Většina Wall Street stále věří, že cla prezidenta Donalda Trumpa na čínské zboží jsou pouhou taktikou k získání lepších obchodních podmínek. Tato víra však zcela ignoruje hlubší realitu: nejde o dočasnou výměnu názorů mezi dvěma obchodními partnery, ale o strategické a trvalé oddělení dvou ekonomik. Trumpova cla nejsou jen vyjednávací taktikou – představují promyšlený a důsledně prosazovaný rozchod s dosavadním obchodním uspořádáním. Za touto změnou stojí dvě klíčové postavy: Stephen Miran, předseda Rady ekonomických poradců Bílého domu, a Scott Bessent, současný ministr financí. Ti se netají svým cílem přebudovat americký hospodářský systém tak, aby byl méně závislý na čínských dodavatelských řetězcích a méně zranitelný vůči geopolitickým tlakům. Inspirací jim je tzv. Mar-a-Lago Accord, plán připomínající Plaza Accord z roku 1985, který tehdy výrazně ovlivnil globální měnovou rovnováhu. Miran otevřeně popsal svou vizi v článku „A User’s Guide to Restructuring the Global Trading System“ z listopadu 2024. V něm tvrdí, že Američané už příliš dlouho platí za globální stabilitu – krví, daněmi i dolary – a je na čase, aby se Amerika soustředila na své zájmy. Z pohledu této nové doktríny je Čína nejen nefér obchodní partner, ale strategický rival, kterého je třeba systematicky oslabit ekonomickým oddělením. Cla nejsou výhružka, ale nástroj na přesměrování výroby Zpočátku mohla Trumpova cla působit jako tlakový prostředek, ale dnes už je zřejmé, že mají trvalý charakter. Bessent to potvrdil v březnu na půdě Economic Club of New York, kde obchodní deficit USA s Čínou ve výši 345 miliard dolarů označil za krizi národní bezpečnosti. Podle jeho slov pandemie COVID-19 naplno ukázala, jak nebezpečné je spoléhat na Čínu v oblasti základních komodit a technologií. Plánovaná podoba trvalých cel počítá s cílenými sazbami mezi 20 až 30 %, zaměřenými na klíčová čínská odvětví. Smyslem těchto cel není uzavření se světu, ale vytvoření motivace pro americké firmy přesunout výrobu domů nebo do spřátelených zemí během příštích pěti až deseti let. Historické paralely ukazují, že podobné kroky mohou přinést výsledky. Po Plaza Accord v roce 1985 oslabení dolaru podpořilo americký export a oživil výrobní průmysl, včetně exportu elektroniky, strojních součástek i automobilových dílů. Mezi lety 1985 a 1990 se objem exportu v těchto kategoriích zvýšil téměř o 50 %. To naznačuje, že cílená hospodářská politika může dlouhodobě přinést strukturální změny, které posílí domácí ekonomiku. Strategické distancování od Číny jako klíčová priorita Kritici varují, že cla mohou vést k odvetným opatřením, vyšší inflaci nebo narušení globálních dodavatelských řetězců. Realita však ukazuje, že manévrovací prostor Číny je omezený. Ačkoliv se Peking snaží o soběstačnost v oblasti špičkových technologií, jako jsou polovodiče, firmy jako Huawei zůstávají závislé na amerických čipech a výrobním zařízení, které nemají čínské ekvivalenty. Amerika mezitím disponuje alternativami. Výrobu může přesunout do Indie, Vietnamu, Mexika, nebo dokonce zpět do USA. Důležité je, že současná cla se neřídí ideologickým izolacionismem. Na rozdíl od Smoot-Hawleyova zákona z roku 1930, který uvalil vysoká cla na tisíce produktů a vyvolal globální odvetu, jsou dnešní opatření cílená na strategická odvětví. Klíčové oblasti jako farmacie, technologie nebo polovodiče zůstávají záměrně mimo dosah opatření, aby se minimalizovalo riziko nechtěného narušení. Amerika využívá své páky a přitahuje spojence Spojené státy mají k dispozici mocné geopolitické nástroje. Od NATO až po Quad, aliance s Indií, Japonskem a Austrálií, mají USA síť partnerů, která Číně chybí. K tomu přidejme vojenskou převahu, technologické vedení a status dolaru jako globální rezervní měny – a vzniká obraz země, která je schopna dlouhodobě přetvářet globální obchodní uspořádání. Trumpova administrativa tak vidí cla jako prostředek, jak přesunout globální rovnováhu sil. Spíše než vyjednávat o dalších ústupcích od Číny se snaží vytvořit novou realitu, v níž budou USA méně zranitelné a více propojené se spolehlivějšími partnery. Trhy zpočátku reagují na takové změny s nervozitou, ale zároveň jsou schopné rychlé adaptace. Odvětví, která by mohla z odpojení od Číny těžit, zahrnují obranu, polovodiče, farmaceutický průmysl, těžbu vzácných zemin, infrastrukturu a stavebnictví. Z historie víme, že podobné strukturální změny – například po konci studené války nebo během měnových dohod v 80. letech – přinesly nové příležitosti i zisky.