Rozdíl mezi úrokovými sazbami v USA a eurozóně se aktuálně vyšplhal na více než 225 bazických bodů, což je nejvíce od září 2019. Tento vývoj odráží rozcházející se měnovou politiku obou hlavních centrálních bank – Evropské centrální banky a amerického Federálního rezervního systému .Zatímco ECB ve čtvrtek snížila svou hlavní úrokovou sazbu na 2 %, Fed drží úrokové sazby na úrovni 4,25 až 4,5 %. Vzhledem k tomu, že ECB pravděpodobně letos ještě jednou sazby sníží a Fed zatím s uvolňováním měnové politiky vyčkává, očekává se, že rozdíl v sazbách se bude dále prohlubovat.Podle Mahmooda Pradhana ze společnosti Amundi Asset Management se obě instituce budou ještě nějakou dobu ubírat odlišným směrem. Inflace v USA podle něj klesá pomaleji, zatímco ECB má volnější prostor pro snižování sazeb. Prezidentka ECB Christine Lagardeová sice naznačila, že současný cyklus snižování sazeb se blíží ke konci, ale trhy počítají alespoň s ještě jedním poklesem o čtvrt procentního bodu.Trump ostře útočí na Fed a Jaye PowellaPrezident Donald Trump, který dlouhodobě prosazuje agresivnější snižování úrokových sazeb v USA, zvyšuje tlak na Fed a jeho předsedu Jaye Powella. Po zveřejnění slabších dat z amerického trhu práce Trump přitvrdil ve svých vyjádřeních a označil Powella za „Too Late“ – tedy za toho, kdo podle něj vždy reaguje příliš pozdě.„‚Too Late‘ ve Fedu je katastrofa! Navzdory němu se naší zemi daří skvěle. Jděte do toho naplno, Rocket Fuel!“ napsal Trump na své síti Truth Social. Zmínil také, že ECB již osmkrát během posledního roku sazby snížila, zatímco Fed jen čtyřikrát, a to navzdory slábnoucímu trhu práce.Trumpova obchodní politika navíc narušuje jeden z tradičních vyrovnávacích mechanismů rozdílů mezi úrokovými sazbami – směnné kurzy. Vyšší úroky v USA by za běžných okolností znamenaly silnější dolar. Jenže obchodní nejistota a obavy ze zvýšení rozpočtových deficitů kvůli plánovaným daňovým škrtům vedou k tomu, že se investoři americkému dolaru spíše vyhýbají.Chcete využít této příležitosti?Euro sílí navzdory nižším sazbámDůsledkem je, že euro posílilo vůči dolaru o 13 % od poloviny ledna, což jde proti tradičnímu vztahu mezi rozdílem úrokových sazeb a směnným kurzem. Hlavní ekonom Apollo Global Management Torsten Sløk připomněl, že dříve bylo možné směr pohybu měnového kurzu snadno předvídat jen na základě rozdílu sazeb. „Ale tento vztah se zcela rozpadl, když začala obchodní válka.“Podle odborníků jako Sam Lynton-Brown z BNP Paribas Fed udržuje vysoké sazby kvůli inflaci způsobené cly, zatímco ECB reaguje na deflační tlaky. Růst v eurozóně je podle něj stabilní a měl by se obnovit v roce 2026, zatímco USA čelí riziku setrvalého růstu cen, zejména pokud se obchodní napětí bude dále zhoršovat. Lagardeová naznačila, že ECB může přistoupit k dalšímu snížení sazeb ve druhé polovině roku. Pokud by k tomu skutečně došlo a Fed by stále vyčkával, rozdíl v sazbách mezi USA a eurozónou by mohl překročit 250 bazických bodů. A pokud by obchodní válka eskalovala, mohl by tento rozdíl dosáhnout až 325 bazických bodů – nejvíce od roku 2006.Výhled Fedu: vyčkávání, nejistota a možné zpožděníNa dalším zasedání v polovině června se neočekává, že by Fed přistoupil ke změně sazeb. Většina představitelů chce počkat na více dat o tom, jak cla ovlivňují inflaci a zaměstnanost. Alberto Musalem, prezident pobočky Fedu v St. Louis, pro Financial Times uvedl, že dopad Trumpovy obchodní politiky na inflaci v USA je „50 na 50“.Umírněnější člen rady Fedu Christopher Waller tento týden dodal, že i když nevěří, že cla budou mít trvalý vliv na ceny, silný trh práce dává centrální bance čas na vyčkávání. Možnost snížení sazeb tak zůstává ve hře až na druhou polovinu roku, případně až na podzim.Hlavní ekonomka společnosti New Century Advisors Claudia Sahm ale varuje, že jasno do americké politiky může přijít až za velmi dlouhou dobu. Podle ní se o nejistotě ohledně cel bude debatovat během celého příštího prezidentského období.Zatímco trhy čekají, jak se vyvine měnová politika a geopolitická situace, rozdíl v sazbách mezi USA a eurozónou se stává symbolem širšího rozchodu v hospodářských přístupech. A Donald Trump mezitím ukazuje, že měnovou politiku nenechá jen na technokratech – zejména pokud jde o jeho znovuzvolení.