Proč se Francouzi zlobí kvůli plánu odchodu do důchodu v 64 letech?

Pětačtyřicetiletý lídr, který byl v roce 2022 zvolen na druhé pětileté funkční období, se snaží smazat deficit systému a podpořit ekonomiku zvýšením minimálního věku pro nárok na důchod. A stejně jako jeho předchůdci musí čelit odborům, které jsou odhodlány změny zmařit pomocí stávek a masových protestů.

Proč chce Macron změnit důchodový systém?

Francouzský důchodový systém není nijak složitý: z odvodů zaměstnanců a zaměstnavatelů se vyplácejí důchody důchodců. Problémem je, že Francouzi tráví méně času v práci a více času v důchodu než většina jejich evropských vrstevníků, což vede k nedostatku finančních prostředků, který zvyšuje veřejný dluh. A stárnutí populace tento problém ještě zhoršuje. Podle poradní rady pro důchody by se bez reformy mohl schodek státního důchodového systému v příštím desetiletí vyšplhat až na 0,8 % ročního výkonu ekonomiky. To je závazek, který si vláda nemůže dovolit v zemi, která má již nyní jeden z nejvyšších veřejných dluhů v Evropě.

Jaký je plán vlády?

Francouzský minimální věk odchodu do důchodu 62 let je jedním z nejnižších v Evropě. Francouzky stráví v důchodu v průměru 26,7 roku a muži 22,2 roku, zatímco v Německu je to 21,4 roku a 18,4 roku. Zvýšení minimálního věku na 64 let a prodloužení minimální doby placení příspěvků pro přístup k plnému důchodu podle vlády odstraní deficit systému do roku 2030. Tím by se snížil tlak na veřejné finance, což by vládě umožnilo více investovat do digitálních technologií, financovat přechod na nízkouhlíkové hospodářství a podpořit zaměstnanost a růst. Zvýšení minimálního věku odchodu do důchodu by také mohlo zlepšit nízkou míru zaměstnanosti starších pracovníků, jak se to podařilo při předchozích revizích důchodového systému. Z politického hlediska nemá Macron co ztratit, protože se nemůže ucházet o třetí funkční období. A je odhodlán zpečetit svůj odkaz reformátora podporujícího podnikání a získat vítězství pro své centristické hnutí proti populistům zprava i zleva.

Proč se odbory staví proti plánu?

Odborové organizace tvrdí, že změna věkové hranice nespravedlivě postihne osoby s nízkou kvalifikací a nejméně majetné, které začaly pracovat dříve. Dokonce i jeden z umírněnějších francouzských odborových svazů, CFDT, vystoupil proti plánu a spojil se s radikálnějšími organizacemi, aby zorganizoval opakované stávky a protesty s cílem opatření zhatit. Podle odborů existují lepší způsoby, jak zvýšit zaměstnanost starších pracovníků a obnovit rovnováhu systému, včetně zvýšení daní – což Macron vyloučil. Vláda nabídla výjimky, aby někteří pracovníci mohli odejít do důchodu i v 62 letech, a slib, že zvýší minimální důchod pro ty nejméně majetné. To však odbory neuspokojilo.

Jak mohou protesty ovlivnit ekonomiku?

Když Macron naposledy v roce 2019 prosazoval zásadní změnu důchodů, vyvolalo to jedny z nejdelších stávek v historii Francie. Tyto stávky se přidaly k protestům „Gilets Jaunes“ (Žlutých vest) proti jeho návrhu na zvýšení daní z pohonných hmot, které zablokovaly silnice a sklady pohonných hmot a vedly k jedněm z nejhorších nepokojů ve Francii od studentských protestů v květnu 1968. Současná situace je sotva lepší, protože podniky a domácnosti se potýkají s největší inflací od 80. let a hospodářský růst se blíží nule. Zkušenosti z minulosti však mohou Macronovi dodat sebedůvěru, aby se odborům postavil. Nepokoje v roce 2019 růst příliš neoslabily a byla to epidemie koronaviru, nikoli protesty, která ho přiměla pozastavit důchodové reformy. Dlouhotrvající stávky již v roce 1995 proti změnám v důchodech a sociálním zabezpečení ubíraly podle národní statistické agentury Insee pouze 0,2 procentního bodu z jednoho čtvrtletí růstu.

Podaří se Macronovi prosadit svůj plán v parlamentu?

Národní shromáždění začalo o opatřeních jednat v únoru. Ačkoli Macron v parlamentních volbách v roce 2022 ztratil absolutní většinu, konzervativní strana Republikáni uvedla, že by mohla za určitých podmínek důchodový zákon podpořit, což by mu zajistilo dostatečně velkou většinu v dolní komoře. Pokud by se mu to nepodařilo, mohl by ještě využít kontroverzní článek ústavy, který umožňuje přijímat zákony bez hlasování. Tím by však mohl ještě více rozzlobit své odpůrce a ministři prohlásili, že se takové provokaci chtějí vyhnout.

Mohl by Macron přesto ustoupit?

Nedávná historie naznačuje, že k tomu, aby Macronovy plány ztroskotaly, bude zapotřebí víc než jen nepřátelské odbory. Jeho socialistický předchůdce Francois Hollande provedl v roce 2014 změny důchodového systému navzdory odporu odborů. Před ním Nicolas Sarkozy po měsících protestů, do nichž se zapojily miliony lidí, prosadil plán na zvýšení minimálního věku odchodu do důchodu z 60 na 62 let. To, zda Macron učiní obrat, může záviset na tom, zda odbory dokážou pro svou věc získat širší vrstvy obyvatelstva. Průzkumy veřejného mínění z konce ledna ukázaly, že prezident možná prohrává bitvu o veřejné mínění, neboť stále více lidí považuje změny za zbytečné, nespravedlivé a neefektivní.

Je to jen francouzský problém?

Sotva. Podle Světové zdravotnické organizace se očekává, že se světová populace lidí ve věku 60 let a více do roku 2050 zdvojnásobí, zatímco porodnost dlouhodobě klesá. Finanční zátěž je výzvou pro systémy podpory ve stáří a mnohé země stojí před těžkou volbou, zda zvýšit věk odchodu do důchodu, snížit dávky nebo zvýšit daně. Podle odhadů poradenské společnosti Group of 30 bude do roku 2050 chybět na důchody přibližně 23 % světové produkce. Jedním z klíčových ukazatelů je míra závislosti na stáří – počet starších lidí v porovnání s populací v produktivním věku. Podle prognóz OSN bude v Evropě a Severní Americe tento poměr do roku 2050 činit přibližně 50 na 100 osob, což je nárůst z 30 na 100 osob v roce 2019. Stručně řečeno, jsme na trajektorii směrem k menšímu podílu lidí platících daně a vyššímu podílu lidí pobírajících důchody. Do roku 2035 nebude základní americký systém známý jako sociální zabezpečení schopen pokrýt platby, což si podle jeho správců vynutí snížení dávek o 20 %.