Bankovní rada České národní banky vnímá současnou úroveň základní úrokové sazby jako neutrální a zdůrazňuje potřebu zachovat si prostor reagovat na ekonomický vývoj oběma směry. Vyplývá to ze záznamu z jednání rady, který ČNB zveřejnila. Minulý týden rada jednomyslně ponechala základní úrokovou sazbu na úrovni 3,5 procenta. Podle viceguvernéra Jana Fraita měnová politika v současnosti nepůsobí restriktivně a její efekt je spíše neutrální, přičemž různé části ekonomiky na ni reagují odlišně. <!-- DIP popup-->[elfsight_popup id="21" Člen rady Jakub Seidler rovněž poukázal na to, že sazby nejsou příliš přísné. Zároveň však podle něj k určitě restriktivnosti měnové politiky přispívá silná koruna, která tlumí ceny dovozů a působí protiinflačně. Bankovní rada se shodla, že výrazné nejistoty doma i v zahraničí vyžadují, aby centrální banka měla dostatečnou flexibilitu — tedy možnost sazby zvýšit i snížit podle toho, jak se budou vyvíjet inflační tlaky i rizika opačným směrem. Zdroj: Shutterstock Problém pokračující inflace ve službách Významnou část jednání tvořila debata o vývoji cen služeb. Právě tato oblast podle členů rady zůstává problematická, protože zde přetrvává zvýšená inflace. Podle údajů Českého statistického úřadu se ceny služeb v říjnu meziročně zvýšily o 4,6 procenta, zatímco celková inflace činila 2,5 procenta. Tento rozdíl ukazuje na přetrvávající tlak v sektoru služeb, který se často více váže na domácí nákladové faktory než na globální trendy. Člen rady Jan Procházka zdůraznil, že vývoj cen ve službách odráží hlubší strukturální změny české ekonomiky. Rychlý růst mezd, nedostatek pracovní síly a celková transformace trhu práce se tak přirozeně promítají do vyšších cen, protože služby jsou výrazně náročné na pracovní sílu. Podle Procházky je proto současná dynamika cen služeb zčásti systémového charakteru. Seidler upozornil, že cílem ČNB není, aby ceny služeb rostly stejným tempem jako celková inflace. Vyšší růst cen služeb je v konvergující ekonomice do jisté míry přirozený — odráží dohánění životní úrovně a rostoucí poptávku po kvalitnějších službách. Přesto považuje tempo přes čtyři procenta za příliš vysoké a z pohledu cenové stability nežádoucí. Rizika spojená s mzdami a nedostatkem pracovníků Podle viceguvernéra Fraita je současná výše inflace ve službách neslučitelná s dlouhodobým dvouprocentním cílem celkové inflace. Zdražování v této oblasti je podle něj silně spojeno se situací na trhu práce, především s rychlým růstem nominálních mezd. Ten zvyšuje náklady firem v sektoru služeb, což se následně promítá do vyšších cen. Frait zároveň uvedl, že zatím nevidí mnoho faktorů, které by mohly vést k významnému zpomalení mzdové dynamiky. Trh práce je nadále napjatý a zaměstnavatelé se potýkají s nedostatkem pracovníků, což vytváří tlak na zvyšování mezd. Tato situace komplikuje návrat inflace služeb k úrovním, které by byly v souladu s cílem centrální banky. Zdroj: Shutterstock Vyšší náklady spojené s pracovní silou tak podle rady dál udržují inflační tlaky v segmentu služeb. To je jeden z hlavních důvodů, proč ČNB zdůrazňuje nutnost jednat pružně — aktuální neutrální sazba nemusí být za několik měsíců vhodná, pokud by mzdová dynamika dále zrychlila nebo naopak začala výrazněji slábnout. Ceny nemovitostí jako dodatečné inflační riziko Záznam z jednání také ukazuje, že bankovní rada považuje za významné inflační riziko růst cen nemovitostí. Podle Jana Procházky a Jana Kubíčka je nutné pečlivě sledovat, zda se skutečně dostaví očekávaný obrat v jejich růstové dynamice. Pokud by ceny nemovitostí dále rostly, mohla by se jejich dynamika promítnout do širších inflačních tlaků, a to nejen přes samotný trh bydlení, ale i přes související služby a náklady domácností. Růst cen nemovitostí tak doplňuje kombinaci faktorů, které činí návrat k nízké inflaci náročnějším. Spolu s růstem cen služeb a mzdovou dynamikou vytváří prostředí, v němž musí ČNB pečlivě volit další kroky. Současná komunikace bankovní rady tak ukazuje, že centrální banka nechce předem vylučovat žádný scénář. Situace může vyžadovat zvýšení sazeb v případě zesílení inflačních tlaků, nebo naopak prostor pro jejich snížení, pokud by začalo převažovat protiinflační riziko. Tato flexibilita je podle rady klíčová vzhledem k tomu, jak rychle se mohou podmínky změnit.