Tento ambiciózní projekt má potenciál výrazně změnit způsob, jakým se malé rakety dostávají na oběžnou dráhu. Cílem je snížit náklady a zvýšit efektivitu vynášení nákladů do vesmíru, a to prostřednictvím technologie, která připomíná railgun nebo maglev. Zakladatelka a generální ředitelka společnosti Winnie Lai v této souvislosti hovoří o snaze vybudovat plně opakovaně použitelnou pozemní infrastrukturu, která výrazně omezí závislost na tradičních raketových stupních.Místo klasického prvního stupně rakety chce Auriga využívat silné elektromagnety k urychlení malých raket na více než šestinásobek rychlosti zvuku. Poslední část zařízení je navržena jako prudce stoupající rampa, která raketě umožní zapálit svůj motor až ve výšce, čímž se uspoří značné množství paliva. Díky tomu může větší část hmotnosti tvořit užitečný náklad namísto paliva, což je jeden z hlavních nedostatků současných konvenčních raketových systémů.Nové financování a podpora armádních programůAuriga Space už získala počáteční investici ve výši 4,6 milionu dolarů, která byla dokončena začátkem letošního roku. Nyní ji doplnily nové smlouvy s programy AFWERX a SpaceWERX v hodnotě 1,4 milionu dolarů. Celková dosavadní podpora tak činí 12,2 milionu dolarů, a to z kombinace rizikového kapitálu a amerického ministerstva obrany. Investiční kolo vedla evropská firma OTB Ventures, přičemž se zapojily i další fondy jako Trucks Venture Capital nebo Seraphim Space.Auriga plánuje využít prostředky mimo jiné pro vývoj vnitřní testovací dráhy nazvané Prometheus, která má být komercializována začátkem příštího roku. Další fází je venkovní zařízení Thor pro testování v plném měřítku. Výsledným cílem je plnohodnotné orbitální odpalovací zařízení s názvem Zeus.Podle zakladatelky společnosti chybí na trhu cenově dostupná a flexibilní infrastruktura pro hypersonické testy, což brzdí pokrok v oblasti technologií, které jsou čím dál více žádané, a to nejen v soukromém sektoru, ale i ve vojenském prostoru. Auriga chce tuto mezeru zaplnit pomocí opakovatelného testování za různých letových a povětrnostních podmínek, které by mělo být levnější a dostupnější než stávající alternativy.Technologická výzva: extrémní přetíženíJakkoli je koncept slibný, s sebou nese i technické výzvy. Jednou z nich je vysoké přetížení, které působí na raketu i užitečný náklad během startu. I přes tuto komplikaci jsou podle počátečních studií komponenty satelitů schopné odolat vyšším silám, než se dříve předpokládalo. Lai uvedla, že některé satelity by mohly být navrženy „na míru“, tedy s konstrukčními prvky, které jim umožní přežít náročné podmínky při startu.Zazněl i zajímavý argument: pokud některé typy munice a raket dokážou fungovat za extrémního přetížení, existuje velká šance, že i satelitní zařízení mohou být přizpůsobena. Pokud by se ovšem ukázalo, že přetížení je příliš vysoké pro širší spektrum nákladů, existuje podle Aurigy možnost prodloužit dráhu a tím snížit intenzitu působení sil.Raketový start jako objednávka Uberu?Kromě snahy změnit způsob dopravy do vesmíru klade Auriga důraz i na rychlost nasazení. V ideálním scénáři by jejich systém umožnil tzv. reaktivní starty, kdy by bylo možné vyslat náklad na oběžnou dráhu během několika minut od zadání příkazu – a nikoli v řádu hodin nebo dní, jak je dnes běžné. Tento přístup je obzvláště důležitý pro americké vesmírné síly, které potřebují být schopné rychle reagovat v případě krizových situací.Lai přirovnala jejich cílovou vizi k běžné zkušenosti s taxislužbou: „Zavoláme Uber a očekáváme, že během několika minut přijede. Myslím, že to by mělo platit i pro vesmír.“ Tento výrok odráží ambici standardizovat a zrychlit přístup k vesmíru, a především snížit bariéry vstupu pro menší zákazníky, vývojáře technologií nebo výzkumné organizace, které si dnes nemohou dovolit dlouhé čekací lhůty a drahé zkušební starty.Pokud se Aurize podaří překonat zbývající technické a logistické překážky, mohla by se stát významným hráčem na trhu s vesmírnými technologiemi. Nejen tím, že přinese levnější a flexibilnější alternativu ke klasickým raketám, ale také tím, že vytvoří novou infrastrukturu pro hypersonické testování, která v současnosti na trhu citelně chybí.Projekt tak spojuje futuristickou technologii s konkrétní poptávkou ze strany státních i soukromých subjektů. A to je kombinace, která by v nadcházejících letech mohla výrazně změnit dynamiku přístupu do vesmíru.