Klíčové body
- Rozhodnutí senátorů vycházelo z osobních zkušeností a tlaku veřejnosti
- Odpor posílily výhrůžky, zastrašování a agresivní politická kampaň
- Voliči v Indianě změnu volebních obvodů výrazně odmítali
- Nátlak z Washingtonu měl opačný efekt a návrh definitivně zablokoval
Jak ukazují jejich vlastní výpovědi, šlo o kombinaci osobních zkušeností, tlaku veřejnosti a odporu vůči způsobu, jakým byl návrh prosazován. Tento konflikt se stal jedním z nejvýraznějších momentů, kdy se lokální politika dostala do přímého střetu s celostátními ambicemi Bílého domu.
Výsledné hlasování znamenalo pro prezidenta výraznou porážku ve státě, kde v roce 2024 zvítězil s téměř dvacetibodovým náskokem. Indiana odmítla návrh, který měl vytvořit dvě další křesla ve Sněmovně reprezentantů a posílit republikánskou většinu v nadcházejících volbách v polovině funkčního období. Přestože se zpočátku zdálo, že půjde o test stranické loajality, postupně se ukázalo, že rozhodování mnoha senátorů bylo výrazně osobnější.

Osobní zkušenosti, které změnily postoj
Jedním z nejsilnějších příběhů je zkušenost senátorky Jean Leisingové, která byla poprvé zvolena do Senátu už v roce 1988. Na podzim vystoupila při školní snídani ve třídě svého vnuka, který navštěvuje osmý ročník. O několik hodin později jí vnuk sdělil, že celý jeho basketbalový tým ten den obdržel textové zprávy o její osobě – a „všechny byly špatné“. Leisingová situaci zlehčila humorem, ale večer doma si uvědomila, že tlak a osobní útoky překročily únosnou mez.
Podle jejích slov to byl okamžik, kdy se definitivně rozhodla návrh odmítnout. Nešlo pouze o nesouhlas s přerozdělením volebních obvodů, ale o způsob, jakým byl tlak vyvíjen, včetně osobních útoků a zastrašování. Leisingová přitom zdůraznila, že Trumpa volila třikrát, a její postoj tedy nebyl motivován náhlým politickým obratem. Spíše šlo o reakci na to, co považovala za nepřiměřené a neetické chování.
Podobně osobní motivy sehrály roli i u dalších senátorů. Mike Bohacek například otevřeně hovořil o své dceři s Downovým syndromem. Uvedl, že ho hluboce urazil Trumpův příspěvek na sociální síti Truth Social, v němž použil hanlivý výraz pro osoby se zdravotním postižením při útoku na guvernéra Minnesoty Tima Walze. Podle Bohacka volba slov není maličkostí, ale má skutečné důsledky, zvláště když přichází od prezidenta.
Odpor voličů a obavy z nebezpečného precedentu
Kromě osobních zkušeností sehrála významnou roli i nálada veřejnosti. Několik republikánských senátorů uvedlo, že voliči byli jednoznačně proti změně volebních obvodů v polovině desetiletí. Setkání s občany, zejména v regionech jako Terre Haute, odhalila masivní odpor k zásahu, který by podle kritiků rozdělil komunity se společnými zájmy.

Senátor Greg Goode upozornil, že nové mapy by narušily přirozené vazby mezi oblastmi a přinesly by více škody než užitku. Ve svém vystoupení před hlasováním varoval také před tím, že politické konflikty „importované“ zvenčí postupně pronikají do politiky Indiany a mění její charakter. Podle něj se stát dostal do situace, kdy se lokální rozhodování stalo nástrojem celostátního boje.
Další rozměr přidal senátor Greg Walker, který uvedl, že on i někteří jeho kolegové byli v týdnech před hlasováním terčem pokusů o swatting. Ačkoli orgány činné v trestním řízení tyto incidenty veřejně nespojily s politickým motivem, Walker zdůraznil, že hlasování pro návrh by podle něj odměnilo protiprávní jednání a vytvořilo nebezpečný precedens.
Nátlak z Washingtonu a jeho opačný efekt
Návrh na změnu volebních obvodů byl doprovázen silnou nátlakovou kampaní ze strany Bílého domu a Trumpových spojenců. Prezident opakovaně zveřejňoval na sociálních sítích příspěvky, v nichž jmenoval konkrétní senátory a vyhrožoval jim primárními soupeři. Viceprezident JD Vance dvakrát navštívil Indianu, aby osobně jednal se zákonodárci.
Do kampaně se zapojily i externí politické organizace. Club for Growth a nově vzniklá skupina vedená veterány Trumpovy kampaně vysílaly reklamy hrozící sesazením senátorů, kteří by hlasovali proti návrhu. Turning Point USA, založená Charliem Kirkem, slíbila podporu primárních výzev a uspořádala demonstraci v budově státního parlamentu.
Namísto získání podpory však tento tlak podle samotných senátorů posílil odpor. Předseda Senátu Pro Tem Rodric Bray dlouhodobě upozorňoval, že pro přijetí nových map neexistuje dostatek hlasů. Po neúspěšném hlasování oznámil, že podle pravidel Senátu státu Indiana nelze téma znovu otevřít během zasedání v roce 2026.
Senátorka Sue Glicková shrnula náladu mezi kolegy i voliči jednoznačně. Uvedla, že obyvatelé Indiany nemají rádi výhrůžky, zastrašování ani šikanu v jakékoli podobě. Podle ní mnoho lidí reagovalo postojem, že takový přístup „nebude fungovat“ – a skutečně nefungoval. Zároveň zdůraznila, že senátoři nejsou povinni přijímat rozkazy z jiné úrovně vlády a že konečné rozhodnutí musí vycházet ze svědomí a přesvědčivých argumentů, nikoli z nátlaku.
Leisingová celý proces shrnula slovy, že názor nelze změnit zlobou. Pokud by zastánci změny chtěli uspět, museli by podle ní nabídnout pozitivní vysvětlení, proč je návrh správný. To se však nikdy nestalo, a proto podle ní dostali výsledek, který si zasloužili.



























