Zde jsou tři varovné signály, které je třeba rozpoznat a vyhnout se jim, abyste se nedostali do situace, která není v souladu s vaším profesním (a osobním) posláním, hodnotami nebo cíli.
NECÍTÍTE SE CENĚNI
Zdroj: Getty Images
Necítit se oceňován je vážným varovným signálem. Tento pocit se může dostavit za nejrůznějších okolností, ale často se cítíme oceněni, když jsme vyslyšeni.
Před lety, dávno předtím, než se digitální nomádi stali průmyslovým standardem, pracoval Petr pro společnost XY. Petr se potřeboval přesunout na chalupu a několik týdnů pracovat z domova, aby mohl být s rodinou. Reakce personálního oddělení: „Pokud jste v situaci, kdy nemůžete být u svého stolu, doporučujeme vzít si volno. Nemůžeme vám umožnit pracovat na dálku.“
Pro Petra to zpochybnilo rozhodování jako člena vyššího vedení, jako člověka, který ví a dokáže zvládnout, co má sám na talíři, a jako člověka. Jak je možné, že tato společnost slepě není ochotna změnit své názory na práci na dálku kvůli této okolnosti? Copak nevěří, že by Petr pracoval? Jak mohou být tak nepružní?
Tím, že dali pocit, že Peterovi nedůvěřují a nerozumí mu, pak věděl, že musí jít dál.
Aby se člověk cítil ceněný, musí být vyslyšen, musí mu důvěřovat a musí s ním jednat s respektem. Zběsilé e-maily mimo pracovní dobu, zbytečné kontroly, mikromanagement, nerealistické termíny a očekávání, naprosté ignorování rovnováhy mezi pracovním a osobním životem – a v tomto případě naprosté ignorování jedinečných osobních potřeb – to jsou hlavní varovné signály, které se mohou časem stupňovat a vést zaměstnance k odchodu.
Jako koníček byl sportovec – amatérský boxer. Mimo práci trávil hodně času v posilovně a věděl, jaké to je být unavený. Při tréninku na zápas do toho dával celou svou fyzickou podstatu. Vstávaní v pět hodin ráno, abyste šest dní v týdnu intenzivně trénovali vedle typické práce od devíti do pěti, si jistě vybírá svou daň. Petr však z vlastní zkušenosti ví, že psychický stres může být stejně silný, stejně jako vyčerpávající práce.
V jeho životě bylo období, kdy se probouzel vyčerpaný a nesl toto těžké břemeno na svých bedrech po celý den. Přemýšlel o stravě, spánku a fyzickém výkonu, aby zjistil, odkud toto vyčerpání pramení. Teprve když se na situaci podíval blíže (s pomocí terapie a meditace), poznal, že vyčerpání je důsledkem neustálého tlaku a nedostatku hranic, které zažíval v práci. Hrozilo mu naprosté a totální vyhoření.
Ať už jste rodič, který kromě práce vyvažuje i rodinu, nebo svobodný člověk, který se jen snaží udržet vše pohromadě, když začnete pociťovat extrémní vyčerpání, je na čase udělat krok zpět a zhodnotit, odkud pramení. Pokud váš zaměstnavatel nepodporuje „volno“ a nerespektuje váš osobní život a hranice, může to vést k vyhoření. Nikdo se nechce ocitnout v situaci, kdy je příliš unavený na to, aby se cítil inspirovaný, a příliš zaseknutý na to, aby mohl udělat změnu. Sledujte fyzické signály, které vám říká vaše tělo, a naslouchejte jim.
NEUČÍTE SE NIC NOVÉHO
Zdroj: Getty Images
V jedné fázi jeho kariéry zůstal v toxické agentuře dost dlouho na to, aby si uvědomil, že dosáhl bodu, kdy se již neučil novým dovednostem. Ve skutečnosti se učil, co nedělat – což je stále cenné, ale rozhodně ne to, co hledal, když se snažil být nejlepším ze sebe.
Skutečnost je taková, že v dnešní moderní době musí mít práce smysl – musí ve vás tak či onak vzbuzovat radost, a ta často pramení z učení se novým dovednostem a objevování nových témat, která vás vzrušují. Když se ocitnete v pozici, kdy tyto body zájmu obrazně řečeno leží na poličce a sbírá se na ně prach, je čas z ní vystoupit.
Pokud se neučíte, máte zpoždění s něčím novým.
Všichni jsme to zažili. Přijmou vás a jste nadšení. Věci jsou nové a příležitosti zdánlivě nekonečné. Ponoříte se do práce a řešíte, co bude dál, a přitom se nadšeně setkáváte s kolegy a vyšším vedením. Váš stůl je plný uvítacích košů a kávy a vaše schránka je plná milých zpráv na přivítanou.
Kéž by výběrové řízení poskytovalo reálný obraz toho, jak to na pracovišti skutečně vypadá. Pokud jste na tom stejně jako Petr, ocitli jste se v situaci, kdy tuto fázi "líbánek" v organizaci přerušily zdánlivě drobné události, které upoutaly vaši pozornost - ať už šlo o odvolání jiného vedoucího pracovníka, zařazení do řetězce e-mailů, v němž se objevují agresivní výrazy, nebo o pozorování známek extrémního vyhoření u kolegů. Pocit, že dané pracovní místo je "to pravé", může být umlčen podmínkami, které nebyly zřejmé v průběhu přijímacího procesu.
Tyto drobné příznaky - tzv. varovné signály - se mohou časem stupňovat a nakonec pracovníky odradit. Otázka spočívá v tom, kde je třeba stanovit hranici. Jak přesně zjistit, kdy od příležitosti odstoupit, než se dostanete příliš hluboko?
Zde jsou tři varovné signály, které je třeba rozpoznat a vyhnout se jim, abyste se nedostali do situace, která není v souladu s vaším profesním (a osobním) posláním, hodnotami nebo cíli.
NECÍTÍTE SE CENĚNI
Zdroj: Getty Images
Necítit se oceňován je vážným varovným signálem. Tento pocit se může dostavit za nejrůznějších okolností, ale často se cítíme oceněni, když jsme vyslyšeni.
Před lety, dávno předtím, než se digitální nomádi stali průmyslovým standardem, pracoval Petr pro společnost XY. Petr se potřeboval přesunout na chalupu a několik týdnů pracovat z domova, aby mohl být s rodinou. Reakce personálního oddělení: "Pokud jste v situaci, kdy nemůžete být u svého stolu, doporučujeme vzít si volno. Nemůžeme vám umožnit pracovat na dálku."
Pro Petra to zpochybnilo rozhodování jako člena vyššího vedení, jako člověka, který ví a dokáže zvládnout, co má sám na talíři, a jako člověka. Jak je možné, že tato společnost slepě není ochotna změnit své názory na práci na dálku kvůli této okolnosti? Copak nevěří, že by Petr pracoval? Jak mohou být tak nepružní?
Tím, že dali pocit, že Peterovi nedůvěřují a nerozumí mu, pak věděl, že musí jít dál.
Aby se člověk cítil ceněný, musí být vyslyšen, musí mu důvěřovat a musí s ním jednat s respektem. Zběsilé e-maily mimo pracovní dobu, zbytečné kontroly, mikromanagement, nerealistické termíny a očekávání, naprosté ignorování rovnováhy mezi pracovním a osobním životem - a v tomto případě naprosté ignorování jedinečných osobních potřeb - to jsou hlavní varovné signály, které se mohou časem stupňovat a vést zaměstnance k odchodu.
JSTE UNAVENÍ . . . VŽDY
Zdroj: Getty Images
Jako koníček byl sportovec - amatérský boxer. Mimo práci trávil hodně času v posilovně a věděl, jaké to je být unavený. Při tréninku na zápas do toho dával celou svou fyzickou podstatu. Vstávaní v pět hodin ráno, abyste šest dní v týdnu intenzivně trénovali vedle typické práce od devíti do pěti, si jistě vybírá svou daň. Petr však z vlastní zkušenosti ví, že psychický stres může být stejně silný, stejně jako vyčerpávající práce.
V jeho životě bylo období, kdy se probouzel vyčerpaný a nesl toto těžké břemeno na svých bedrech po celý den. Přemýšlel o stravě, spánku a fyzickém výkonu, aby zjistil, odkud toto vyčerpání pramení. Teprve když se na situaci podíval blíže (s pomocí terapie a meditace), poznal, že vyčerpání je důsledkem neustálého tlaku a nedostatku hranic, které zažíval v práci. Hrozilo mu naprosté a totální vyhoření.
Ať už jste rodič, který kromě práce vyvažuje i rodinu, nebo svobodný člověk, který se jen snaží udržet vše pohromadě, když začnete pociťovat extrémní vyčerpání, je na čase udělat krok zpět a zhodnotit, odkud pramení. Pokud váš zaměstnavatel nepodporuje "volno" a nerespektuje váš osobní život a hranice, může to vést k vyhoření. Nikdo se nechce ocitnout v situaci, kdy je příliš unavený na to, aby se cítil inspirovaný, a příliš zaseknutý na to, aby mohl udělat změnu. Sledujte fyzické signály, které vám říká vaše tělo, a naslouchejte jim.
NEUČÍTE SE NIC NOVÉHO
Zdroj: Getty Images
V jedné fázi jeho kariéry zůstal v toxické agentuře dost dlouho na to, aby si uvědomil, že dosáhl bodu, kdy se již neučil novým dovednostem. Ve skutečnosti se učil, co nedělat - což je stále cenné, ale rozhodně ne to, co hledal, když se snažil být nejlepším ze sebe.
Skutečnost je taková, že v dnešní moderní době musí mít práce smysl - musí ve vás tak či onak vzbuzovat radost, a ta často pramení z učení se novým dovednostem a objevování nových témat, která vás vzrušují. Když se ocitnete v pozici, kdy tyto body zájmu obrazně řečeno leží na poličce a sbírá se na ně prach, je čas z ní vystoupit.
Pokud se neučíte, máte zpoždění s něčím novým.
