Tento strategický přístup má zajistit větší nezávislost na tradičních západních trzích, jako jsou USA, Kanada nebo Evropská unie, a připravit zemi na případné obchodní šoky. Zkušenosti z obchodní války mezi USA a Čínou během prvního prezidentského období Donalda Trumpa ukázaly, jak zranitelná může být čínská ekonomika, pokud závisí na omezeném počtu dodavatelů.Dnes Peking hledá nové partnery v zemích globálního Jihu, čímž nejen upevňuje svou pozici na mezinárodní scéně, ale také přetváří globální obchod s potravinami. Tento posun přináší ekonomické příležitosti zemím, jako je Brazílie, Vietnam nebo Keňa, a zároveň ohrožuje podíly tradičních vývozců.Strategie pro potravinovou soběstačnost: jak Čína buduje nové alianceČína je největším světovým dovozcem zemědělských produktů a její politika diverzifikace zdrojů se zaměřuje na snižování závislosti na západních trzích. Například Brazílie, globální velmoc v pěstování plodin, získala významný podíl na čínském trhu s kukuřicí a sójovými boby, který dříve ovládaly Spojené státy. Rusko zase zvyšuje svůj export obilovin, jedlých olejů a masa do Číny.Kromě tradičních komodit se Peking zaměřuje i na produkty, které dříve nebyly považovány za významné. Patří sem například keňské makadamové ořechy, vietnamské humry nebo bolivijské hovězí maso. „Čína pomalu, ale jistě nachází způsob, jak se spoléhat na mezinárodní trhy, aniž by byla závislá na jednom hlavním partnerovi,“ uvedl analytik Even Pay ze společnosti Trivium China.Vietnam je jedním z nejvýraznějších příkladů úspěchu této změny. Počátkem roku 2020 Čína zakázala dovoz australských humrů v rámci obchodní války, což otevřelo dveře Vietnamu. I když byl zákaz nedávno zrušen, Vietnam si pravděpodobně udrží svou dominanci na čínském trhu díky svým silným dodavatelským řetězcům.Ve městě Song Cau, které produkuje 90 % vietnamských humrů určených pro Čínu, farmáři těží z rostoucí poptávky. „Jsme zcela závislí na Číně, od A do Z,“ říká Tran Van Thom, chovatel humrů, který díky obchodu s Čínou vylepšil svou ekonomickou situaci. Jeho rodina se díky tomu vymanila z chudoby a nyní vlastní dva domy a motocykly.Afrika, tradičně spojovaná s vývozem surovin, se nyní stává významným partnerem Číny i v zemědělství. Například Keňa zaujala Čínu svými makadamovými ořechy, které jsou považovány za prémiový produkt na rostoucím čínském trhu. David Gitonga, obchodník z keňského města Embu, označuje ořechy za „zelené zlato.“ Po pandemii, která způsobila propad cen, přinesla čínská poptávka obnovu trhu a sedminásobné zvýšení cen.Gitonga nyní plánuje rozšíření svého podnikání. „Díky Číně stavíme zpracovatelský závod za milion dolarů a spolupracujeme s tisíci farmářů,“ uvedl. Africké země, jako je Tanzanie nebo Jihoafrická republika, se stávají důležitými partnery díky exportu avokáda, medu nebo hovězího masa.V roce 2019 bolivijští farmáři získali přístup na čínský trh s hovězím masem. Po splnění přísných hygienických a veterinárních požadavků začala Bolívie exportovat své produkty na čínský trh, čímž získala významné příjmy. Alejandro Diaz, bolivijský rančer, popisuje, jak klíčová byla investice do infrastruktury a přivítání čínských delegací. „Bylo to náročné, ale vyplatilo se to,“ řekl.Podobně Čína rozšířila dovoz i z dalších zemí Jižní Ameriky, včetně Uruguaye a Ruska. Tyto kroky reflektují snahu Pekingu posílit své vztahy se zeměmi mimo tradiční západní blok.Rizika diverzifikaceAčkoli diverzifikace přináší Číně větší stabilitu, vytváří také nová rizika. Země, které se stávají závislými na čínské poptávce, čelí hrozbě náhlého omezení dovozu. Například Vietnam, který těží z exportu humrů, pečlivě sleduje vztahy mezi Čínou a Austrálií. „Pokud Čína zastaví naše dodávky, budeme zcela zničeni,“ přiznává Tran Van Thom.Podobně i africké země, jako je Keňa, jsou vystaveny riziku, že změny čínské poptávky způsobí ekonomické otřesy.Čína přetváří globální trh s potravinami prostřednictvím diverzifikace svých dodavatelů. Tato strategie nejenže zajišťuje větší potravinovou bezpečnost, ale také posiluje geopolitický vliv země. Zatímco nové obchodní vztahy přinášejí ekonomické příležitosti pro země globálního Jihu, závislost na čínské poptávce představuje značná rizika.V budoucnu bude klíčové, jak se tyto nové obchodní vztahy vyvinou a zda dokážou odolat politickým a ekonomickým tlakům. Jedno je však jisté: Čína se stala hnacím motorem změn v globálním zemědělském obchodu a její vliv nadále poroste.