Na Wall Street se znovu objevuje téma, které investory znervózňuje. Tentokrát nejde o klasické banky, ale o soukromý úvěrový trh, součást širšího a méně průhledného systému známého jako stínové bankovnictví. Klíčové body Blue Owl (OWL) změnila výplatní podmínky u fondu soukromého úvěru Soukromý úvěr rychle rostl mimo přísnou bankovní regulaci Nervozitu zvyšuje zapojení majetných retailových investorů Trh řeší, zda nejde o varovný signál širšího rizika Do středu pozornosti se dostala společnost Blue Owl Capital (OWL) , významný správce aktiv specializující se na soukromé dluhové financování. Důvodem není kolaps ani skandál, ale změna podmínek výplaty investorům, která vyvolala otázky, zda se v tomto sektoru nezačínají objevovat trhliny. Soukromé úvěry samy o sobě nejsou nelegální ani nové. Jejich podstata však spočívá v omezené transparentnosti. Většina dlužníků nejsou veřejně obchodované společnosti, podmínky půjček nejsou veřejné a sektor funguje mimo přísnou regulaci, která platí pro tradiční banky. Právě tato kombinace vysokých výnosů, vyššího rizika a nižšího dohledu je důvodem, proč se investoři v posledních letech do soukromého úvěru masivně přesouvali — a zároveň důvodem, proč nyní část trhu znervózněla. Zdroj: Shutterstock Jak funguje soukromý úvěr a proč tak rychle vyrostl Soukromé úvěrové fondy fungují jako prostředník mezi firmami, které potřebují kapitál, a investory ochotnými tento kapitál poskytnout výměnou za vyšší úrok, než jaký nabízí veřejný dluhopisový trh. Typickými dlužníky jsou neveřejné společnosti, které buď nesplňují přísná kritéria bank, nebo potřebují strukturované financování, jež banky neposkytují. Na straně investorů stojí tradičně institucionální hráči, jako jsou penzijní fondy nebo pojišťovny. Ty spravují obrovské objemy kapitálu, snesou vyšší riziko a často plánují držet úvěry až do splatnosti, nikoli s nimi aktivně obchodovat. Právě tato dlouhodobost je klíčová pro stabilitu celého modelu. Růst soukromého úvěru výrazně akceleroval po roce 2008. Po globální finanční krizi byli regulátoři nuceni utáhnout bankovní pravidla, aby omezili systémová rizika. Banky tak zpřísnily úvěrové standardy a uvolněný prostor zaplnily soukromé fondy. Výsledkem je masivní, složitý a nepříliš průhledný trh, který v USA mezi lety 2020 a koncem roku 2024 více než zdvojnásobil objem na 1,3 bilionu dolarů. Co přesně se stalo u Blue Owl Blue Owl Capital patří mezi největší hráče v tomto segmentu, a proto jakýkoli její krok trh pečlivě sleduje. Společnost nedávno oznámila, že u jednoho ze svých fondů omezí možnost investorů vybírat peníze v pravidelných čtvrtletních intervalech. Místo toho se rozhodla prodat část aktiv a vracet kapitál postupně, podle toho, jak budou prodeje probíhat. Formálně jde o změnu harmonogramu, nikoli o zmrazení likvidity. Blue Owl dokonce zdůraznila, že cílem je urychlit návrat kapitálu investorům. Při prodeji úvěrových aktiv navíc firma inkasovala téměř jejich plnou hodnotu, což naznačuje, že trh samotná aktiva zatím nevnímá jako problémová. Přesto reakce investorů byla ostrá. Akcie Blue Owl během dvou dnů klesly přibližně o 10 % a tlak se přenesl i na další velké správce alternativních aktiv, jako Ares Management (ARES) , Apollo Global Management (APO) , KKR (KKR) , Blackstone (BX) nebo TPG (TPG) . Objevily se obavy, zda nejde o varovný signál podobný těm, které předcházely krizi v roce 2008. Blue Owl tato podezření odmítá. Vedení společnosti tvrdí, že nejde o žádný problém s kvalitou portfolia a že změna má čistě technický charakter. Přesto nervozita přetrvává, protože trh má v živé paměti nedávné události. Proč se pozornost obrací k drobným investorům Znepokojení kolem Blue Owl nelze oddělit od širšího kontextu. V posledních měsících investory zneklidnily bankroty některých subprime dlužníků, například dodavatele autodílů First Brands nebo subprime autoúvěrové společnosti Tricolor. Ukázalo se, že expozici vůči těmto firmám neměly jen soukromé fondy, ale i velké banky, které sektoru soukromého úvěru poskytly financování v objemu stovek miliard dolarů. Například JPMorgan Chase oznámila ztrátu 170 milionů dolarů na úvěrech spojených s Tricolorem. Zdroj: Getty Images Zásadní rozdíl v případě Blue Owl však spočívá v tom, že dotčený fond není určen výhradně pro institucionální investory, ale cílí i na majetné retailové klienty. To je relativně nový trend. Soukromé úvěrové firmy se snaží otevřít své produkty širšímu okruhu investorů, protože to znamená více kapitálu. Retailoví investoři se ale chovají jinak než penzijní fondy. Jsou zvyklí na likviditu a možnost kdykoli vystoupit, zatímco soukromý úvěr je postaven na dlouhodobém závazku. Produkty označované jako pololikvidní mohou fungovat pouze pro investory, kteří si mohou dovolit roky nepočítat s návratem vložených peněz. Jakmile se do takového prostředí dostane panika, chybí ochranné mechanismy známé z bankovního sektoru. Právě tato kombinace rychlého růstu, omezené regulace a zapojení retailových investorů je důvodem, proč se obavy kolem Blue Owl přelily do širší debaty o stabilitě soukromého úvěru jako celku. Nejde nutně o to, že by se problém už projevil, ale o otázku, zda trh dokáže zvládnout stresový scénář bez širších dopadů.