Evropská komise prošetřuje okolnosti prodeje 15% podílu v italské bance Monte dei Paschi di Siena (MPS), který v listopadu 2023 realizovalo italské ministerstvo financí. Důvodem jsou obavy, že významní mezinárodní investoři byli z transakce záměrně vyloučeni. Podle několika informovaných osob nebyli o prodeji řádně informováni například UniCredit, norský státní ropný fond ani BlackRock (BLK), přestože o akcie projevili zájem. Klíčová transakce tak zůstala výhradně v rukou čtyř domácích investorů, jejichž spojení s politickými ambicemi vlády vyvolává řadu otázek.

Podezření z netransparentního procesu

Na rozdíl od předchozích kol prodejů, které probíhaly pod dohledem velkých investičních bank jako JPMorgan, Jefferies a Mediobanca, byl poslední listopadový prodej řízen pouze malou bankou Banca Akros, jež tuto roli plnila vůbec poprvé. Podle několika zdrojů investoři během nabídkového řízení nedostali žádné pokyny ohledně cenových parametrů. Když například UniCredit podal nabídku na odkup 10 % akcií, byl podle svědků později informován, že „kniha je uzavřena“.

Akcie nakonec získala čtveřice italských investorů: Banco BPM (mateřská společnost Banca Akros), správce aktiv Anima, a miliardářské rodiny Del Vecchio a Caltagirone, které již mají významné podíly v několika klíčových finančních institucích. Tito investoři přitom zaplatili za akcie 5% prémii, což podle ministerstva odpovídá nejvyšší nabídce.

Reakce Komise a vyšetřování v Itálii

Evropská komise zatím nevydala oficiální stanovisko, ale podle dvou osob obeznámených s procesem posuzuje, zda prodej proběhl v souladu s pravidly státní podpory a otevřeného trhu. Takové posouzení by mohlo vést k formálnímu vyšetřování, pokud by se prokázalo, že transakce byla neférová nebo diskriminační.

Zároveň se do celé záležitosti vložili i milánští prokurátoři, kteří zahájili vlastní šetření s cílem zjistit, zda byl prodej výhodný pro italské daňové poplatníky. V rámci vyšetřování byla minulý měsíc provedena razie v kancelářích Banca Akros, odkud si policie odnesla dokumenty související s transakcí. Výpověď poskytl i generální ředitel UniCredit Andrea Orcel, který potvrdil, že jeho banka byla z řízení vyloučena navzdory předložené nabídce.

Strategický cíl nebo domácí protekcionismus?

Celý proces prodeje zapadá do širší strategie italské vlády, která usiluje o vytvoření „třetího pilíře“ italského bankovního sektoru, jenž by konkuroval dvěma největším hráčům – UniCredit a Intesa Sanpaolo. Tento záměr by mohl vysvětlovat, proč byl prodej akcií směřován domácím hráčům s úzkými vazbami na klíčové instituce a vlivné investory. Je však otázkou, zda byla tato strategie realizována transparentně a v souladu s evropskými pravidly.

Někteří komentátoři poukazují na to, že výběr jediného bookrunnera s omezenou historií v podobně rozsáhlých transakcích je netypický. Obvykle bývá u podobných prodejů zapojeno více bank, které oslovují co nejširší spektrum investorů a zajišťují férovou soutěž o nejlepší nabídku. Podle úředníků ministerstva financí však rozhodnutí svěřit transakci Banca Akros bylo motivováno právě tím, že nabídla nejvyšší cenu.

Napětí na trhu i mezi klíčovými hráči

Zvláštní okolnosti prodeje přicházejí v době rostoucí konkurence mezi italskými bankami. Banco BPM, která získala část akcií MPS, byla terčem zájmu UniCredit, která o ni dlouhodobě usiluje. Vzájemné napětí ještě posílilo, když krátce po listopadovém prodeji zahájila MPS nepřátelské převzetí banky Mediobanca, v níž mají Caltagirone i Del Vecchio významné podíly.

Situace se tak komplikuje nejen na úrovni domácího trhu, ale i z pohledu mezinárodní regulace. Evropská centrální banka zatím nepotvrdila schválení transakce mezi MPS a Mediobancou, což signalizuje možný odpor vůči příliš koncentrované moci v rukou několika vlivných domácích hráčů. V mezičase UniCredit nahlásila podezření na porušení pravidel finančnímu regulátorovi Consob.

Celá kauza kolem prodeje podílu v Monte dei Paschi ukazuje na hlubší dilema, kterému čelí evropské vlády při snaze sladit národní zájmy s evropskými pravidly. V případě Itálie jde o klasický střet mezi cílem stabilizovat domácí bankovní sektor a povinností dodržovat pravidla otevřeného trhu. Pokud by se prokázalo, že řízení bylo záměrně uzavřeno vybraným domácím subjektům, mohla by Komise konstatovat, že šlo o formu nepovolené státní podpory.

Zatímco ministerstvo financí trvá na tom, že celý proces proběhl v souladu s mezinárodními standardy, skutečnost, že bylo osloveno minimum zahraničních bank a investorům údajně chyběly klíčové informace, může vést k pochybnostem o rovných podmínkách. Pro EU, která usiluje o jednotný kapitálový trh, je podobný precedens nežádoucí. Vyšetřování může být testem, jak důsledně budou evropské instituce dohlížet na férovost strategických transakcí v členských státech.

Z dlouhodobého hlediska však celá kauza může mít i širší geopolitické dopady. Pokud by EU nakonec konstatovala porušení pravidel, mohla by italské vládě uložit sankce nebo požadovat úpravu transakce, což by vyvolalo další napětí mezi Bruselem a Římem. Podobné konflikty nejsou v posledních letech výjimkou – zvlášť pokud jde o přístup jednotlivých států k vlastnictví klíčových finančních institucí.

Na druhé straně je nutné přiznat, že vlády mají přirozený zájem o to, udržet strategická aktiva pod domácí kontrolou. Banky jako MPS hrají roli nejen na trhu, ale i ve fiskální a hospodářské politice státu. Pokud ale dochází ke koncentraci moci mezi úzkou skupinou aktérů s politickými vazbami, ztrácí se důvěra veřejnosti i investorů v transparentnost a účel podobných transakcí. Vyšetřování Evropské komise tak může přinést nejen důležité právní závěry, ale i širší impuls pro revizi pravidel týkajících se privatizace státních podílů.