Prezident se prezentuje jako výjimečný lídr, jehož autorita nezná hranice. Fialové koberce, letecký doprovod a pompézní přijetí na Blízkém východě slouží jako kulisa pro obraz prezidenta s „jedinečnou“ mocí. Skutečná otázka však zní: nakolik je tato moc reálná a nakolik jde o pečlivě budovaný politický obraz?

Mezinárodní realita naráží na Trumpovu rétoriku

Trumpovo sebevědomí jako světového mírotvůrce dostává tvrdý zásah ve chvíli, kdy čelí realitě multipolárního světa. Čínský prezident Si Ťin-pching ho donutil ustoupit v obchodní válce, když Trump snížil clo z 145 % na 30 %, aby předešel ekonomickým potížím. Vladimir Putin naopak zcela ignoroval Trumpem svolané mírové rozhovory o Ukrajině. A kanadský premiér Mark Carney dokonce postavil svou volební kampaň na odporu vůči Trumpovi a zvítězil.

Trump sice tvrdí, že „nic se nestane, dokud se on a Putin nesetkají“, ale není ochoten využít konkrétní nástroje moci – sankce či vojenskou podporu Ukrajině – které by mohly skutečně změnit Putinovo chování. V zahraniční politice se tak ukazuje, že síla osobnosti nestačí, pokud proti ní stojí suverénní zájmy jiných států.

Prezidentská moc doma: tvrdá, ale omezená

Na domácí scéně je Trumpův přístup tvrdší a účinnější. Využívá výkonné pravomoci k potlačování opozice, zastrašování právních institucí a oslabování médií. Jeho administrativa přijala kroky proti právním firmám, univerzitám i technologickým firmám, které mu kladou odpor.

Přesto se ani zde nevyhne následkům své politiky. Walmart (WMT) varoval, že Trumpova cla zvýší ceny pro americké spotřebitele – což může oslabit veřejnou podporu jeho ekonomického programu. Administrativa také čelí kritice ze strany firem, které byly donuceny mlčet nebo čelí veřejnému nátlaku kvůli tomu, že upozorňovaly na dopady celní politiky.

Výrazný příklad limity prezidentské moci je pokus zrušit Americkou agenturu pro mezinárodní rozvoj (USAID). Ačkoli soudy zasáhly a některé kroky zrušily, škody na humanitárních programech již byly způsobeny. Soudní brzdy fungují opožděně, což dává prezidentovi prostor k prosazení razantních změn dříve, než dojde k právnímu zásahu.

Trumpova strategie: síla výkonné moci a slabost Kongresu

Trumpova administrativa staví na rostoucí bezmoci Kongresu. Ten kvůli polarizaci často selhává ve svých základních úkolech – přijímat rozpočty, řešit krize a regulovat exekutivu. Výsledkem je, že prezident může vyhlašovat stavy nouze, využívat zřídka aktivované pravomoci a prosazovat radikální změny s minimální parlamentní opozicí.

Tento trend není nový – podobně jednali i Biden a Obama – ale Trump posunul exekutivní moc do extrému. Například zvažované pozastavení habeas corpus, oznámené jeho poradcem Stephenem Millerem, by znamenalo bezprecedentní zásah do ústavních práv.

Nejvyšší soud nyní zvažuje další důležitou otázku: zda Trump může zrušit automatické občanství pro děti narozené v USA. Výsledek může ovlivnit, zda budou moci soudy nadále efektivně zastavovat neústavní kroky exekutivy.

Politický kapitál a budoucnost Trumpovy moci

Zatímco Trump cestuje po Blízkém východě, v USA se rozbíhají jednání o jeho „velkém, krásném návrhu zákona“, který obsahuje daňové škrty, zvýšení vojenských výdajů a úspory v sociálních programech. Schválení v Sněmovně reprezentantů je pravděpodobné, ale v Senátu bude mít návrh složitější cestu.

V tuto chvíli je rozhodující, zda Trump dokáže mobilizovat zákonodárce vlastní strany, aby prosadili jeho program. Jeho politický kapitál je největší na začátku mandátu, a pokud jej nevyužije, může se jeho legislativní agenda rozpadnout stejně jako ta z prvního období.

Trumpova ambice přetvořit globální obchod, aliance i domácí instituce bude záviset na tom, zda dokáže přimět ostatní, aby jeho vůli následovali. Prezidentská moc je silná – ale není neomezená. A právě v časech krize se ukáže, zda Trumpova síla spočívá v autoritě, nebo jen v její iluzi.