Evropa se zavázala k obnově armád. Proč to není jednoduché?

1. Co byla mírová dividenda?

V roce 1989 činily vojenské výdaje členů NATO v průměru více než 4 % hrubého domácího produktu, protože udržovali tzv. předsunutou obranu v Evropě, aby zabránili invazi Sovětského svazu a jeho spojenců ve Varšavské smlouvě. Když SSSR během pouhých dvou let zanikl, vlády spěchaly využít uvolnění napětí mezi velmocemi. Snížily výdaje na obranu a přesměrovaly zdroje do produktivnějších a populárnějších oblastí, jako je zdravotnictví a sociální péče. Tanky, dělostřelectvo a další těžká výzbroj byly vyřazeny nebo prodány. Tento trend se ještě zrychlil po útocích na USA 11. září 2001, kdy byly síly určené pro pozemní válku přetvořeny na lehčeji vyzbrojené, mobilní jednotky pro protiteroristické mise po celém světě. Do roku 2014 věnovali evropští členové Severoatlantické aliance na obranu v průměru 1,4 % HDP. Německo mělo dohromady méně než 1 000 tanků a bojových vozidel pěchoty, což je méně než 7 000 (jen v západním Německu) během studené války.

2. Co se stalo v USA?

V USA byl přínos míru kratší. Výdaje na obranu klesly z 6 % HDP v roce 1989 na nejnižší úroveň 3 % v roce 2001, ale po útocích z 11. září, které urychlily velké americké války v Afghánistánu a Iráku, se kurz obrátil. Tyto závazky vedly k opětovnému nárůstu výdajů na 5 % HDP v roce 2010 a v posledních letech se ustálily na úrovni kolem 3,5 %.

3. Jak se změnily úvahy?

Pokles výdajů na obranu mezi evropskými členy NATO se začal měnit v roce 2014 poté, co Rusko anektovalo ukrajinský poloostrov Krym. V tomto roce aliance stanovila členům lhůtu do roku 2024, aby dosáhli dříve ignorovaného 2% cíle výdajů. Jen málo z nich bylo na dobré cestě k úspěchu v době, kdy plnohodnotná invaze na Ukrajinu radikálně změnila vnímání toho, kolik obrany a jakého druhu je v Evropě zapotřebí. Mnoho evropských a amerických představitelů se domnívá, že ruský prezident Vladimir Putin je odhodlán podřídit si národy, které byly kdysi součástí Sovětského svazu. Jen několik měsíců po zahájení války přijalo NATO aktualizovanou strategii, která označila Rusko za „nejvýznamnější a nejpřímější hrozbu“ pro alianci. Předchozí verze z roku 2010 se zaměřovala na „strategické partnerství“ s Ruskem.

4. Co dělají evropské vlády?

Někteří přehodnocují obranné doktríny, které určují, na jaké války se připravovat. Většina z nich – v menší či větší míře – zkoumá, jak obnovit zásoby tanků, protitankových a protiletadlových systémů, přesně naváděných střel, dělostřeleckých baterií a munice, stejně jako bezpilotních letounů, které se ukázaly jako nezbytné ve válce na Ukrajině. Poradenská společnost McKinsey & Co předpokládá, že bez války by evropské výdaje na obranu v letech 2021-2026 vzrostly o 14 % a že konflikt posune nárůst nejméně na 53 %, z odhadovaných 296 miliard eur na 453 miliard eur. Obrat Německa byl asi nejpřekvapivější. Největší evropská ekonomika věnuje na obranu jeden z nejmenších podílů HDP mezi státy NATO. Několik dní po ruské invazi na Ukrajinu však kancléř Olaf Scholz oznámil zvýšení vojenských výdajů o 100 miliard eur. Francie zvýšila svůj šestiletý rozpočtový příděl na obranu o třetinu. Polsko sestavilo nákupní seznam, který zahrnuje stovky raketometů HIMARS, které měly na Ukrajině významný dopad, a také třikrát více tanků, než mají Francie a Spojené království dohromady, a šestkrát více samohybných děl, než má Německo. Výrobci zbraní v tom vidí bonanzu.

5. Jaké jsou výzvy?

Zda budou vlády schopny zaplatit ambiciózní modernizaci obrany, je otevřenou otázkou. Výzvy k vyšším výdajům přicházejí v době rychlé inflace a vysokých nároků na zvyšování mezd ve veřejném sektoru, stejně jako dotací a investic potřebných ke splnění cílů v oblasti řešení změny klimatu. Navíc náklady na obnovu Ukrajiny budou nakonec vysoké. Mnoho zemí vyčerpalo své zbrojní zásoby pro zásobování Ukrajiny a ty je třeba před jejich rozšířením doplnit. Vzhledem k tomu, že byrokracie zabývající se nákupem zbraní se zmenšila, objednávky přicházejí pomalu, i když výrobci mají dostatečnou kapacitu. Z tohoto důvodu nebyl podle parlamentní zprávy rok po Scholzově oznámení vyčerpán ani cent z jeho fondu. Evropské vlády také většinou nadále usilují o vlastní zbraňové systémy, čímž přispívají k množství typů tanků, letadel, lodí a děl, což znesnadňuje společné působení sil různých států. Pouze 18 % evropských výdajů na obranné zakázky šlo v roce 2021 na společné projekty. Sdružování zakázek by mohlo urychlit výrobu i omezit náklady. Francouzský prezident Emmanuel Macron pozval evropské ministry obrany na konferenci v Paříži 19. června, aby diskutovali o hlubší spolupráci.

let, kdy skončila studená válka, využily evropské země tzv. mírové dividendy. Snížily rozpočty na obranu a vyřadily nebo prodaly obrovské množství techniky v přesvědčení, že velká pozemní válka na kontinentu již není pravděpodobná. Ruská invaze na Ukrajinu v plném rozsahu na počátku roku 2022 tuto iluzi ukončila. Nyní se vlády po celé Evropě zavázaly k výraznému zvýšení vojenských výdajů, aby se připravily na takový dlouhodobý konflikt vysoké intenzity, jaký vede Ukrajina. Výsledky jsou však nevyrovnané, což vyvolává otázku, zda a kdy bude Evropa připravena na budoucí bezpečnostní výzvy.1. Co byla mírová dividenda?V roce 1989 činily vojenské výdaje členů NATO v průměru více než 4 % hrubého domácího produktu, protože udržovali tzv. předsunutou obranu v Evropě, aby zabránili invazi Sovětského svazu a jeho spojenců ve Varšavské smlouvě. Když SSSR během pouhých dvou let zanikl, vlády spěchaly využít uvolnění napětí mezi velmocemi. Snížily výdaje na obranu a přesměrovaly zdroje do produktivnějších a populárnějších oblastí, jako je zdravotnictví a sociální péče. Tanky, dělostřelectvo a další těžká výzbroj byly vyřazeny nebo prodány. Tento trend se ještě zrychlil po útocích na USA 11. září 2001, kdy byly síly určené pro pozemní válku přetvořeny na lehčeji vyzbrojené, mobilní jednotky pro protiteroristické mise po celém světě. Do roku 2014 věnovali evropští členové Severoatlantické aliance na obranu v průměru 1,4 % HDP. Německo mělo dohromady méně než 1 000 tanků a bojových vozidel pěchoty, což je méně než 7 000 během studené války.2. Co se stalo v USA?V USA byl přínos míru kratší. Výdaje na obranu klesly z 6 % HDP v roce 1989 na nejnižší úroveň 3 % v roce 2001, ale po útocích z 11. září, které urychlily velké americké války v Afghánistánu a Iráku, se kurz obrátil. Tyto závazky vedly k opětovnému nárůstu výdajů na 5 % HDP v roce 2010 a v posledních letech se ustálily na úrovni kolem 3,5 %.3. Jak se změnily úvahy?Pokles výdajů na obranu mezi evropskými členy NATO se začal měnit v roce 2014 poté, co Rusko anektovalo ukrajinský poloostrov Krym. V tomto roce aliance stanovila členům lhůtu do roku 2024, aby dosáhli dříve ignorovaného 2% cíle výdajů. Jen málo z nich bylo na dobré cestě k úspěchu v době, kdy plnohodnotná invaze na Ukrajinu radikálně změnila vnímání toho, kolik obrany a jakého druhu je v Evropě zapotřebí. Mnoho evropských a amerických představitelů se domnívá, že ruský prezident Vladimir Putin je odhodlán podřídit si národy, které byly kdysi součástí Sovětského svazu. Jen několik měsíců po zahájení války přijalo NATO aktualizovanou strategii, která označila Rusko za „nejvýznamnější a nejpřímější hrozbu“ pro alianci. Předchozí verze z roku 2010 se zaměřovala na „strategické partnerství“ s Ruskem.4. Co dělají evropské vlády?Někteří přehodnocují obranné doktríny, které určují, na jaké války se připravovat. Většina z nich – v menší či větší míře – zkoumá, jak obnovit zásoby tanků, protitankových a protiletadlových systémů, přesně naváděných střel, dělostřeleckých baterií a munice, stejně jako bezpilotních letounů, které se ukázaly jako nezbytné ve válce na Ukrajině. Poradenská společnost McKinsey & Co předpokládá, že bez války by evropské výdaje na obranu v letech 2021-2026 vzrostly o 14 % a že konflikt posune nárůst nejméně na 53 %, z odhadovaných 296 miliard eur na 453 miliard eur. Obrat Německa byl asi nejpřekvapivější. Největší evropská ekonomika věnuje na obranu jeden z nejmenších podílů HDP mezi státy NATO. Několik dní po ruské invazi na Ukrajinu však kancléř Olaf Scholz oznámil zvýšení vojenských výdajů o 100 miliard eur. Francie zvýšila svůj šestiletý rozpočtový příděl na obranu o třetinu. Polsko sestavilo nákupní seznam, který zahrnuje stovky raketometů HIMARS, které měly na Ukrajině významný dopad, a také třikrát více tanků, než mají Francie a Spojené království dohromady, a šestkrát více samohybných děl, než má Německo. Výrobci zbraní v tom vidí bonanzu.5. Jaké jsou výzvy?Zda budou vlády schopny zaplatit ambiciózní modernizaci obrany, je otevřenou otázkou. Výzvy k vyšším výdajům přicházejí v době rychlé inflace a vysokých nároků na zvyšování mezd ve veřejném sektoru, stejně jako dotací a investic potřebných ke splnění cílů v oblasti řešení změny klimatu. Navíc náklady na obnovu Ukrajiny budou nakonec vysoké. Mnoho zemí vyčerpalo své zbrojní zásoby pro zásobování Ukrajiny a ty je třeba před jejich rozšířením doplnit. Vzhledem k tomu, že byrokracie zabývající se nákupem zbraní se zmenšila, objednávky přicházejí pomalu, i když výrobci mají dostatečnou kapacitu. Z tohoto důvodu nebyl podle parlamentní zprávy rok po Scholzově oznámení vyčerpán ani cent z jeho fondu. Evropské vlády také většinou nadále usilují o vlastní zbraňové systémy, čímž přispívají k množství typů tanků, letadel, lodí a děl, což znesnadňuje společné působení sil různých států. Pouze 18 % evropských výdajů na obranné zakázky šlo v roce 2021 na společné projekty. Sdružování zakázek by mohlo urychlit výrobu i omezit náklady. Francouzský prezident Emmanuel Macron pozval evropské ministry obrany na konferenci v Paříži 19. června, aby diskutovali o hlubší spolupráci.