Donald Tusk varuje před možným ruským útokem v horizontu měsíců a otevřeně pochybuje o praktické spolehlivosti amerických závazků vůči NATO. Loňský incident s narušením polského vzdušného prostoru ruskými drony odhalil neochotu některých spojenců adekvátně a tvrdě reagovat. Evropská unie zintenzivňuje debaty o vlastní klauzuli vzájemné obrany s cílem vybudovat skutečně soběstačnou a akceschopnou vojenskou alianci.   Pochybnosti o amerických zárukách a hrozba z Východu Základní pilíře evropské bezpečnostní architektury čelí bezprecedentní zkoušce. Polský premiér vznesl velmi vážné pochybnosti ohledně toho, zda by Spojené státy zůstaly skutečně loajální svým závazkům vůči Severoatlantické alianci v případě přímého ruského útoku na Evropu. Tento neobvykle ostrý apel ze strany jednoho z nejvýznamnějších evropských lídrů odráží rostoucí nervozitu na starém kontinentu. V rozhovoru pro deník Financial Times Donald Tusk zdůraznil, že tou vůbec největší a nejdůležitější otázkou dnešní Evropy je, zda je Washington připraven dodržet své sliby přesně tak, jak jsou popsány v aliančních smlouvách. Situace je o to naléhavější, že podle polského lídra by Rusko mohlo zaútočit na některého ze členů aliance ve velmi krátkém časovém horizontu, který se počítá spíše na měsíce než na roky. Tato neobvyklá intervence pramení z prohlubující se nejistoty, kterou umocnily dřívější hrozby bývalého prezidenta Donalda Trumpa a jeho kolísavý přístup k obraně evropského kontinentu. Pro celý východní křídlo aliance a sousední státy se tak stává klíčovou otázkou, zda je NATO stále organizací, která je politicky i logisticky připravena okamžitě reagovat na případnou ruskou agresi. Polsko přitom v rámci aliance platí za naprostého premianta. Země je v poměru k HDP největším plátcem v rámci NATO, když již nyní plní ambiciózní cíl 5 procent. Varšava dlouhodobě patří mezi nejvíce proalianční a protransatlantické státy v Evropě, což dává Tuskům slovům mimořádnou váhu. Sám premiér uvedl, že ohledně americko-polských vztahů netrpí žádnými komplexy, jelikož Washington vnímá Polsko jako svého nejlepšího a nejbližšího spojence v Evropě. Skutečným problémem je však podle něj to, jak by tyto vztahy fungovaly v praxi, pokud by došlo k reálnému konfliktu. Dronová provokace jako zkouška spojenecké soudržnosti Aby Tusk ilustroval své obavy o praktickou funkčnost aliance, poukázal na znepokojivý incident z loňského roku. Tehdy zhruba 20 ruských bezpilotních letounů narušilo polský vzdušný prostor. Reakce některých členských států NATO však byla podle polského premiéra více než vlažná, přičemž někteří spojenci se tvářili, jako by se vůbec nic nestalo. Během této zářijové noci zažil Tusk podle svých slov velmi obtížné chvíle. Ukázalo se totiž, že přesvědčit partnery v NATO o tom, že nešlo o náhodný incident, ale o dobře naplánovanou a připravenou provokaci ze strany Ruska, bylo nesmírně složité. Pro některé kolegy bylo zkrátka politicky jednodušší celou situaci ignorovat. Aliance nakonec přece jen vyslala do vzduchu stíhací letouny, které část ruských dronů sestřelily. Tento moment se zapsal do historie jako první přímá konfrontace mezi prostředky Severoatlantické aliance a ruskými silami od roku 2022. I přesto však zanechal v polském vedení hluboké stopy pochybností o rychlosti a razanci spojeneckého rozhodování. Tusk důrazně odmítá, že by jeho slova měla být vnímána jako skepse vůči platnosti Článku 5, který zaručuje kolektivní obranu. Jde mu primárně o to, aby se garance existující pouze na papíře přeměnily v něco velmi praktického a hmatatelného. Podle něj je naprosto nezbytné, aby Rusko vědělo, že jakákoliv akce vyvolá tvrdou a jednoznačnou reakci. Zároveň zdůrazňuje, že pro Polsko je kriticky důležité vědět, že všichni ostatní členové aliance budou brát své závazky vůči NATO stejně vážně jako Varšava. V kontextu krátkodobých hrozeb si Evropa nemůže dovolit luxus váhavosti nebo zavírání očí před realitou. Evropská unie na prahu vlastní obranné transformace Tato naléhavá varování přicházejí v době konání summitu Evropské unie na Kypru, kde se intenzivně diskutuje o vlastní klauzuli vzájemné obrany. Konkrétně jde o Článek 42.7 smlouvy o EU. Tyto debaty jsou přímou reakcí na Trumpovy hrozby o možném stažení z NATO a jeho nejednoznačnou rétoriku ohledně dodržování aliančních závazků. Evropská unie se od ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022 snaží převzít mnohem větší roli v obraně kontinentu. To zahrnuje financování nákupů zbraní, koordinaci zbrojní výroby a sjednocování členských států při budování společné obranné infrastruktury, jako jsou například pokročilé protidronové systémy. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová letos na jaře prohlásila, že by blok měl Článek 42.7 konečně uvést v život. Mnoho evropských zemí však zůstává opatrných. Obávají se kroků, které by mohly být vnímány jako podkopávání autority NATO nebo jako zpochybňování amerického závazku bránit Evropu, jenž tvoří základní kámen kontinentální bezpečnosti od konce druhé světové války. Dynamiku těchto diskusí však může zásadně proměnit politický vývoj v Maďarsku. Odchod premiéra Viktora Orbána, který je považován za spojence ruského prezidenta Vladimira Putina, otevírá dveře pro hlubší integraci. Tusk poznamenal, že dokud byl Orbán v úřadu, neexistovalo s Budapeští v otázkách obrany žádné přímé spojení. Nástup proevropského konzervativce Pétera Magyara by podle něj z Maďarska udělal mnohem spolehlivějšího partnera. Cílem aktuálních diskusí je definovat praktické způsoby, jak by se země v případě napadení skutečně podporovaly. Pro vytvoření reálné aliance jsou podle Tuska nezbytné skutečné nástroje a reálná síla, a to zejména v oblasti obranných instrumentů a vojenské mobility mezi jednotlivými státy. Právě to je jeho současnou misí – reintegrace Evropy a budování společného úsilí k ochraně východních hranic.