Růst americké ekonomiky v posledních čtvrtletích překvapuje nejen svou odolností, ale i strukturou. Produktivita práce v USA ve třetím čtvrtletí vzrostla anualizovaným tempem 4,9 %, nejrychleji za poslední dva roky Růst produkce výrazně předstihl růst odpracovaných hodin, což signalizuje vyšší efektivitu firem bez expanze pracovní síly Pokles jednotkových mzdových nákladů naznačuje oslabení inflačních tlaků vycházejících z trhu práce Ekonomové vidí možný vliv technologií a umělé inteligence, ale varují před předčasnými závěry o dlouhodobém trendu Vedle silné spotřeby a relativně stabilního trhu práce se do popředí znovu dostává faktor, který byl v posledních letech často přehlížen – produktivita práce. Právě ta ve třetím čtvrtletí zaznamenala mimořádně silný nárůst a otevřela debatu o tom, zda rozsáhlé investice do technologií, včetně umělé inteligence, začínají přinášet hmatatelné výsledky. Podle nejnovějších vládních údajů vzrostla produktivita v USA ve třetím čtvrtletí anualizovaným tempem 4,9 %, což představuje nejrychlejší tempo za poslední dva roky. Tento vývoj byl v souladu s očekáváním ekonomů a zároveň přišel v období, kdy se část trhu obávala, že vysoké úrokové sazby a zpomalující globální ekonomika začnou americký růst výrazně brzdit. Místo toho se ukazuje, že ekonomika dokáže generovat více produkce s relativně malým nárůstem pracovních vstupů. Produktivita práce měří, kolik produkce ekonomika vytvoří na jednu odpracovanou hodinu. Ve třetím čtvrtletí vzrostla celková produkce meziročně o 5,4 %, zatímco počet odpracovaných hodin se zvýšil pouze o 0,5 %. Tento rozdíl jasně ukazuje, že firmy dokázaly zvýšit efektivitu, nikoli pouze objem práce. Z dlouhodobého hlediska je právě tento mechanismus zásadní. Ekonomický růst založený na růstu produktivity je totiž udržitelnější než růst tažený expanzí pracovní síly nebo zadlužováním. Vyšší produktivita umožňuje firmám zvyšovat zisky, zaměstnancům dlouhodobě růst mzdy a celé ekonomice expandovat bez vytváření nadměrných inflačních tlaků. Ve třetím čtvrtletí se tento vztah projevil velmi konkrétně. Jednotkové mzdové náklady klesly o 1,9 %, což naznačuje, že mzdové náklady nepůsobily jako zdroj inflace. Naopak, kombinace rychlejší produktivity a stabilních mzdových tlaků vytváří prostředí, které je z makroekonomického pohledu mimořádně příznivé. Slábnoucí mzdové tlaky a dopad na inflaci Pokles jednotkových mzdových nákladů je důležitým signálem nejen pro firmy, ale i pro centrální banku. V posledních letech byla inflace v USA významně ovlivněna napjatým trhem práce a rychlým růstem mezd. Ve třetím čtvrtletí však reálná hodinová mzda očištěná o inflaci klesla o 0,2 %, což v kombinaci s vyšší produktivitou snižuje tlak na další cenový růst. Ekonomové upozorňují, že právě tento vývoj může změnit dynamiku celé ekonomiky. Pokud firmy dokážou vyrábět více s menším počtem zaměstnanců nebo s nižším růstem mzdových nákladů, mají větší prostor absorbovat jiné nákladové šoky – například cla nebo vyšší ceny vstupů – bez nutnosti přenášet je na konečné zákazníky. Tento mechanismus popsal i prezident Federální rezervní banky v Richmondu Tom Barkin, který uvedl, že podniky se zdráhají zvyšovat ceny v reakci na cla zavedená administrativou prezidenta Donalda Trumpa. Místo toho se snaží kompenzovat vyšší náklady prostřednictvím automatizace a omezení náboru, což se následně promítá do vyšší produktivity. Role technologií a umělé inteligence Otázkou, která nyní zaměstnává ekonomy i investory, je, do jaké míry stojí za růstem produktivity právě technologický pokrok a zejména umělá inteligence. V posledních letech firmy investovaly miliardy dolarů do automatizace, datové analytiky a AI řešení, přičemž návratnost těchto investic byla dlouho spíše teoretická než měřitelná. Někteří ekonomové se domnívají, že třetí čtvrtletí může představovat první náznak širšího efektu těchto investic. Matthew Martin, hlavní ekonom společnosti Oxford Economics, ve své analýze uvedl, že produktivitа bude klíčová pro budoucí tempo ekonomického růstu i inflační dynamiku. Pokud se její růst udrží a bude dále podporován technologickým pokrokem, včetně AI, může americká ekonomika růst rychleji, aniž by to vedlo k nežádoucí inflaci. Zároveň však zaznívají i střízlivější hlasy. Oren Klachkin, ekonom finančních trhů ve společnosti Nationwide, upozorňuje, že je pravděpodobně příliš brzy jednoznačně přisuzovat letošní nárůst produktivity umělé inteligenci. Podle něj může mít AI určitý dílčí přínos, ale plošný a dlouhodobý efekt se spíše projeví až v horizontu několika let, nikoli čtvrtletí. Nejistoty a výhled do dalších čtvrtletí Navzdory povzbudivým datům zůstává mezi ekonomy opatrnost. Produktivita je historicky proměnlivá veličina a krátkodobé výkyvy mohou být ovlivněny specifickými faktory, jako je struktura poptávky, cyklus zásob nebo dočasné změny v organizaci práce. Mnozí proto varují před příliš rychlými závěry o „nové éře“ vysoké produktivity. Z makroekonomického pohledu je však klíčové, že současný růst produktivity přichází v době, kdy se ekonomika snaží vyrovnat s vyššími úrokovými sazbami, geopolitickými nejistotami a změnami v obchodní politice. Pokud by se tento trend udržel, mohl by výrazně zmírnit riziko stagflace a posílit argumenty pro tzv. měkké přistání ekonomiky. Reakce finančních trhů zatím zůstává smíšená. Akcie se pohybovaly bez jasného směru a technologický sektor spíše oslabil, zatímco výnos desetiletých státních dluhopisů zůstal relativně stabilní. To naznačuje, že investoři si pozitivní data o produktivitě zatím plně nepřekládají do dlouhodobějších scénářů. Celkově však třetí čtvrtletí přineslo důležitý signál: americká ekonomika dokáže zvyšovat výkon bez odpovídajícího růstu nákladů, což je kombinace, která se v minulosti objevovala jen zřídka. Zda jde o krátkodobý výkyv, nebo o začátek strukturální změny podpořené technologiemi a umělou inteligencí, ukážou až následující čtvrtletí. Prozatím však produktivita znovu potvrzuje svou pověst jedné z nejmocnějších, a přitom často přehlížených zbraní americké ekonomiky.