V rámci své předvolební kampaně se Trump opírá o úrokové sazby jako o klíčový argument proti Powellovu vedení Fedu a tvrdí, že právě neochota snižovat sazby žene výdaje federální vlády do závratných výšin. Podle expertů však samotné snížení sazeb nemusí přinést kýžený efekt – a dokonce by mohlo mít opačný dopad.

Trump kritizuje Fed, obviňuje ho z růstu úrokových nákladů

V ručně psané poznámce, kterou Donald Trump zveřejnil na své síti Truth Social, obvinil Powella z toho, že stát „přichází o stovky miliard dolarů“, protože Fed drží sazby příliš vysoko. „Měli byste ty sazby výrazně snížit,“ napsal Trump, přičemž uvedl, že by USA měly platit maximálně 1 % úrok.

Trumpova kritika přichází v době, kdy se úrokové náklady na federální dluh staly jedním z hlavních problémů amerického rozpočtu. Podle Kongresového rozpočtového úřadu (CBO) dosáhnou úrokové výdaje v tomto fiskálním roce téměř 952 miliard dolarů a v roce 2026 překročí 1 bilion dolarů. To znamená, že úroky se stanou druhou největší položkou rozpočtu, hned po sociálním zabezpečení – a předčí jak výdaje na obranu, tak i program Medicare.

Proč samotné snížení sazeb nemusí pomoci

Na první pohled se Trumpův požadavek může zdát logický – nižší sazby by mohly znamenat levnější obsluhu dluhu. Ve skutečnosti je ale situace složitější. Sazba federálních fondů, kterou Fed přímo ovlivňuje, se týká zejména krátkodobého financování. Většina amerického státního dluhu je však složena z dlouhodobých dluhopisů s desetiletou nebo třicetiletou splatností, jejichž výnosy se určují na základě tržního očekávání inflace, růstu a fiskální disciplíny – nikoli jen podle rozhodnutí Fedu.

„Federální rezervní systém má jen omezenou moc ke snížení úrokových sazeb dlouhodobého dluhu,“ upozorňuje Marc Goldwein, ředitel politiky Výboru pro odpovědný federální rozpočet (CRFB). Dodává, že i agresivní snížení sazeb může trhy vnímat negativně, protože by mohlo signalizovat ekonomické problémy nebo vést k růstu inflace – což paradoxně zvýší dlouhodobé sazby.

Podobně varuje i Shai Akabas z Bipartisan Policy Center. Podle něj snížení sazeb sice může zlevnit krátkodobé financování, ale není to zaručená cesta k nižším úrokům u 10- či 30letých dluhopisů, které tvoří podstatnou část dluhové zátěže. „To, že Fed sníží sazby, neznamená, že vláda ušetří na úrocích,“ uvedl Akabas.

Dluh roste, úroky s ním. A výdaje předbíhají příjmy

Zatímco úrokové sazby zůstávají relativně vysoké kvůli boji s inflací, samotný objem dluhu Spojených států dál raketově roste. Trump přitom na jedné straně kritizuje vysoké úrokové náklady, ale zároveň přijal legislativu, která v příštím desetiletí zvýší deficit o více než 3 biliony dolarů.

Podle analytiků Goldwein a Akabas se řešení situace neskrývá pouze ve snížení sazeb, ale hlavně v úpravě fiskální politiky – tedy ve snížení ročního deficitu. V současnosti jde přibližně 18 centů z každého daňového dolaru na úroky z dluhu. Do konce desetiletí by to podle CBO mělo být až 25 centů. Jinými slovy – čím větší dluh, tím vyšší úrokové náklady, bez ohledu na sazby Fedu.

Pro srovnání: v roce 2020 činily úrokové výdaje USA 346 miliard dolarů. V roce 2024 to bude téměř trojnásobek. Tato trajektorie je podle odborníků neudržitelná, a pokud nedojde ke strukturálním změnám v rozpočtové politice, stane se úrokové zatížení dlouhodobým břemenem.

Politická realita: nižší daně, vyšší deficit

Trump sice vyzývá ke snižování sazeb, ale jeho vlastní rozpočtová politika tomu odporuje. Daňové škrty z jeho prvního funkčního období přispěly ke zvýšení strukturálního deficitu a jeho plán na druhé období zahrnuje další rozsáhlé škrty daní, zejména pro firmy a majetné domácnosti. Zároveň Trump navrhuje snížit federální výdaje v oblastech sociální pomoci, ale tyto úspory nedosahují rozsahu daňových výpadků, a tak schodek dále narůstá.

„Pokud vás znepokojují stovky miliard dolarů přidávané k deficitu kvůli vyšším úrokům, řešením není tlačit na Fed, ale upravit fiskální bilanci,“ říká Goldwein. To ale vyžaduje nepopulární politická rozhodnutí – například zvýšení daní nebo omezení růstu důchodových a zdravotních výdajů.

S tím se ovšem v Trumpově rétorice nesetkáváme. Místo toho útočí na Powella, přestože prezident nemá přímou pravomoc předsedu Fedu odvolat. Jedinou cestou by bylo prokázání závažného porušení zákona, což je v případě guvernéra centrální banky extrémně nepravděpodobné.

Kdo chce snížit úroky, musí řešit i rozpočet

Donald Trump ve své kampani opět využívá jednoduchá řešení pro složité problémy. Snížení úrokových sazeb Fedu by mohlo na první pohled pomoci snižovat náklady na obsluhu dluhu, ale realita amerických financí je daleko složitější. Vysoké úroky jsou totiž jen zčásti důsledkem měnové politiky – klíčovou roli hraje rostoucí dluh a strukturální rozpočtové deficity.

Z odborného pohledu je jasné: bez omezení výdajů nebo zvýšení příjmů se náklady na úroky samy od sebe nesníží – a centrální banka to sama nezachrání. Trump může vyvíjet nátlak na Powella, ale pokud nebude řešit rozpočtovou stránku věci, tlak na úroky zůstane vysoký – a s ním i hrozba dalšího zhoršení kreditního ratingu USA.