Spotřebitelské ceny v eurozóně během dubna nečekaně vyskočily na 3 %, přičemž hlavním motorem růstu byly prudce zdražující energie. Hospodářský růst regionu v prvním čtvrtletí téměř stagnoval na hodnotě 0,1 %, což ve stínu válečného konfliktu umocňuje strach z příchodu stagflace. Evropská centrální banka čelí složitému dilematu, analytici však očekávají ponechání základní úrokové sazby na současných 2 %, aby nedošlo k udušení křehké ekonomiky.   Inflační tlaky a křehké základy evropského hospodářství Evropská ekonomika se na počátku letošního roku ocitla ve velmi svízelné situaci. Podle předběžných čtvrtečních údajů zaznamenalo hospodářství eurozóny v prvním čtvrtletí pouze zcela anemický růst o 0,1 %. Tento varovný signál přichází v době, kdy válečný konflikt s Íránem začíná vážně narušovat hospodářskou dynamiku celého regionu a zároveň nebezpečně zintenzivňuje tlaky na růst spotřebitelských cen. Zveřejnění těchto makroekonomických dat se časově shoduje s bleskovými odhady vývoje cenové hladiny. Společná měnová oblast, kterou reprezentuje měnový pár EUR/USD (EURUSD=X) , čelí nepříjemnému probuzení inflačního monstra. Dubnová inflace totiž vyskočila na úroveň 3 %, což představuje poměrně strmý nárůst ve srovnání s březnovými 2,6 % a únorovými 1,9 %. Hlavním viníkem tohoto negativního trendu jsou podle evropského statistického úřadu Eurostat jednoznačně náklady na energie. Ty zaznamenaly dramatický meziroční nárůst o 10,9 %, zatímco ještě v březnu rostly pouze o 5,1 %. Vzhledem k tomu, že se celková míra inflace v regionu nyní přehoupla vysoko nad dvouprocentní inflační cíl centrální banky, ocitají se tvůrci měnové politiky pod enormním tlakem. Mnozí přední ekonomové se začínají vážně obávat, že starý kontinent stojí na prahu dlouhého a vyčerpávajícího období stagflace. Tento mimořádně nebezpečný ekonomický jev, charakterizovaný kombinací hospodářské stagnace, rostoucích cen a stoupající nezaměstnanosti, je v současnosti živen globálním energetickým nedostatkem. Válečné události prudce zdražují vstupy a systematicky ničí důvěru jak v podnikatelském sektoru, tak mezi běžnými spotřebiteli. Dilema centrální banky a hrozba ekonomické paralýzy Tato čerstvá data přicházejí na stůl těsně před klíčovým čtvrtečním zasedáním Evropské centrální banky. Trhy nyní s napětím očekávají, jak se Rada guvernérů k situaci postaví. Panuje široká shoda, že centrální bankéři prozatím ponechají základní úrokovou sazbu na úrovni 2 %. Budou totiž potřebovat čas na pečlivé vyhodnocení toho, jak se do ekonomiky propisují inflační šoky způsobené íránským konfliktem, a to především v segmentu pohonných hmot. Pro frankfurtskou instituci představuje současný stav učebnicové dilema. Jakékoli agresivnější snahy o zkrocení inflace prostřednictvím dalšího zvyšování úrokových sazeb by mohly zasadit fatální ránu již tak křehké ekonomické aktivitě. Zásadním problémem navíc zůstává fakt, že primární zdroj současného zdražování leží zcela mimo dosah měnové politiky ECB. Geopoliticky motivované výkyvy na energetických trzích nelze vyřešit pouhým posunem úrokových sazeb. Jediným skutečně světlým bodem pro evropské stratégy je vývoj takzvané jádrové inflace. Tento ukazatel, který je očištěn o extrémně kolísavé ceny potravin a energií, v dubnu mírně ochladl na 2,2 % z březnových 2,3 %. Tento jemný pokles vysílá důležitý signál, že obávané sekundární dopady inflačního šoku se v ekonomice zatím plně neprojevily. Tyto sekundární efekty představují nepřímé, avšak o to ničivější důsledky náhlého zdražení. Typicky se projevují tím, že zaměstnanci začnou plošně požadovat vyšší mzdy a firmy následně přenášejí tyto zvýšené mzdové náklady do finálních cen svých produktů. Vzniká tak nebezpečná mzdově-cenová spirála, která je pro centrální bankéře mimořádně obtížně řešitelná. Společnost Morgan Stanley (MS) ve své čtvrteční analýze situaci mírní. Podle jejích expertů aktuální data potvrzují, že krátkodobá rizika pro jádrovou inflaci zůstávají pod kontrolou. Zveřejněná čísla podle nich nenaznačují, že by ECB musela jednat ukvapeně, což podporuje dlouhodobý předpoklad, že banka ponechá v dubnu sazby beze změny a nechá si otevřený prostor pro budoucí zasedání. Geopolitické otřesy a temné vyhlídky pro zbytek roku Navzdory mírnému optimismu ohledně jádrové inflace zůstává Evropa pod těžkou palbou vnějších vlivů. Pokračující blokáda Hormuzského průlivu, který je naprosto kritickou tepnou pro globální energetiku, vyvolává v evropských metropolích hluboké vrásky. Kontinent se nyní zoufale snaží zajistit dodávky, přičemž Ropa (CL=F) , zemní plyn i letecké palivo musí být narychlo sháněny u dodavatelů mimo oblast Blízkého východu. Tento logistický přesun se odehrává v momentě, kdy je globální poptávka již tak enormní a konkurence mezi nákupčími dosahuje historických maxim. Analytici ze společnosti Berenberg ve svém nedávném varování trefně poznamenali, že svět se stal velmi nebezpečným místem. Evropské ekonomiky jsou podle nich v současnosti tvrdě drceny hned několika faktory současně – od celní politiky Donalda Trumpa, přes masivní čínskou exportní ofenzivu dotovanou státem, až po ničivé dopady války s Íránem. Dokud zůstane klíčový průliv uzavřen a trhy bude ovládat všudypřítomná nejistota, ekonomiky eurozóny i Velké Británie si pravděpodobně projdou bolestivou fází stagflace. Ekonomové pracují se základním scénářem, který předpokládá ukončení nejhorších bojů do konce dubna. I v takovém případě však letošní hospodářský růst v Evropě výrazně zaostane za loňským tempem. Další vývoj bude kriticky záviset právě na krocích Evropské centrální banky. Odborníci se shodují, že strukturální inflační rizika jsou nyní mnohem tlumenější než v krizovém roce 2022. Pokud by však ECB v panické reakci na dočasný cenový výkyv přistoupila ke zvýšení sazeb, mohla by eurozónu uvrhnout do zbytečné mini-recese na přelomu let 2026 a 2027. Trhy tak nyní mohou jen doufat, že si evropští centrální bankéři zachovají chladnou hlavu a měnovou politiku letos již nebudou zbytečně utahovat.