Jeho záměrem je vyjádřit, jak moc jsou trhy a média znepokojeny tím, co se děje v oblasti globálního obchodu. Ale co tento index skutečně měří? A co z něj vlastně vyplývá?Co index TPU skutečně sleduje?Index vznikl v roce 2019 díky týmu výzkumníků kolem Daria Caldary a Mattea Iacoviella, kteří pracovali na měření „obchodní nejistoty“ pomocí automatizovaného vyhledávání v archivech sedmi významných novin: New York Times, Washington Post, Wall Street Journal, Boston Globe, Chicago Tribune, LA Times a britského Guardianu. Algoritmus hledá články, které zároveň obsahují slova související s rizikem, hrozbou nebo nejistotou a zároveň s obchodními výrazy jako clo, dovozní bariéra nebo antidumping.Index se pak vyjadřuje jako podíl článků s touto kombinací výrazů, přepočtený na škálu, kde 100 bodů odpovídá situaci, kdy 1 % článků splňuje zadaná kritéria. Například hodnota 12 znamená, že 0,12 % všech článků publikovaných daný den se věnovalo nejistotě v oblasti obchodní politiky.Jak index interpretuje současnost?Zatímco během období jednání o brexitu a první Trumpovy celní politiky v letech 2018–2019 vystoupal index k hodnotám kolem 4–5 bodů, letos v dubnu, po oznámení nové vlny amerických cel, dosáhl bezprecedentních 20 bodů – to znamená, že téměř každá pátá zpráva v daných médiích zmiňovala nejistotu obchodní politiky.Zní to alarmujícím způsobem. Ale je tato míra skutečně věrným odrazem reality, nebo jen zrcadlí znepokojení komentátorů a žurnalistů?Slabiny měření a zkresleníZásadní problém indexu TPU spočívá v tom, že měří výskyt určitého typu slovníku, nikoli jeho význam. Vyhodnocuje, jak často se mluví o obchodní nejistotě – nehledě na to, zda je zpráva pozitivní či negativní. Článek o „snížení hrozby cel“ bude mít stejnou váhu jako článek o „zavedení nových cel“.Další slabinou je konstrukce samotného poměru. Pokud se stane jiná velká událost – válka, pandemie, bankovní krize – a média se zaměří jinam, index klesne. Nikoliv proto, že by se obchodní nejistota zmírnila, ale prostě protože se o ní píše méně. Tento jev znemožňuje dlouhodobé srovnání nebo vyvozování trendů na základě čísel samotných.Kritiku si zaslouží také výběr médií, ze kterých index čerpá. Absence titulu jako je Financial Times, který bývá u podobných témat klíčovým zdrojem, působí až paradoxně. Pokud chtěli autoři měřit pouze americkou obchodní politiku, proč zahrnuli britský Guardian? A pokud šlo o globální pohled, proč ne FT, Nikkei nebo South China Morning Post?Politická korektnost vs. přesnostIndex TPU se stal oblíbeným nástrojem politicky korektního vyjadřování obav. Místo toho, aby analytici z ECB nebo OECD přímo označili americké celní kroky za „škodlivé a iracionální“, využijí „nárůst obchodní nejistoty“. Tento eufemismus však může zakrýt hlubší problémy, jako je systémová nestabilita globálních řetězců, která má konkrétní viníky a důsledky.Grafické znázornění TPU má svou hodnotu – snadno se vloží do prezentace nebo výroční zprávy. Ale při hlubší analýze se ukazuje, že bez kontextu neříká téměř nic. Vyšší TPU neznamená automaticky větší hospodářské škody, stejně jako nízký TPU neznamená, že je obchodní prostředí stabilní.Kam dál? Skutečné měření rizikPokud má být index TPU využíván seriózně, měl by být doplněn o hlubší kvalitativní analýzu a srovnán s dalšími ukazateli: investiční aktivitou firem, změnami v dodavatelských tocích nebo vývojem PMI v exportně orientovaných odvětvích. Samotná četnost výskytu slov v médiích je příliš mělkým indikátorem na to, aby mohla řídit politická nebo investiční rozhodnutí.Otázka zůstává: měříme strach, nebo jen hlasitost diskuse o strachu? A co z toho je vlastně horší?