Guvernér Bank of England Andrew Bailey na ekonomickém sympoziu Federálního rezervního systému v Jackson Hole upozornil, že Velká Británie čelí naléhavé výzvě zvýšit potenciální růst ekonomiky. Podle něj se hlavní problém už netýká nezaměstnanosti, ale nízké participace pracovní síly. Zatímco míra nezaměstnanosti zůstává relativně stabilní, řada Britů se od pandemie nevrátila na trh práce. To spolu s klesající produktivitou představuje zásadní brzdu pro hospodářské oživení. Bailey situaci popsal jako „docela smutný příběh“. Britská ekonomika podle něj naráží na kombinaci slabé produktivity a nízké účasti pracovní síly, což ji staví do zranitelné pozice. Produktivita, měřená jako výkon na jednoho pracovníka, se podle údajů Úřadu pro národní statistiku v poslední době dokonce propadla do záporných hodnot. Tento vývoj znamená, že hospodářství dokáže generovat méně výstupu i při stejné úrovni zaměstnanosti, což zpomaluje celkový růst. Dopady na měnovou politiku a inflaci Bank of England v reakci na vývoj snížila svůj odhad potenciálního růstu HDP – tedy hranice, za kterou hrozí vznik inflačních tlaků – na něco málo přes 1 %. Takto nízký potenciální růst činí ekonomiku náchylnější k inflaci, protože i menší nárůst poptávky může rychle vést k tlaku na ceny. Bailey přiznal, že provádět měnovou politiku v prostředí tak nízkého růstového limitu je mimořádně obtížné. Centrální banka zároveň rozhodla o snížení úrokových sazeb na 4 %, ale zároveň varovala, že růst cen zůstává významným rizikem. Bailey vysvětlil, že zatímco po pandemii centrální bankéři očekávali nárůst nezaměstnanosti, realita byla opačná – nabídka pracovní síly klesla, což vytvořilo prostor pro trvalejší inflační tlaky. Podle něj právě tento faktor vedl Bank of England k tomu, že musela delší dobu držet restriktivní nastavení měnové politiky. Nyní je patrný pokles poptávky po pracovní síle, což by mohlo v budoucnu tlaky na růst cen zmírnit. Přesto zůstává otázkou, zda se podaří obnovit účast pracovníků na trhu práce a zda se produktivita začne zotavovat. Bez těchto faktorů bude inflace pro britskou ekonomiku představovat trvalou hrozbu. Strukturální problémy a dopady na rozpočet Situace na trhu práce má vážné důsledky také pro fiskální politiku. Více než milion lidí opustilo trh práce od pandemie, především kvůli dlouhodobě špatnému zdravotnímu stavu. Podle Baileyho je Velká Británie jedinou zemí ze skupiny G7, kde se účast na trhu práce stále nevrátila na úroveň před pandemií. Tento problém navíc zhoršuje stárnutí populace, což snižuje počet aktivních pracovníků. Pro britskou ministryni financí Rachel Reevesovou to znamená složitou situaci při přípravě podzimního rozpočtu. Slabý růst ztěžuje kontrolu státního dluhu i dodržení fiskálních pravidel, která si sama stanovila. Očekává se, že britský rozpočtový orgán sníží odhad růstu v nadcházejícím rozpočtu. To by Reevesovou mohlo přinutit uvažovat o zvýšení daní, aby vyrovnala nižší příjmy a udržela stabilitu veřejných financí. Bailey zdůraznil, že Bank of England se musela přizpůsobit novým podmínkám a přesunout svou pozornost. Zatímco dříve se kladl důraz na rovnovážnou míru nezaměstnanosti (tzv. U*), nyní se sleduje spíše tzv. LP*, tedy míra participace na trhu práce. Podle guvernéra je právě tento ukazatel pro současnou situaci klíčový. Mezinárodní srovnání a kvalita dat Na stejném panelu vystoupil i guvernér japonské centrální banky, který upozornil, že Japonsko dokázalo čelit klesající populaci tím, že rostoucí účast pracovní síly pomohla podpořit potenciální růst. Tento příklad ukazuje, že zvýšení participace může hrát zásadní roli v udržení stability a růstového potenciálu i v prostředí nepříznivých demografických trendů. Bailey ovšem zároveň upozornil na problém kvality dostupných dat o britském trhu práce. Podle něj je možné, že pokles účasti je částečně přehnaný. Některé skupiny obyvatel, které se neúčastní ekonomické aktivity, se totiž podle něj paradoxně více zapojují do průzkumů pracovního trhu, což může výsledky zkreslovat. Přesto však celkový trend potvrzuje, že Velká Británie zůstává výjimkou mezi vyspělými ekonomikami a návrat k předpandemické participaci se jí stále nedaří. Tento obraz britské ekonomiky jasně ukazuje, že klíčovou výzvou pro zemi není jen inflace či krátkodobé měnové zásahy, ale především dlouhodobé strukturální problémy. Bez zvýšení účasti na trhu práce a zlepšení produktivity bude Velká Británie nadále čelit omezenému potenciálnímu růstu, což se nevyhnutelně projeví jak na schopnosti centrální banky řídit inflaci, tak na stabilitě veřejných financí.