Programové prohlášení vznikající vlády složené z hnutí ANO, SPD a Motoristů slibuje rozsáhlé změny – od levnějších energií po spravedlivé důchody. Analytici se však shodují, že náklady těchto opatření výrazně převyšují dostupné zdroje. Pokud by byl program naplněn, znamenal by růst deficitu státního rozpočtu o desítky miliard korun v krátkodobém horizontu a o stovky miliard v dlouhodobém. Nákladné sliby bez odpovídajících příjmů Vládní prohlášení zahrnuje kombinaci masivního růstu výdajů a snižování daní, což představuje dvojí tlak na veřejné finance. Na straně výdajů kabinet slibuje vyšší platy, větší dotace na bydlení a energie či větší podporu důchodcům. Na straně příjmů chce vrátit daňový systém do stavu před poslední konsolidací a snížit daně z příjmů právnických osob. <!-- DIP popup--> Problém je v tom, že vláda zároveň tvrdí, že schodky rozpočtu nepřekročí tři procenta HDP a výhledově mají směřovat k vyrovnanému rozpočtu. Tento rozpor mezi sliby a realitou hodnotí ekonomové jako zásadní slabinu programu. Pokud by vláda skutečně zvýšila výdaje a současně snížila příjmy, nutně by to vedlo k růstu deficitu. Vláda sice plánuje částečně zvýšit příjmy prostřednictvím vyššího výběru z elektronické evidence tržeb a omezením šedé ekonomiky, avšak tyto kroky nepokryjí objem plánovaných výdajů. Očekávané příjmy se pohybují v řádu vyšších desítek miliard korun, zatímco dodatečné výdaje mohou dosahovat i několika stovek miliard ročně. Riziko inflace a rozpočtové nestability Ekonomové varují, že plnění takto rozsáhlého programu by mohlo znovu oživit inflační tlaky. Pokud se zvýší vládní výdaje a zároveň sníží daňové zatížení, dojde ke zvýšení poptávky v ekonomice. To může krátkodobě podpořit růst, ale zároveň posílí tlak na růst cen. Z pohledu fiskální politiky by šlo o uvolnění rozpočtové disciplíny – tedy návrat k modelu, kdy hospodářský růst je podporován na úkor vyššího zadlužení. Krátkodobý efekt může být pro občany pozitivní – například díky vyšším příjmům a dotacím. Dlouhodobě by to však znamenalo růst nákladů na obsluhu státního dluhu a menší prostor pro investice či krizová opatření v budoucnu. Uvolněná fiskální politika bývá v době ekonomického růstu riskantní. Pokud by se ekonomika dostala do recese, prostor pro proticyklické výdaje by byl omezený. Riziko narušení fiskální stability je tak podle odborníků výrazně vyšší než v předchozích letech. Důchodový systém jako časovaná bomba Jednou z nejvýznamnějších částí programu je reforma důchodového systému. Nová vláda plánuje úpravy, které by měly zajistit „spravedlivější důchody“ a lepší podmínky pro seniory. Jenže tyto změny mohou podle odborných odhadů prohloubit deficit důchodového systému až o stovky miliard korun ročně v dlouhodobém horizontu. Zásahy do důchodového systému patří mezi nejdražší fiskální opatření. Jejich dopad se neprojeví okamžitě, ale v průběhu let vytváří trvalý tlak na rozpočet. Pokud k tomu připočteme plánované zvýšení platů ve veřejném sektoru, investiční projekty, podporu mladým rodinám a převzetí plateb za veřejnoprávní média, výsledkem bude výrazné rozvolnění rozpočtové kázně. Takový přístup může přinést krátkodobý ekonomický impulz na dluh, který zvýší růst HDP a zaměstnanost. Z dlouhodobého hlediska ale povede ke zvýšení úrokových nákladů a oslabení důvěry investorů v české veřejné finance. Zdroje růstu zůstávají nejisté Předpokladem vládního programu je, že výdaje se pokryjí kombinací vyššího ekonomického růstu a efektivnějšího výběru daní. Tato strategie je však podle odborníků riskantní. Česká ekonomika sice vykazuje známky oživení a centrální banka spolu s ministerstvem financí očekávají postupné zrychlení růstu, avšak globální nejistoty a zpomalující zahraniční poptávka zůstávají významným rizikem. Spoléhat se na to, že vyšší růst automaticky přinese dostatek příjmů, je podle ekonomických principů nepřiměřeně optimistické. Pokud se ekonomika nevyvine podle očekávání, rozpočtové cíle vlády se rozplynou a zadlužení státu poroste ještě rychleji. Závazek udržet deficit veřejných financí pod hranicí tří procent HDP se tak může ukázat jako nerealistický. V současnosti se Česká republika pohybuje mírně nad dvěma procenty, což znamená, že návrh programu sám o sobě připouští zvýšení tempa zadlužování. Celkově lze říci, že program vznikající vlády působí politicky atraktivně, ale ekonomicky obtížně udržitelně. Přináší mnoho populárních slibů, které mohou z krátkodobého hlediska zlepšit náladu ve společnosti, avšak z dlouhodobého pohledu představují značné riziko pro stabilitu veřejných financí a důvěru investorů v českou ekonomiku.