Pojďme se ale podívat trochu nazpět do historie…

Dne 12. ledna roku 1971 americká společnost Intel Corporation představila první mikroprocesor na světě, Intel 4004, a otevírá tak cestu k rozvoji moderních počítačů a elektroniky. Tato cesta byla dlouhá a pokračuje vlastně dodnes. Bez Intelu by ale dnešní technologický průmysl nejspíš neexistoval ve své stávající podobě.

Při bližším pohledu do průřezu historií ale uvidíme, že toho na dnešní den připadá ještě o mnoho více:

• 1945 – Byla zahájena Viselsko-oderská operace, při které zahnala Rudá armáda německá vojska za Odru.
• 1950 – V Sovětském svazu byl opět zaveden trest smrti za vlastizradu, špionáž a sabotáž. Původně byl zrušen v květnu 1947.
• 1969 – Britská rocková kapela Led Zeppelin vydala své první album, Led Zeppelin.
• 1970 – Republika Biafra v jihovýchodní Nigérii kapitulovala, čímž skončila občanská válka.
• 1976 – Rada bezpečnosti OSN hlasovala 11:1 s 3 chybějícími členy pro povolení Organizace pro osvobození Palestiny účastnit se porad Rady bezpečnosti bez hlasovacích práv.
• 1977 – V Rudém právu vyšel odsuzující článek „Ztroskotanci a samozvanci“, v němž byla československá veřejnost seznámena s existencí Charty 77.
• 2005 – NASA vypustila kosmickou sondu Deep Impact určenou k průzkumu komety 9P/Tempel.
• 2010 – Při zemětřesení na Haiti zahynulo několik desítek tisíc lidí.
• 2016 – Při teroristickém útoku v Istanbulu zemřelo 10 lidí, z toho 9 Němců.
• 2018 – Zahájila vysílání česká televizní stanice Televize Seznam.

A nyní se už jako obvykle přesuneme do světa byznysu a ekonomiky:

• 1986 – IBM uvádí na trh svůj první přenosný počítač IBM PC Convertible, který byl předchůdcem dnešních přenosných notebooků.
• 2005 – Společnost Apple Inc. představuje v rámci své produktové řady kompaktní a cenově dostupný stolní počítač Mac Mini.
• 2010 – Společnost Google oznamuje, že přestane cenzurovat výsledky vyhledávání v Číně, což vede k vysoce medializovanému konfliktu s čínskou vládou a nakonec ke stažení vyhledávače Google z pevninské Číny.
• 2016 – Spojené státy a Evropská unie se dohodly na rámci „Privacy Shield“, který má usnadnit transatlantické předávání údajů a nahradit předchozí dohodu Safe Harbor.
• 2021 – Společnost General Motors (GM) oznamuje svůj plán postupného vyřazení vozidel na benzinový a naftový pohon a přechodu na elektromobily do roku 2035, což signalizuje významný posun automobilového průmyslu směrem k udržitelnosti.

Intel (INTC) je dobře známá a přední americká značka a výrobce polovodičových počítačových obvodů. Sídlí v Santa Claře v Kalifornii. Název společnosti je odvozen od slova „integrovaná elektronika“.

Společnost Intel založili v červenci 1968 američtí inženýři Robert Noyce a Gordon Moore. Na rozdíl od archetypálního začínajícího podniku v Silicon Valley s pověstnými počátky v garáži mladého zakladatele zahájila společnost Intel svou činnost s financováním ve výši 2,5 milionu dolarů, které zajistil Arthur Rock, americký finančník, který vymyslel termín rizikový kapitalista. Zakladatelé společnosti Intel byli zkušení technologové ve středním věku, kteří měli vybudovanou pověst. Noyce byl v roce 1959 spoluvynálezcem křemíkového integrovaného obvodu, když byl generálním ředitelem společnosti Fairchild Semiconductor, divize Fairchild Camera and Instrument. Moore byl vedoucím výzkumu a vývoje ve společnosti Fairchild Semiconductor. Bezprostředně po založení společnosti Intel Noyce a Moore přijali další zaměstnance společnosti Fairchild, včetně amerického podnikatele maďarského původu Andrewa Grovea. V prvních třech desetiletích historie společnosti zastávali Noyce, Moore a Grove postupně funkci předsedy a generálního ředitele (CEO).

Prvními produkty společnosti Intel byly paměťové čipy, včetně prvního polovodiče s oxidem kovů na světě, modelu 1101, který se však příliš dobře neprodával. Jeho sourozenec 1103, jednokilobitový čip dynamické paměti s náhodným přístupem (DRAM), byl však úspěšný a byl prvním čipem, který uchovával významné množství informací. Jako první jej v roce 1970 zakoupila americká technologická společnost Honeywell Incorporated, aby jím nahradila základní paměťovou technologii ve svých počítačích. Protože paměti DRAM byly levnější a spotřebovávaly méně energie než paměti jádra, staly se rychle standardním paměťovým zařízením v počítačích po celém světě.

Po úspěchu pamětí DRAM se společnost Intel stala v roce 1971 veřejnou společností. V témže roce společnost Intel představila čipy EPROM (erasable programmable read-only memory), které byly až do roku 1985 nejúspěšnější produktovou řadou společnosti. V roce 1971 také inženýři společnosti Intel Ted Hoff, Federico Faggin a Stan Mazor vynalezli univerzální čtyřbitový mikroprocesor a jeden z prvních jednočipových mikroprocesorů 4004, a to na základě smlouvy s japonským výrobcem kalkulaček Nippon Calculating Machine Corporation, který společnosti Intel umožnil ponechat si veškerá práva na tuto technologii.

Ne všechny počáteční snahy společnosti Intel byly úspěšné. V roce 1972 se vedení společnosti rozhodlo vstoupit na rostoucí trh digitálních hodinek koupí společnosti Microma. Intel však neměl skutečné pochopení pro spotřebitele a v roce 1978 hodinářskou společnost prodal se ztrátou 15 milionů dolarů. V roce 1974 Intel kontroloval 82,9 % trhu s DRAM čipy, ale s nástupem zahraničních polovodičových společností klesl tržní podíl společnosti do roku 1984 na 1,3 %. V té době se však již Intel odklonil od paměťových čipů a zaměřil se na výrobu mikroprocesorů: v roce 1972 vyrobil osmibitový centrální procesor (CPU) 8008, o dva roky později přišel model 8080, který byl desetkrát rychlejší než 8008, a v roce 1978 společnost vyrobila svůj první šestnáctibitový mikroprocesor 8086.

V roce 1981 si americký výrobce počítačů International Business Machines (IBM) vybral 16bitový procesor Intel 8088 jako CPU ve svém prvním sériově vyráběném osobním počítači (PC). Společnost Intel poskytovala své mikroprocesory i dalším výrobcům, kteří vyráběli „klony“ PC kompatibilní s produktem IBM. IBM PC a jeho klony podnítily poptávku po stolních a přenosných počítačích. Společnost IBM uzavřela smlouvu s malou firmou Microsoft Corporation z Redmondu ve státě Washington, aby pro její PC dodala diskový operační systém (DOS). Nakonec společnost Microsoft dodávala svůj operační systém Windows do počítačů IBM PC, které díky kombinaci softwaru Windows a čipů Intel dostaly název „Wintel“ a od svého vzniku dominovaly trhu.

Z mnoha mikroprocesorů, které společnost Intel vyrobila, byl pravděpodobně nejdůležitější čip 80386, 32bitový čip uvedený na trh v roce 1985, který odstartoval závazek společnosti zajistit, aby všechny budoucí mikroprocesory byly zpětně kompatibilní s předchozími procesory. Vývojáři aplikací a majitelé počítačů si tak mohli být jisti, že software, který fungoval na starších strojích Intel, bude fungovat i na nejnovějších modelech.

S uvedením mikroprocesoru Pentium v roce 1993 společnost Intel opustila své konvence pojmenování produktů podle čísel a nahradila je obchodními značkami pro své mikroprocesory. Pentium byl prvním čipem Intel pro osobní počítače, který využíval paralelní neboli superskalární zpracování, což výrazně zvýšilo jeho rychlost. Měl 3,1 milionu tranzistorů oproti 1,2 milionu tranzistorů svého předchůdce 80486. V kombinaci s operačním systémem Microsoft Windows 3.x pomohl mnohem rychlejší čip Pentium k výraznému rozšíření trhu s osobními počítači. Přestože většinu osobních počítačů stále kupovaly podniky, výkonnější stroje s procesorem Pentium umožnily spotřebitelům používat osobní počítače pro multimediální grafické aplikace, jako jsou hry, které vyžadovaly vyšší výpočetní výkon.

Obchodní strategie společnosti Intel spočívala v tom, že novější mikroprocesory byly dramaticky rychlejší než ty předchozí, což mělo kupující přimět k upgradu jejich počítačů. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, bylo vyrábět čipy s mnohem větším počtem tranzistorů v každém zařízení. Například 8088, který se nacházel v prvním počítači IBM PC, měl 29 000 tranzistorů, zatímco 80386 představený o čtyři roky později jich obsahoval 275 000 a Core 2 Quad uvedený v roce 2008 měl více než 800 000 000 tranzistorů. Itanium 9500, které bylo uvedeno na trh v roce 2012, mělo 3 100 000 000 tranzistorů. Tento růst počtu tranzistorů se stal známým jako Moorův zákon, pojmenovaný po spoluzakladateli společnosti Gordonu Moorovi, který v roce 1965 vypozoroval, že počet tranzistorů na křemíkovém čipu se přibližně zdvojnásobí každý rok; v roce 1975 jej revidoval na zdvojnásobení každé dva roky.

V zájmu zvýšení povědomí spotřebitelů o značce začala společnost Intel v roce 1991 dotovat reklamu na počítače pod podmínkou, že reklama bude obsahovat označení společnosti „Intel inside“. V rámci programu spolupráce vyčlenila společnost Intel část peněz, které každý výrobce počítačů ročně utratil za čipy Intel, z nichž Intel přispíval polovinou nákladů na tiskové a televizní reklamy dané společnosti v průběhu roku. Přestože program stál společnost Intel přímo stovky milionů dolarů ročně, měl kýžený účinek v podobě vytvoření nápadné značky Intel.

Ovšem ani proslulá technická zdatnost společnosti Intel se neobešla bez nehod. Jeho největší chybou byla takzvaná „vada Pentium“, při níž neznámý segment mezi 3,1 milionu tranzistorů procesoru Pentium prováděl nesprávné dělení. Inženýři společnosti problém objevili až po uvedení produktu na trh v roce 1993, ale rozhodli se o něm mlčet a problém opravit v aktualizacích čipu. Chybu však objevil také matematik Thomas Nicely z Lynchburg College v Západní Virginii. Grove (tehdejší generální ředitel) se nejprve bránil žádostem o stažení výrobku z trhu. Když však společnost IBM oznámila, že nebude dodávat počítače s tímto procesorem, vynutila si stažení, které společnost Intel stálo 475 milionů dolarů.

Ačkoli bylo Pentium fiaskem poškozeno, kombinace technologie Intel se softwarem Microsoftu nadále drtila konkurenci. Konkurenční produkty polovodičové společnosti Advanced Micro Devices (AMD), společnosti Motorola zabývající se bezdrátovou komunikací, výrobce počítačových pracovních stanic Sun Microsystems a dalších jen zřídka ohrožovaly tržní podíl společnosti Intel. V důsledku toho duo Wintel neustále čelilo obviněním, že je monopolem. V roce 1999 byl Microsoft po žalobě ministerstva spravedlnosti u amerického okresního soudu shledán vinným z toho, že je monopolistou, zatímco v roce 2009 Evropská unie udělila společnosti Intel pokutu ve výši 1,45 miliardy dolarů za údajné monopolní jednání. V roce 2009 společnost Intel rovněž zaplatila společnosti AMD 1,25 miliardy dolarů za urovnání desetiletí trvajícího právního sporu, v němž společnost AMD obvinila Intel z nátlaku na výrobce počítačů, aby nepoužívali čipy této společnosti.

V polovině 90. let 20. století společnost Intel expandovala mimo oblast čipů. Velcí výrobci osobních počítačů, jako jsou IBM a Hewlett-Packard, mohli pro své trhy navrhovat a vyrábět počítače založené na čipech Intel. Intel však chtěl, aby ostatní, menší výrobci PC dostali své produkty, a tedy i čipy Intel, na trh rychleji, a proto začal navrhovat a vyrábět „základní desky“, které obsahovaly všechny podstatné části počítače, včetně grafických a síťových čipů. Do roku 1995 prodala společnost výrobcům PC více než 10 milionů základních desek, což představovalo asi 40 % celkového trhu s PC. Na počátku 21. století předstihl tchajwanský výrobce ASUSTeK společnost Intel na pozici předního výrobce základních desek pro PC.

Do konce století se čipy Intel a kompatibilní čipy od společností jako AMD nacházely ve všech počítačích PC s výjimkou počítačů Macintosh společnosti Apple Inc., které od roku 1984 používaly procesory od společnosti Motorola. Craig Barrett, který v roce 1998 vystřídal Grovea ve funkci generálního ředitele společnosti Intel, dokázal tuto mezeru zacelit. V roce 2005 generální ředitel společnosti Apple Steven Jobs šokoval celé odvětví, když oznámil, že budoucí počítače Apple budou používat procesory Intel. S výjimkou některých výkonných počítačů, tzv. serverů, a mainframů se tedy mikroprocesory Intel a s nimi kompatibilní mikroprocesory Intel nacházejí prakticky v každém osobním počítači a společnost na počátku 21. století ovládla trh s procesory.

V roce 2005 vystřídal Barretta ve funkci generálního ředitele společnosti Intel Paul Otellini a o čtyři roky později nahradila Barretta ve funkci předsedkyně představenstva Jane Shaw. V této funkci setrvala až do roku 2012, kdy ji vystřídal Andy Bryant. V následujícím roce se generálním ředitelem stal Brian Krzanich. V roce 2019 se generálním ředitelem stal finanční ředitel Bob Swan a společnost Intel se v žebříčku největších amerických společností Fortune 500 umístila na 43. místě.