Čeho sankce proti Rusku dosáhly a čeho naopak vůbec ne?

Jakmile začaly nepřátelské akce, panoval pocit, že sankce by mohly Rusko přinutit k okamžité hospodářské krizi a rychlému ukončení války. Vzhledem k tomu, že boje trvají již druhým rokem, nejnověji se uvažuje o tom, že dlouhodobé sankce, včetně omezení dovozu základních ruských výrobků, budou mít kumulativní účinek a nakonec donutí prezidenta Vladimira Putina rozhodnout se mezi pokračováním války a záchranou své ekonomiky. Další zpřísňování tlaku však přináší rizika pro ty, kdo sankce uplatňují.

1. Jak široké jsou sankce?

Podle údajů společnosti Castellum.AI, která se zabývá kontrolou dodržování předpisů a udržováním jejich počtu, byly v květnu sankce USA uvaleny na více než 3 600 osob, subjektů, plavidel a letadel. Mezi cíle amerických sankcí patřilo 10 největších bank vlastněných Ruskem, vojenští výrobci a vládní představitelé až po Putina. (Některé z těchto sankcí sahají až do roku 2014, kdy Rusko obsadilo ukrajinský poloostrov Krym). Počet sankcí EU přesáhl v květnu 1 700. Mezi další země, které zavedly sankce proti Rusku, patřily Švýcarsko, Kanada, Spojené království a Austrálie.

2. Co obsahují?

Mezi nejrozsáhlejší a nejdůslednější sankce patří koordinovaná blokace aktiv ruské centrální banky v zahraničí v hodnotě přibližně 300 miliard dolarů západními vládami a zákaz přepravy ruské ropy kdekoli na světě s využitím západních služeb, jako je pojištění nebo lodní doprava, pokud nebude prodávána za cenu 60 dolarů za barel nebo nižší. Platí také omezení vývozu technologií používaných pro vojenské účely. Další, typičtější sankce zahrnují zmrazení majetku, bankovní a obchodní omezení a další finanční postihy vůči ruským osobám a subjektům.

3. Jaký mají účinek?

Podle nich bude hrubý domácí produkt Ruska v roce 2026 o 8 % nižší než před vypuknutím války. To je rozdíl 190 miliard dolarů, což zhruba odpovídá celému ročnímu HDP zemí jako Maďarsko nebo Kuvajt. Celkový pokles v roce 2022 – podle centrální banky o 2,5 % – je však mnohem nižší než propad o 10 %, který někteří předpovídali. V prvních měsících roku 2023 se objevily náznaky, že sankce se zakusují stále silněji. Příjmy Ruska z prodeje ropy v dubnu činily pouhou třetinu toho, co před rokem, a přebytek běžného účtu – zhruba rozdíl mezi vývozem a dovozem – se v prvních třech měsících roku 2023 ve srovnání s předchozím rokem snížil o více než 51 miliard USD. Kromě ekonomických dopadů má Rusko problémy se zásobováním své armády, částečně kvůli nedostatku zbraní a munice.

4. Jak se to podařilo Rusku?

Na základě zkušeností ze sankcí z roku 2014 technokraté blízcí Putinovi zajistili ekonomiku proti narušení tím, že uložili neočekávané příjmy z energie a snížili závislost Ruska na některých druzích dovozu. Rusko zahájilo invazi s nízkým veřejným dluhem, přebytkovým běžným účtem a Fondem národního bohatství plným hotovosti. Také kontrola Ruska nad životně důležitými přírodními zdroji – především ropou a zemním plynem – znamenala, že vykonavatelé sankcí museli postupovat opatrně, aby se vyhnuli zpětnému dopadu na vlastní ekonomiky. Evropské země vytvořily systém regulací, který má umožnit, aby ruská energie proudila do rozvojových zemí, čímž se sníží, ale nezastaví příjmy, které Kreml získává. Některé z nejlidnatějších zemí světa pokračovaly v obchodování s Ruskem, které rovněž obcházelo mnohá vývozní omezení prostřednictvím třetích zemí.

5. Kdo stále obchoduje s Ruskem?

Když se prodej ropy do Evropy propadl, vstoupila do hry Indie, která má s Moskvou úzké obranné vztahy. Turecko, Čína, Kazachstán a Spojené arabské emiráty dodávají do Ruska více polovodičů, integrovaných obvodů a dalších technologií, což se USA a jejich spojenci snažili zablokovat sankcemi. Čína se v roce 2022 stala největším obchodním partnerem Ruska a zajišťuje více než třetinu jeho dovozu.

6. Jaké jsou vyhlídky?

USA a jejich spojenci chtějí potlačit obcházení a vyhýbání se sankcím a obchodním omezením, zejména prostřednictvím třetích zemí. Jedním z možných kroků by bylo zpřísnění tzv. sekundárních sankcí vůči třetím stranám – například společnosti se sídlem v Turecku nebo Číně – za obchodování se sankcionovanými ruskými osobami nebo subjekty. Takto postupovaly USA v případě Severní Koreje a Íránu. V případě Ruska existuje nebezpečí, že sekundární sankce by mohly vyvolat konflikt mezi jinak spřátelenými zeměmi, jako jsou USA a Indie, a zkomplikovat již tak napjaté vztahy s Čínou.