Technologie jako generativní umělá inteligence nebo autonomní systémy jsou bez polovodičů nemyslitelné. To vysvětluje, proč se z těchto malých, avšak nesmírně složitých součástek stalo jádro mezinárodního soupeření mezi největšími mocnostmi světa – USA, Čínou, Evropskou unií a dalšími.Polovodiče jsou základem moderní výpočetní techniky. Slouží k zpracování dat, která jsou dnes srovnávána s ropou coby klíčovým ekonomickým zdrojem. Zatímco paměťové čipy uchovávají data a jsou obchodovány jako komodita, logické čipy představují mozek zařízení a patří k technologicky nejnáročnějším produktům. Právě tyto logické čipy – včetně akcelerátorů pro umělou inteligenci jako Nvidia H100 – jsou nyní v centru pozornosti vlád i technologických firem.Od chytrých telefonů přes elektromobily až po datová centra velkých hráčů jako Microsoft či Google – čipy jsou všudypřítomné. I zdánlivě jednoduché úkony, jako je stisknutí tlačítka v autě, spouští proces zprostředkovaný polovodičem. Bez čipů není možné řídit spotřebu energie, řídit teplotu zařízení ani zajistit efektivní fungování celých ekosystémů.Kdo ovládá výrobu a proč je to problémAčkoliv vývoj čipů dominují USA, výroba je geograficky koncentrovaná – především na Tchaj-wanu a v Jižní Koreji. To se stalo zřejmé během pandemie, kdy výpadky výroby v Asii způsobily globální chaos v dodavatelských řetězcích. Tchajwanská TSMC a jihokorejská Samsung jsou dnes téměř nezastupitelné, zejména pro výrobu nejpokročilejších čipů.Čína se snaží tuto dominanci zpochybnit, ale čelí vývozním kontrolám a celním bariérám ze strany USA. Administrativa prezidenta Bidena nasměrovala desítky miliard dolarů na podporu domácí výroby, zatímco Donald Trump prosazuje spíše protekcionistický přístup založený na clech. Cílem obou přístupů je snížit strategickou závislost na Asii.USA omezily prodej čipových technologií čínským firmám, jako je Huawei, a zavedly kontrolní mechanismy pro vývoz pokročilých čipů do Číny. Současně jednají s klíčovými spojenci – Japonskem a Nizozemskem – aby omezili přístup Číny k moderním výrobním zařízením. Společnosti jako ASML a Tokyo Electron přitom hrají klíčovou roli v konstrukci strojů potřebných pro výrobu špičkových čipů.Chcete využít této příležitosti?Mezinárodní odpověď a investiční boomV reakci na americkou strategii začaly investovat i další regiony. Evropská unie spustila plán za 46 miliard dolarů s cílem zdvojnásobit produkci čipů do roku 2030. Japonsko investuje přes 25 miliard dolarů do výstavby továren, přičemž významnou roli hraje TSMC i domácí Rapidus. Jižní Korea podporuje své lídry – Samsung a SK Hynix – ve výrobě paměťových čipů.Indie, dříve okrajový hráč, schválila projekty v hodnotě 15 miliard dolarů a do výstavby závodu se zapojila i Tata Group. Dokonce i Saúdská Arábie zvažuje vstup do oboru a plánuje „významnou investici“ prostřednictvím svého veřejného investičního fondu. Německo, které mělo ambice stát se evropským čipovým centrem, naráží na problémy – politická nestabilita a odklad výstavby závodu Intel v Magdeburgu ohrožují jeho plány.Hrozba konfliktu a budoucnost čipového světaNejvětší riziko pro globální dodávky čipů představuje napětí mezi Čínou a Tchaj-wanem. Čína považuje ostrov za své území a nevylučuje vojenskou intervenci. V případě konfliktu by byla narušena činnost společnosti TSMC, na které závisí celý svět – od Applu po Nvidia. Přesun takto sofistikované výroby jinam by byl extrémně nákladný a časově náročný.USA proto zajišťují i vojensko-politickou podporu Tchaj-wanu a zároveň se snaží přivést část výroby zpět na své území. Přesto je zřejmé, že geopolitická realita zůstává křehká a jakýkoliv otřes by měl důsledky daleko přesahující technologický sektor.Na druhé straně, Čína se nevzdává. Huawei rozvíjí vlastní stínovou síť výroben a v roce 2023 uvedla smartphone s čipem na 7nm technologii, tedy pokročilejším, než by měly americké exportní restrikce umožnit. I když USA čínské pokroky brzdí, úplné zastavení vývoje není zaručeno.Dnes je polovodičová dominance klíčovou složkou ekonomické moci. Až příliš jasně se ukazuje, že kdo ovládá čipy, má vliv nejen na trhy, ale i na světové uspořádání. V tomto globálním závodě nejde jen o výrobu, ale i o prestiž, bezpečnost a moc. A budoucí vítěz možná nebude ten, kdo investuje nejvíce peněz, ale ten, kdo dokáže včas přizpůsobit svou strategii novému světu.