Írán produkuje přibližně 3,3 milionu barelů ropy denně, což odpovídá 3 % celosvětové nabídky a řadí jej na pozici čtvrtého největšího producenta kartelu OPEC.
Strategická poloha země u Hormuzského průlivu přímo ovlivňuje kritickou námořní trasu, kterou proudí zhruba pětina globálních dodávek surové ropy.
Přibližně 90 % íránského exportu směřuje do Číny, přičemž celková produkce vzrostla z méně než 2 milionů barelů denně v roce 2020 navzdory trvajícím mezinárodním sankcím.
Klíčový exportní terminál na ostrově Kharg, který v posledních letech odbavoval objemy přesahující 2 miliony barelů denně, čelí bezprostřednímu riziku po hlášené explozi.
Hlavní íránská rafinérie v Abadanu disponuje zpracovatelskou kapacitou přesahující 500 000 barelů denně, což představuje významnou součást energetické infrastruktury země.
Rozhodnutí prezidenta Donalda Trumpa provést úder na Írán vnáší na komoditní trhy novou vlnu nejistoty a vytváří bezprostřední rizika pro významnou část světových dodávek energie. Ačkoliv jsou trhy s ropou kvůli víkendu momentálně uzavřeny, investoři a analytici s napětím očekávají reakci cen po otevření, jelikož geopolitická situace v regionu se dramaticky vyostřila.
Islámská republika v současnosti těží přibližně 3,3 milionu barelů denně, což odpovídá zhruba 3 % celosvětové produkce, a řadí se tak na pozici čtvrtého největšího producenta v rámci kartelu OPEC. Vliv Íránu na energetický sektor však dalece přesahuje prostý objem jeho těžby. Klíčovým faktorem je jeho strategická poloha u Hormuzského průlivu, úzkého hrdla, kterým proplouvá přibližně pětina veškeré světové ropy od klíčových dodavatelů, jako jsou Saúdská Arábie a Irák.
Klíčová ropná infrastruktura v ohrožení
Zatím nejsou k dispozici potvrzené informace o tom, zda útoky na Írán či následné odvetné údery v regionu přímo zasáhly konkrétní energetická aktiva. Pozornost trhu se však nyní soustředí na kritické body íránského ropného průmyslu. Produkce země se od roku 2020 zvýšila z méně než 2 milionů barelů denně navzdory pokračujícím mezinárodním sankcím. Největší ložiska ropy, jako jsou Ahvaz, Marun a klastr West Karun, se nacházejí v provincii Chúzestán.
Páteří zpracovatelského průmyslu je hlavní rafinerie v Abadanu, vybudovaná již v roce 1912, která dokáže zpracovat více než 500 000 barelů denně. Další významné závody, jako jsou rafinerie Bandar Abbas a Persian Gulf Star, se specializují na zpracování ropy a kondenzátu, což je typ ultra-lehké ropy, na kterou je Írán bohatý. Své vlastní rafinérské kapacity má i hlavní město Teherán.
Z hlediska logistiky je pro zámořské dodávky zcela zásadní terminál na ostrově Kharg v severní části Perského zálivu. Podle íránské polooficiální agentury Mehr došlo v sobotu na ostrově k výbuchu, avšak zpráva neposkytla bližší detaily ani explicitně nezmínila ropný terminál. Toto zařízení disponuje řadou nakládacích míst a skladovací kapacitou pro desítky milionů barelů ropy. V posledních letech terminál odbavoval exportní objemy přesahující 2 miliony barelů denně.
Americké sankce sice odrazují většinu standardních kupců íránské ropy, avšak soukromé čínské rafinerie zůstávají ochotnými odběrateli, pokud dostanou výrazné slevy. Teherán se v obcházení restrikcí stal velmi zdatným a spoléhá na flotilu stárnoucích tankerů, které často plují s vypnutými transpondéry, aby se vyhnuly detekci. Díky této strategii směřuje přibližně 90 % exportu této země právě do Číny.
Klíčové body
Írán produkuje přibližně 3,3 milionu barelů ropy denně, což odpovídá 3 % celosvětové nabídky a řadí jej na pozici čtvrtého největšího producenta kartelu OPEC.
Strategická poloha země u Hormuzského průlivu přímo ovlivňuje kritickou námořní trasu, kterou proudí zhruba pětina globálních dodávek surové ropy.
Přibližně 90 % íránského exportu směřuje do Číny, přičemž celková produkce vzrostla z méně než 2 milionů barelů denně v roce 2020 navzdory trvajícím mezinárodním sankcím.
Klíčový exportní terminál na ostrově Kharg, který v posledních letech odbavoval objemy přesahující 2 miliony barelů denně, čelí bezprostřednímu riziku po hlášené explozi.
Hlavní íránská rafinérie v Abadanu disponuje zpracovatelskou kapacitou přesahující 500 000 barelů denně, což představuje významnou součást energetické infrastruktury země.
Rozhodnutí prezidenta Donalda Trumpa provést úder na Írán vnáší na komoditní trhy novou vlnu nejistoty a vytváří bezprostřední rizika pro významnou část světových dodávek energie. Ačkoliv jsou trhy s ropou kvůli víkendu momentálně uzavřeny, investoři a analytici s napětím očekávají reakci cen po otevření, jelikož geopolitická situace v regionu se dramaticky vyostřila.
Islámská republika v současnosti těží přibližně 3,3 milionu barelů denně, což odpovídá zhruba 3 % celosvětové produkce, a řadí se tak na pozici čtvrtého největšího producenta v rámci kartelu OPEC. Vliv Íránu na energetický sektor však dalece přesahuje prostý objem jeho těžby. Klíčovým faktorem je jeho strategická poloha u Hormuzského průlivu, úzkého hrdla, kterým proplouvá přibližně pětina veškeré světové ropy od klíčových dodavatelů, jako jsou Saúdská Arábie a Irák.
Klíčová ropná infrastruktura v ohrožení
Zatím nejsou k dispozici potvrzené informace o tom, zda útoky na Írán či následné odvetné údery v regionu přímo zasáhly konkrétní energetická aktiva. Pozornost trhu se však nyní soustředí na kritické body íránského ropného průmyslu. Produkce země se od roku 2020 zvýšila z méně než 2 milionů barelů denně navzdory pokračujícím mezinárodním sankcím. Největší ložiska ropy, jako jsou Ahvaz, Marun a klastr West Karun, se nacházejí v provincii Chúzestán.
Páteří zpracovatelského průmyslu je hlavní rafinerie v Abadanu, vybudovaná již v roce 1912, která dokáže zpracovat více než 500 000 barelů denně. Další významné závody, jako jsou rafinerie Bandar Abbas a Persian Gulf Star, se specializují na zpracování ropy a kondenzátu, což je typ ultra-lehké ropy, na kterou je Írán bohatý. Své vlastní rafinérské kapacity má i hlavní město Teherán.
Chcete využít této příležitosti?Exportní trasy a obcházení sankcí
Z hlediska logistiky je pro zámořské dodávky zcela zásadní terminál na ostrově Kharg v severní části Perského zálivu. Podle íránské polooficiální agentury Mehr došlo v sobotu na ostrově k výbuchu, avšak zpráva neposkytla bližší detaily ani explicitně nezmínila ropný terminál. Toto zařízení disponuje řadou nakládacích míst a skladovací kapacitou pro desítky milionů barelů ropy. V posledních letech terminál odbavoval exportní objemy přesahující 2 miliony barelů denně.
Americké sankce sice odrazují většinu standardních kupců íránské ropy, avšak soukromé čínské rafinerie zůstávají ochotnými odběrateli, pokud dostanou výrazné slevy. Teherán se v obcházení restrikcí stal velmi zdatným a spoléhá na flotilu stárnoucích tankerů, které často plují s vypnutými transpondéry, aby se vyhnuly detekci. Díky této strategii směřuje přibližně 90 % exportu této země právě do Číny.
Klíčové body
Írán produkuje přibližně 3,3 milionu barelů ropy denně, což odpovídá 3 % celosvětové nabídky a řadí jej na pozici čtvrtého největšího producenta kartelu OPEC.
Strategická poloha země u Hormuzského průlivu přímo ovlivňuje kritickou námořní trasu, kterou proudí zhruba pětina globálních dodávek surové ropy.
Přibližně 90 % íránského exportu směřuje do Číny, přičemž celková produkce vzrostla z méně než 2 milionů barelů denně v roce 2020 navzdory trvajícím mezinárodním sankcím.
Klíčový exportní terminál na ostrově Kharg, který v posledních letech odbavoval objemy přesahující 2 miliony barelů denně, čelí bezprostřednímu riziku po hlášené explozi.
Hlavní íránská rafinérie v Abadanu disponuje zpracovatelskou kapacitou přesahující 500 000 barelů denně, což představuje významnou součást energetické infrastruktury země.
Rozhodnutí prezidenta Donalda Trumpa provést úder na Írán vnáší na komoditní trhy novou vlnu nejistoty a vytváří bezprostřední rizika pro významnou část světových dodávek energie. Ačkoliv jsou trhy s ropou kvůli víkendu momentálně uzavřeny, investoři a analytici s napětím očekávají reakci cen po otevření, jelikož geopolitická situace v regionu se dramaticky vyostřila. Islámská republika v současnosti těží přibližně 3,3 milionu barelů denně, což odpovídá zhruba 3 % celosvětové produkce, a řadí se tak na pozici čtvrtého největšího producenta v rámci kartelu OPEC. Vliv Íránu na energetický sektor však dalece přesahuje prostý objem jeho těžby. Klíčovým faktorem je jeho strategická poloha u Hormuzského průlivu, úzkého hrdla, kterým proplouvá přibližně pětina veškeré světové ropy od klíčových dodavatelů, jako jsou Saúdská Arábie a Irák. Klíčová ropná infrastruktura v ohrožení Zatím nejsou k dispozici potvrzené informace o tom, zda útoky na Írán či následné odvetné údery v regionu přímo zasáhly konkrétní energetická aktiva. Pozornost trhu se však nyní soustředí na kritické body íránského ropného průmyslu. Produkce země se od roku 2020 zvýšila z méně než 2 milionů barelů denně navzdory pokračujícím mezinárodním sankcím. Největší ložiska ropy, jako jsou Ahvaz, Marun a klastr West Karun, se nacházejí v provincii Chúzestán.
Páteří zpracovatelského průmyslu je hlavní rafinerie v Abadanu, vybudovaná již v roce 1912, která dokáže zpracovat více než 500 000 barelů denně. Další významné závody, jako jsou rafinerie Bandar Abbas a Persian Gulf Star, se specializují na zpracování ropy a kondenzátu, což je typ ultra-lehké ropy, na kterou je Írán bohatý. Své vlastní rafinérské kapacity má i hlavní město Teherán. Exportní trasy a obcházení sankcí Z hlediska logistiky je pro zámořské dodávky zcela zásadní terminál na ostrově Kharg v severní části Perského zálivu. Podle íránské polooficiální agentury Mehr došlo v sobotu na ostrově k výbuchu, avšak zpráva neposkytla bližší detaily ani explicitně nezmínila ropný terminál. Toto zařízení disponuje řadou nakládacích míst a skladovací kapacitou pro desítky milionů barelů ropy. V posledních letech terminál odbavoval exportní objemy přesahující 2 miliony barelů denně. Americké sankce sice odrazují většinu standardních kupců íránské ropy, avšak soukromé čínské rafinerie zůstávají ochotnými odběrateli, pokud dostanou výrazné slevy. Teherán se v obcházení restrikcí stal velmi zdatným a spoléhá na flotilu stárnoucích tankerů, které často plují s vypnutými transpondéry, aby se vyhnuly detekci. Díky této strategii směřuje přibližně 90 % exportu této země právě do Číny.
