Prezident Donald Trump pokračuje v prosazování jedné z nejagresivnějších obchodních strategií v moderní historii USA. Jen během posledního týdne uvalil nová cla na značkové léky, kuchyňské skříňky a nákladní automobily, přičemž zároveň zahájil vyšetřování dovozu robotů a průmyslových strojů, které mohou vést k dalším restrikcím. Vytváří tak mohutnou celní bariéru kolem největší ekonomiky světa. Přesto se vedle těchto kroků objevuje i opačný trend – rostoucí seznam výjimek, který ukazuje, že i Trumpův maximalistický přístup má své limity. Symbolickým příkladem jsou nová 100% cla na značkové léky, která mají vstoupit v platnost 1. října. Přestože tento krok působí na první pohled dramaticky, zejména v kontextu vysokých cen léků pro americkou střední třídu, skutečný dopad bude omezený. Clo se totiž nevztahuje na společnosti s výrobními závody v USA, ani na ty, které plánují nové investice. Tím pádem se výjimka týká většiny velkých globálních farmaceutických firem. Kromě toho se nová opatření nevztahují na dovozy z Evropské unie, kde zůstane platit maximální 15% clo vyjednané v rámci obchodních dohod. Stejně tak se Trumpova administrativa rozhodla vyjmout generické léky, ačkoliv původní vyšetřování naznačovalo, že by mohla být postižena i tato kategorie. Výsledkem je, že podle výpočtů Bloomberg Economics by se historicky vysoká sazba amerických cel zvýšila jen o jeden procentní bod, zatímco bez těchto výjimek by růst činil téměř sedm procentních bodů. Význam výjimek je zřejmý i z širšího pohledu: více než 1 bilion dolarů dovozu – zhruba třetina celkové hodnoty zboží dováženého do USA – je v současnosti z Trumpových celních opatření vyňata. To zásadně snižuje jejich dopad na inflaci i růst cen pro americké spotřebitele. Výjimky pro investory a klíčová odvětví Trumpovy kroky nejsou jen represivní, ale i selektivní. Při jednání v Oválné pracovně s Timem Cookem z Apple (AAPL) prezident sice hovořil o možných clech na polovodiče, zároveň ale slíbil, že podniky investující v USA nebudou těmito opatřeními zasaženy. Jedná se tedy o formu pozitivní motivace, která má přimět globální společnosti k budování kapacit na americkém území. Podobný tlak se nyní objevuje v souvislosti s plánovanými cly na roboty a průmyslové stroje. Zástupci Národní asociace výrobců varují, že uvalení cel by pouze zdražilo domácí výrobu, a požadují proto výjimky pro stroje a vstupy využívané v amerických továrnách. Tento přístup ale přináší složitost při administraci – společnosti budou muset dokládat své investiční závazky, což může celý proces zpomalit a zvýšit jeho náklady. Trump tak stojí před dilematem: na jedné straně chce prosazovat tvrdou obchodní politiku a posilovat domácí výrobu, na straně druhé si je vědom rizika, že plošná cla by mohla poškodit průmysl i ekonomiku. Výjimky proto fungují jako pojistka proti recesi, která se na jaře letošního roku jevila jako reálná hrozba. Politické a ekonomické důsledky Podle ekonomů je zřejmé, že ačkoli cla formálně představují nástroj k ochraně amerického trhu, ve skutečnosti se stávají dodatečnou daní. To potvrzuje i Stephen Miran, nový člen měnového výboru Fedu a zároveň bývalý šéf Trumpovy Rady ekonomických poradců. Ve svém projevu uvedl, že kombinace celní politiky a imigračních opatření snižuje takzvanou neutrální úrokovou sazbu, což v praxi znamená zpomalení růstu. Ekonom Steven Blitz z TS Lombard k tomu dodal, že „daň je daň“ – cla tedy představují břemeno, které nakonec dopadá na podniky i spotřebitele. Miranova poznámka zároveň naznačuje, že i v samotné administrativě panuje tiché uznání negativních dopadů těchto opatření. Přesto Trump pokračuje v budování své celní bariéry. V roce 2024 USA dovezly zboží v hodnotě 3,2 bilionu dolarů, což odpovídá zhruba 11 % amerického HDP. I když tato čísla ukazují, že dovoz tvoří menší část celkové ekonomiky, jeho omezení má jasně měřitelné dopady na inflaci, růst i investiční prostředí. Výjimka je také pravidlem Seznam výjimek se tak stává nedílnou součástí celé strategie. Každé nové clo je doprovázeno dalšími podmínkami, úlevami a dohodami, které mají minimalizovat škody pro vybrané segmenty. Trump chce vystupovat jako prezident, který chrání americké pracovníky a podniky, ale zároveň nechce nést odpovědnost za recesi či prudký růst nezaměstnanosti. Výjimky proto plní dvojí roli: ekonomickou pojistku proti přehnaným negativním efektům a zároveň politický nástroj, který umožňuje Bílému domu vyjednávat s firmami a motivovat je k investicím v USA. V praxi to znamená, že i když se seznam celních opatření rozšiřuje, roste zároveň i seznam těch, kdo se jim mohou vyhnout. Trumpova obchodní politika se tak pohybuje mezi tvrdou ochranou domácí ekonomiky a pragmatickými ústupky, které mají udržet hospodářství v chodu. A právě v této kombinaci se skrývá její největší paradox – čím více cel se zavádí, tím více výjimek vzniká.