Jeho teorie relativity je základem moderní pokročilé fyziky – a z jeho práce výzkumníci ostatně těží dodnes.

Dne 26. září roku 1905 Albert Einstein vydal třetí pokračování svých článků, kde představil speciální teorii relativity. Tak v podstatě dovršil své celoživotní dílo. Legendární génius byl možná kontroverzní postavou – jeho jméno se ale stalo synonymem pro vytříbenou mysl. Pojďme si přiblížit jeho životní příběh o něco blíže.

Při bližším pohledu do průřezu historií ale uvidíme, že toho na dnešní den připadá ještě o mnoho více:

• 1973 – Nadzvukový letoun Concorde uskutečnil první let přes Atlantský oceán v rekordním čase.
• 1980 – Při bombovém útoku na německém Oktoberfestu zemřelo 13 lidí a 211 bylo zraněno.
• 1983 – při poruše sovětského systému včasné výstrahy před jadernými útoky (Oko) stál svět na prahu jaderné války. Předešlo jí správné rozhodnutí sovětského podplukovníka Stanislava Petrova, který rozpoznal, že se jedná o falešný poplach při alarmu odpalu amerických jaderných raket.
• 1984 – Spojené království Velké Británie a Severního Irska souhlasilo s předáním Hongkongu Číně.
• 2007 – Šinzó Abe odešel z postu japonského předsedy vlády.
• 2017 – Byla vydána hra Fortnite Battle Royale
• 2022 – Sonda DART narazila do měsíčku binární planetky Didymos, čímž dokázala změnit její dráhu.

A nyní se už jako obvykle přesuneme do světa byznysu a ekonomiky:

• 1960 – Uskutečnila se vůbec první televizní debata kandidátů na úřad prezidenta Spojených států mezi J.F. Kennedym a R. Nixonem v Chicagu.
• 1984 – Spojené království a Čína podepsaly společnou deklaraci, která nastínila budoucí převod suverenity nad Hongkongem z Británie na Čínu.
• 2008 – Švýcarský pilot Yves Rossy se stal prvním člověkem, který přeletěl kanál La Manche na křídle poháněném proudovým motorem.
• 2018 – Bill Cosby, americký komik a herec, byl odsouzen ke třem letem vězení za sexuální obtěžování.

Albert Einstein se narodil 14. března 1879 v Ulmu v německém Württembersku. O šest týdnů později se jeho rodina přestěhovala do Mnichova, kde později začal studovat na Luitpoldově gymnáziu. Později se přestěhovali do Itálie a Albert pokračoval ve vzdělávání ve švýcarském Aarau a v roce 1896 nastoupil na švýcarskou Spolkovou polytechnickou školu v Curychu, kde se vzdělával jako učitel fyziky a matematiky. V roce 1901, kdy získal diplom, získal švýcarské občanství, a protože nemohl najít místo učitele, přijal místo technického asistenta ve švýcarském patentovém úřadu. V roce 1905 získal doktorský titul.

Během svého pobytu na patentovém úřadě a ve volném čase vytvořil mnoho svých pozoruhodných děl a v roce 1908 byl jmenován Privatdozentem v Bernu. Jedná se o německý tradiční titul tzv. privátního docenta.

Privatdozent je oprávněn pořádat kromě soukromých lekcí také přednášky na univerzitě, a to na základě privilegia venia legendi („povolení absolvovat kurz“).

V roce 1909 se stal mimořádným profesorem v Curychu, v roce 1911 profesorem teoretické fyziky v Praze a v následujícím roce se vrátil do Curychu na obdobné místo. V roce 1914 byl jmenován ředitelem Fyzikálního ústavu císaře Viléma a profesorem na univerzitě v Berlíně. V roce 1914 se stal německým občanem a v Berlíně zůstal až do roku 1933, kdy se z politických důvodů vzdal občanství a emigroval do Ameriky na místo profesora teoretické fyziky v Princetonu*. V roce 1940 se stal občanem Spojených států a v roce 1945 odešel do důchodu.

Po druhé světové válce byl Einstein vůdčí osobností Hnutí za světovou vládu, bylo mu nabídnuto prezidentství státu Izrael, které odmítl, a spolupracoval s Dr. Chaimem Weizmannem na založení Hebrejské univerzity v Jeruzalémě.

Zdálo se, že Einstein měl vždy jasný názor na problémy fyziky a odhodlání je vyřešit. Měl vlastní strategii a dokázal si představit hlavní etapy na cestě k cíli. Své hlavní úspěchy považoval za pouhé odrazové můstky pro další pokrok.

Na počátku své vědecké práce si Einstein uvědomil nedostatečnost newtonovské mechaniky a jeho speciální teorie relativity vzešla ze snahy sladit zákony mechaniky se zákony elektromagnetického pole. Zabýval se klasickými problémy statistické mechaniky a problémy, v nichž byly sloučeny s kvantovou teorií: to vedlo k vysvětlení Brownova pohybu molekul. Zkoumal tepelné vlastnosti světla s nízkou hustotou záření a jeho pozorování položila základ fotonové teorie světla.

V počátcích svého působení v Berlíně Einstein postuloval, že správný výklad speciální teorie relativity musí poskytnout také teorii gravitace, a v roce 1916 publikoval svůj článek o obecné teorii relativity. V této době také přispěl k problematice teorie záření a statistické mechaniky.

Ve dvacátých letech 20. století se Einstein pustil do konstrukce sjednocené teorie pole, ačkoli nadále pracoval na pravděpodobnostní interpretaci kvantové teorie a v této práci vytrvale pokračoval v Americe. Ke statistické mechanice přispěl rozpracováním kvantové teorie monatomického plynu a vykonal také cenné práce v souvislosti s pravděpodobnostmi atomových přechodů a relativistickou kosmologií.

Po odchodu do důchodu pokračoval v práci na sjednocení základních pojmů fyziky, přičemž zaujal opačný přístup, geometrizaci, než většina fyziků.

Einsteinovy výzkumy jsou samozřejmě dobře zaznamenány a mezi jeho významnější díla patří Speciální teorie relativity (1905), Relativita (anglické překlady, 1920 a 1950), Obecná teorie relativity (1916), Zkoumání teorie Brownova pohybu (1926) a Vývoj fyziky (1938). Z jeho nevědeckých prací lze jmenovat O sionismu (1930), Proč válka? (1933), Moje filozofie (1934) a Z mých pozdějších let (1950) jsou patrně nejvýznamnější.

Albert Einstein obdržel rovněž čestné doktoráty z přírodních věd, medicíny a filozofie na mnoha evropských a amerických univerzitách. Ve dvacátých letech 20. století přednášel v Evropě, Americe i na Dálném východě a získal stipendia nebo členství ve všech předních vědeckých akademiích na celém světě. Za svou práci získal řadu ocenění, včetně Copleyho medaile Královské společnosti v Londýně v roce 1925 a Franklinovy medaile Franklinova institutu v roce 1935.

Einsteinovo nadání nevyhnutelně vedlo k tomu, že trávil opravdu hodně času v tzv. intelektuální samotě a pro odreagování hrála v jeho životě důležitou roli hudba. V roce 1903 se oženil s Milevou Maricovou a měli spolu dceru a dva syny; jejich manželství bylo nicméně ukončeno v roce 1919 – a v témže roce se oženil se svou sestřenicí Elsou Löwenthalovou, která zemřela v roce 1936. Zemřel 18. dubna 1955 v Princetonu ve státě New Jersey.

Jeho odkaz každopádně bude žít už navždy.