Klíčové body
- ECB poprvé po dvaceti letech snižuje úrokové sazby bez nutnosti reagovat na krizovou situaci, což signalizuje důvěru v eurozónu
- Eurozóna čelí dlouhodobým problémům, jako jsou slabá produktivita, stárnutí populace a rostoucí veřejný dluh
- Současné ekonomické oživení nabízí příležitost pro reformy na podporu růstu a zlepšení veřejných financí, ale realizace reforem zůstává výzvou
Poprvé za posledních dvacet let mají tvůrci měnové politiky možnost zahájit cyklus uvolňování měnové politiky, aniž by je k tomu nutila mimořádná finanční situace. Místo toho dávají investorům najevo důvěru v eurozónu a drží výnosy na uzdě.
Ale navzdory klidu na povrchu se v ekonomice začínají projevovat důsledky problémů, které se táhnou již desítky let.
Eurozóna, kterou stále více zastiňuje dynamika USA a vzestup Číny, skomírá s anemickým růstem, slabou produktivitou, špatným demografickým vývojem a nafouklými veřejnými financemi v klíčových zemích.
Příznivý vývoj na trzích a oživení ekonomiky nabízejí Bruselu a hlavním městům jednotlivých zemí vzácný prostor k tomu, aby se pokusily tyto problémy řešit.
Pokud toho politici – kteří tento týden procházejí volbami do Evropského parlamentu – nevyužijí k brzkému provedení reforem podporujících růst a ozdravení veřejných financí, hrozí, že se region propadne ještě více do bezvýznamnosti.
„Bez výrazného otřesu se Evropská unie stane mnohem menší globální mocností a USA budou bojovat s Čínou o ekonomickou nadvládu,“ řekl Jamie Rush, hlavní evropský ekonom Bloomberg Economics.
Pocit, že v eurozóně právě teď nastává zlom, je hmatatelný. Snížení sazeb ECB přichází v době, kdy se zdá, že nejhorší záchvat inflace v historii měny je z velké části za námi a mělká recese právě skončila nečekaným nárůstem růstu.
Rozpětí mezi italskými a německými dluhopisy, klíčové měřítko rizika, se na začátku roku 2024 snížilo na dvouleté minimum.
Výnosy sice poněkud vzrostly, protože investoři posuzují, o kolik může ECB snížit vzhledem k odolnější ekonomice, než se očekávalo, ale po obavách z roztříštěnosti, které pronásledovaly trh před prvním zvýšením v roce 2022, není ani stopy.
„‚Evropa je koš‘ – to je vše, co jste kdy slyšeli“ od investorů mimo tento region, řekl Roger Hallam, globální vedoucí oddělení sazeb ve společnosti Vanguard Asset Management. „Teď už to neslyšíte.“
Tento názor podporuje soudržnější politické pozadí na regionální úrovni, které zahrnuje dříve nemyslitelný program obnovy Evropské unie z dob pandemie – NextGenEU -, který dokonce zahrnoval sdružování dluhu, a nové nástroje boje proti krizi, které představila ECB, aby poskytla stimuly a udržela trhy s dluhopisy pod kontrolou.

Důkazem odolnosti regionu se stal loňský rok, kdy panika investorů způsobila pád bank v USA a Švýcarsku. V eurozóně, která si letos připomene deset let jednotného režimu dohledu, k podobným ztrátám nedošlo.
Přesto dlouhodobé problémy regionu vypadají hrozivěji než kdykoli předtím.
„I když se Evropě nyní daří lépe, čekají ji hluboké strukturální problémy – stárnutí, změna klimatu a globální roztříštěnost,“ varoval v květnu Alfred Kammer, vysoký úředník Mezinárodního měnového fondu.
Jedním z těchto problémů je slabá produktivita – a s ní i slabý potenciální růst. EU jako celek si v tomto ohledu od počátku tohoto století vede trvale hůře než USA.
Výsledkem je pomalejší zlepšování životní úrovně a „pokles globální ekonomické síly“, uvedlo v květnové studii Evropské centrum pro mezinárodní politickou ekonomii.
Rozdíl mezi evropskou a americkou ekonomikou od roku 2000 dosáhl v roce 2023 přibližně 18 % potenciálního HDP, což odpovídá více než 3 bilionům eur. Odhaduje se, že do roku 2050 tento rozdíl dosáhne téměř 40 %.
„Je na nás, abychom jako Evropané udělali více,“ řekl německý ministr financí Christian Lindner novinářům minulý měsíc v Itálii na setkání s kolegy, které se zaměřilo na rozdíly mezi USA a Evropou.
Dalším velkým problémem je stárnutí populace – což přispívá k nízkému potenciálnímu růstu a obavám o udržitelnost dluhu, a to i proto, že důchody v celém regionu jsou z velké části financovány z veřejných zdrojů z běžných daňových příjmů.
„Porodnost je mnohem horší, než se očekávalo,“ řekl Oliver Rakau, ekonom z Oxford Economics. „V horizontu dvou, tří nebo pěti let to není problém, ale v dlouhodobějším horizontu je to velký problém.“
Nejpalčivější je zhoršení stavu veřejných financí v zemích, které se již nyní snaží zavést fiskální omezení. Podle agentury Scope Ratings bude mít Itálie za pouhé tři roky největší hromadu půjček v Evropě.
Prognózy MMF nyní ukazují, že dluh v poměru k hrubému domácímu produktu se tam a ve Francii a Belgii plíživě zvyšuje – s deficity vysoko nad 3% stropem, který se EU snaží prosadit.
V pátek pozdě večer snížila agentura S&P Global Ratings rating Francie o jeden stupeň na AA- a zdůraznila, že vláda nesplnila cíle v plánech na omezení rozpočtové mezery po obrovských výdajích během pandemie Covid a energetické krize.

Ačkoli dluhopisové trhy ukazují, že investoři nejsou znepokojeni, předchozí státní turbulence v regionu nabízejí poučné lekce o tom, jak rychle se může sentiment změnit.
„Rizika se zvyšují,“ řekl Moritz Kraemer, hlavní ekonom LBBW a bývalý vedoucí ratingový analytik S&P Global Ratings. „Myslím, že na trhu není dostatečná úzkost.“
Při veškerém úsilí, které mohou vlády vyvinout, aby dostaly pod kontrolu deficity dluhu prostřednictvím výdajových škrtů nebo zvýšení daní, budou jejich nejlepší vyhlídky na nápravu veřejných financí v dlouhodobém horizontu spočívat v dosažení lepšího hospodářského růstu.
To je jedna z oblastí, kde se v současné době množí nápady na úrovni EU.
V polovině dubna představil bývalý italský premiér Enrico Letta zprávu o budoucnosti jednotného trhu bloku. Vyzval mimo jiné ke konsolidaci telekomunikačních operátorů a k další integraci energetických trhů.
Bývalý prezident ECB Mario Draghi brzy zveřejní netrpělivě očekávanou zprávu o budoucnosti evropské konkurenceschopnosti, která se pokusí zastavit hnilobu výzvou k „radikální změně“, jež by mohla zahrnovat nižší regulační zátěž a v některých případech i masivní dotace.
„Bez strategicky navržených a koordinovaných politických opatření je logické, že některá naše průmyslová odvětví uzavřou své kapacity nebo se přesunou mimo EU,“ uvedl v dubnu.
Francouzský prezident Emmanuel Macron mezitím prosazuje vlastní program, který zahrnuje prosazování větší integrace kapitálových trhů s cílem napodobit úspěch USA při vytváření obrovských finančních fondů.
„Nejde mi jen o Francii, ale o Evropu ve srovnání s USA a Čínou,“ řekl minulý měsíc. „Mou hlavní prioritou je evropská politika, která říká, že musíme být mnohem inovativnější, musíme vytvořit mnohem efektivnější kapitálový trh, musíme mnohem více investovat ze společného rozpočtu jako Evropané a ze soukromého sektoru.“
Snaha o sebezdokonalování EU má pravděpodobně větší spád než obvykle, i když blok nikdy neměl nouzi o nápady, které se jen těžko daří realizovat.
„Doufám, že jak Lettova zpráva, tak nadcházející Draghiho zpráva a volby v EU působí jako určitý katalyzátor, je tu příležitost pro tvůrce politik zaměřit se na to, co je důležité,“ řekl Paul Hollingsworth, hlavní evropský ekonom BNP Paribas.
Konstantin Veit, portfolio manažer společnosti Pimco, však upozorňuje, že výsledky Evropy nejsou nijak skvělé. „Takové zprávy obsahují spoustu správných věcí, ale pokud je historie vodítkem, pravděpodobně se jen málo z nich skutečně uskuteční,“ řekl.
Velké zprávy a iniciativy bývaly pro evropskou integraci běžnějším způsobem, jak o tom svědčí snaha o vytvoření jednoho z jejích charakteristických úspěchů, jednotného trhu, v 80. letech.
Ale novější inovace, jako Draghiho vytvoření nástroje na zklidnění trhu v roce 2012 a opatření fondu na obnovu během pandemie, se zrodily ze zmatků.
„Ráda bych viděla EU nové generace 2.0, nebo dokonce trvalou, v kombinaci s unií kapitálových trhů,“ uvedla Michala Marcussenová, hlavní ekonomka skupiny Societe Generale. „Doufám, že nebudeme muset projít další krizí, abychom se posunuli dál.“
Chcete využít této příležitosti?
Zanechte svůj telefon a email a budete kontaktováni licencovanými odborníky